Sabotáž hospodářského růstu

Víte, kdo je jeden z největších zabijáků hospodářského růstu? Jasně, velmi obecně bychom mohli říci, že stát a jeho hospodářská politika, ale pojďme konkrétně: Kdo a co konkrétně v rámci této hospodářské politiky státu?

Velkým adeptem jsou sice vlády, které se bezuzdně zadlužují a tím hospodářský růst podlamují. Ale myslím, že ještě silnější palebnou silou na zrušení ekonomické prosperity disponují centrální banky. Centrální banky totiž ještě přímočařeji a rychleji dokážou ovlivňovat peníze v oběhu, tedy mají prst doslova na tepu ekonomiky. A během posledního století to, co centrální banky činily, činily většinou nedobře. Vlastně se dá říci, že když ekonomika rostla, rostla nikoliv díky centrální bance, ale centrální bance navzdory.

Neříkám to jako bohapustou teorii bez praktického využití. Jde o to, že jakmile začne být ta která centrální banka příliš aktivní a začne podnikat nezvykle výrazné kroky, zpozorněte. S velmi vysokou pravděpodobností blížící se jistotě to znamená, že na obzoru jsou nějaké obtíže.

Jedním z největších nešvarů centrálních bank je to, že reagují příliš pozdě. Protože jejich kroky mají zpoždění několik měsíců, než začnou působit, musela by centrální banka umět perfektně odhadnout, jaký vývoj bude ode dneška za několik měsíců, aby se svým dnešním rozhodnutím strefila přesně do správného ovlivnění budoucí situace. Pokud se jim to nepovede, výsledkem není stabilizace ekonomiky, ale naopak její ještě větší rozkolísání – ještě větší zpomalení, když už zpomaluje, a ještě větší přehřátí, když už zrychluje.

A teď to srovnejte s přehledem posledních ekonomických zpráv: Turecká centrální banka zvyšuje týdenní reposazbu o 6,50 procentního bodu na 15 %. Bank of England překvapuje růstem základní úrokové sazby o 0,5 procentního bodu na 5,00 %, očekávalo se méně. A švýcarská centrální banka zvyšuje základní úrokovou sazbu o čtvrt procentního bodu na 1,75 procenta (což je nejuměřenější a také nejspíš nejrozumnější rozhodnutí z této přehlídky). Samozřejmě nemusíme vysvětlovat, že hlavní motivací je boj proti inflaci. A to v době, kdy inflace již celosvětově dosti razantně zpomaluje.

Vliv těchto zvyšování úrokových sazeb v plné míře začne působit až v příštím roce. A je dosti pravděpodobné, že v příštím roce již ta část inflace, která je centrální bankou ovlivnitelná, totiž vzedmuté útraty, bude zcela stabilizována a zůstanou v platnosti jen ty zdroje inflace, totiž nedostatkové suroviny, díly či zelená politika, které centrální banka žádným způsobem ovlivnit nemůže. Jestliže se do takové konstelace strefí centrální banka zvýšením svých úrokových sazeb, s inflací to skoro nic neprovede, zato to hospodářský růst dramaticky sestřelí.

A proto o tom mluvíme.

Z průzkumu světové pojišťovny pohledávek Atradius na sedmi trzích ve východní Evropě vyplynulo, že firmy z východní Evropy včetně Česka se v příštím roce nejvíce bojí ohrožení svojí ziskovosti. Ačkoli počítají se zvýšením tržeb, nejsou si jisté, zda jim inflace umožní promítnout tento nárůst tržeb také do výsledků hospodaření. Jinými slovy, firmy se připravují na pokles ziskovosti. A pojišťovna pohledávek se připravuje na rostoucí nedobytnost pohledávek, což je vlastně hlavní smysl, proč si dělá takový průzkum.

Zcela ruku v ruce s tím pak jdou také další jevy, které sice nikde nejsou implicitně řečeny, ale logicky se k tomu vážou: Bankám se v takové situaci musí zhoršovat kvalita jejich portfolií. Finanční trhy musí v ohodnocení cenných papírů začít zrcadlit hůře dostupné peníze a klesající ziskovost firem. A maloobchodní tržby musí zrcadlit neschopnost firem držet u výplat mezd krok s inflací.