Harry S. Truman byl ve skutečnosti mnohem impresivnější osobnost, než vyplývá z jednoho setkání, kde se možná zachoval trochu hulvátsky, píše Ondřej Šmigol.
Foto: Shutterstock
1
Severokorejská armáda již byla spatřena na jedné z předních linií v bojích na Ukrajině. Podle dnešní zprávy agentury Unian to sdělil velitel ukrajinské ...
Biografický film Christophera Nolana je téměř dokonalé dílo. Hlubší rozbor rád přenechám kolegům zabývajícím se kulturou, nicméně jedna, asi minutu a půl dlouhá scéna na někoho, kdo studoval historii, působí falešně a je jednou z mála vad snímku. Jde o scénu, kdy se hlavní postava, fyzik J. Robert Oppenheimer, „otec atomové bomby“, setká s prezidentem Harrym Trumanem. Po několika zdvořilostních frázích se Oppenheimer svěří Trumanovi se svými výčitkami svědomí a řekne mu, že „má na ruce krev“. Truman mu s úšklebkem podá kapesníček na utření a suše ho informuje, že „to je jedno, to se smyje“. Když Oppenheimer opouští prezidentskou pracovnu, ještě zaslechne Trumana, jak říká, „už mi toho ufňukance sem nevoďte“. Scéna sice víceméně odpovídá skutečnosti, ale i tak je k Trumanovi extrémně nespravedlivá.
Truman ve filmu působí jako idiot, typický americký kovboj vedoucí silácké řeči, který si plně neuvědomuje co právě rozpoutal. Je protikladem geniálního a rozervaného Oppenheimera.
Truman větu o ufňukanci řekl, když byl Oppenheimer už mimo doslech. Není jasné, jestli podal slavnému fyzikovi kapesníček se slovy o smytí krve. To byla verze, kterou Truman později vyprávěl přátelům. Autoři knihy Americký Prometheus, na které je film založen, se shodují, že ve skutečnosti byl prezident o něco méně dramatický a pouze Oppenheimerovi sdělil, že má tyto obavy přenechat Trumanovi, protože ta krev je na jeho rukou.
Harry S. Truman byl ve skutečnosti mnohem impresivnější osobnost, než vyplývá z jednoho setkání, kde se možná zachoval trochu hulvátsky. Jeho osobním heslem bylo rčení: „the buck stops here“. Doslovně to znamená: „žeton se zastaví zde“. Je to výraz původně z pokeru, kde se posílá dokola žeton označující momentálního dealera. „Passing the buck“, tedy poslat žeton, znamená předat odpovědnost dál. Trumanovo heslo, jež měl vystavené na svém stole, tak značí, že on přebírá veškerou zodpovědnost, veškerou vinu. Což je možná důvod proč ho tak rozčílil Oppenheimer. Truman měl pocit, že rozhodnutí shodit atomovou bombu bylo v konečném důsledku jeho. Oppenheimer byl pouze mechanik, to Truman zmáčkl pomyslné červené tlačítko. Svědomí tak mělo tížit hlavně Trumana, ne Oppenheimera.
Prezident do jisté míry byl opravdu protikladem Oppenheimera. Vědec pocházel z bohaté rodiny, navštěvoval ty nejlepší školy, vystudoval Harvard, působil v Cambridge a v Německu. Byl členem „pobřežní elity“, vyrůstal v New Yorku a velkou část života působil v Kalifornii. Politicky byl jednoznačně levičák, stýkal se s komunisty, i když sám se jím nikdy nestal.
To Truman pocházel z méně honosných poměrů. Narodil se na venkově v Missouri, nevystudoval žádnou univerzitu, bojoval v první světové válce, pak se protloukal životem, účastnil se několika podnikatelských aktivit, žádná nebyla dlouhodobě výnosná. Zapojil se do politiky, kde začal stoupat díky pomoci demokratického politického bosse Toma Pendergasta, známého svou korupcí a schopností manipulovat volby. V roce 1934 byl díky podpoře Pendergasta zvolen do senátu a kromě neustálého obviňování, že jde svému bossovi na ruku, se nezdálo, že to bude výjimečná politická kariéra.
To změnila nadcházející válka, Truman se stal předsedou zvláštního senátního výboru pro vyšetřování národního obranného programu. Ten měl za úkol objevit a vyřešit problémy plýtvání, neefektivnosti a spekulace v americkém válečném průmyslu. Takzvaný Trumanův výbor bývá považován za jednu z nejúspěšnějších takových komisí v historii: odhaduje se, že ušetřil 15 až 20 miliard dolarů ve výdajích na obranu a zachránil životy tisícům vojáků. Tím se Truman dostal do všeobecného povědomí. V roce 1944 se Franklin Roosevelt rozhodl vyměnit svého viceprezidenta. Dosavadní americká dvojka Henry Wallace byl považován za příliš levicového.
Přestože Rooseveltovi se zhoršovalo zdraví a umíral, odmítal zapojit Trumana do fungování státu. Když 12. dubna 1945 opravdu zemřel, Truman se bez jakékoliv přípravy stal vůdcem země uprostřed světové války, jež rychle směřovala do války studené. Navíc do momentu, než se stal prezidentem, ani nevěděl o přípravě atomové bomby.
V podstatě ihned musel rozhodnout o jejím použití. Pak ho čekal snad ještě těžší úkol: vypořádat se s rostoucím nebezpečím Sovětského svazu. Přestože zahraniční politikou se před nástupem do úřadu nezabýval, celkem rychle se mu podařilo prokouknout Stalina. Zatímco Roosevelta „strýček Joe“ dokázal okouzlit, Truman postavil základy politiky „zadržování“ komunismu. Ohlásil pomoc Řecku a Turecku, aby nepadly do rukou komunistům, rozjel Marshallův plán, pojmenovaný po jeho ministru zahraničí, založil NATO, schválil NSC 68, základní dokument obranné politiky USA během studené války, uznal Stát Izrael, zařídil letecký most do Berlína a rozhodl se bránit Koreu. Díky zručné Trumanově politice se podařilo zastavit sovětské impérium v určených mezích a jím nastavené principy vedly ke zhroucení východního bloku o nějakých čtyřicet let později. Co se týče jaderných zbraní, velmi dobře věděl, s čím si svět zahrává. Když ho generál Douglas MacArthur žádal o svržení atomovek na postupující čínskou armádu v Koreji, Truman to zamítl. Ve své době byl Truman extrémně nepopulární, dnes je považován za jednoho z nejlepších prezidentů minimálně od druhé světové války.
Truman by nedokázal sestrojit jadernou bombu. Na druhou stranu politicky naivní Oppenheimer, který lobboval za vyjednávání se Sovětským svazem, by nikdy nedokázal vzdorovat Stalinovi. Pokud se tak vydáte na Oppenheimera mějte na paměti, že během setkání s Trumanem byl slavný fyzik určitě nejchytřejším mužem v místnosti, ale ne nutně nejmoudřejším.
00:02
