Spravedlnost pro Trumana

Biografický film Christophera Nolana je téměř dokonalé dílo. Hlubší rozbor rád přenechám kolegům zabývajícím se kulturou, nicméně jedna, asi minutu a půl dlouhá scéna na někoho, kdo studoval historii, působí falešně a je jednou z mála vad snímku. Jde o scénu, kdy se hlavní postava, fyzik J. Robert Oppenheimer, „otec atomové bomby“, setká s prezidentem Harrym Trumanem. Po několika zdvořilostních frázích se Oppenheimer svěří Trumanovi se svými výčitkami svědomí a řekne mu, že „má na ruce krev“. Truman mu s úšklebkem podá kapesníček na utření a suše ho informuje, že „to je jedno, to se smyje“. Když Oppenheimer opouští prezidentskou pracovnu, ještě zaslechne Trumana, jak říká, „už mi toho ufňukance sem nevoďte“. Scéna sice víceméně odpovídá skutečnosti, ale i tak je k Trumanovi extrémně nespravedlivá.

Truman ve filmu působí jako idiot, typický americký kovboj vedoucí silácké řeči, který si plně neuvědomuje co právě rozpoutal. Je protikladem geniálního a rozervaného Oppenheimera.