Padnu v lese, přijdou srnky, stanu se pařezem. Spisovatel Miloš Doležal pro Echo

ROZHOVOR

Padnu v lese, přijdou srnky, stanu se pařezem. Spisovatel Miloš Doležal pro Echo
"Ale ne že bych mu chtěl ten hrob aspoň počurat. Jen jsem tam chvíli postál. Byl to vlastně vrah mého životního tématu, pátera Josefa Toufara. Je zajímavý, že ten Mácha byl pořád jen a jen nasranej, ježatej, nerudnej… A vidíš, dožil se pětadevadesáti," říká spisovatel Miloš Doležal. Foto: Michal Čížek
2
Týdeník
Jiří Peňás
Sdílet:

Každý kraj by měl mít svého básníka, kronikáře a poutníka. Zcela jistě ho má Vysočina, jejíž nejnovější literární dějiny jsou spjaty s Milošem Doležalem, který přitom není žádný regionální autor, ale jedna z nejčtenějších a nejrespektovanějších osobností celé české literatury. Jeho dokumentární knihy vznikají vedle poezie, poezie vedle dokumentárních knih. Miloš je spontánní a zemitý vypravěč, odkrývač zasutých vrstev a neúnavný pátrač. A také člověk s horoucím srdcem a hurónským smíchem. Vždy když ho potkám, mám pocit, jako bych se ocitl u zvonů, které právě začaly bít.

Myslím, že se ti podařilo zavést do obecného používání pro Vysočinu slovo Krabatina. Tos vymyslel ty?

Ne! To je Hron Metánovský…

Ach, tenhle! Génius a vynálezce. Předobraz Járy Cimrmana.

Přesně: on vynalezl buňát nekotitelný, nepřevrhnutelný kalamář, ten měl Karel Čapek na stole. Zabalil profesuru a dožil jako takový asketický blázínek v Metánově u Pejru.

Co to je Pejr?

Pelhřimov, německy Pilgram, z toho Pejr. V Metánově má Hron malé muzeum. On se zabýval jazykem, vymýšlel novotvary, třeba libomudrovna pro filozofii. A vymyslel taky Krabatinu pro Vysočinu, nejdřív zkoušel Vypouklinu, ale Krabatina se mu povedla líp. Velmi aktivně to pak přijal Zdeněk Matěj Kuděj, od kterého jsem to pak vzal já. Kuděj, můj oblíbenec, tulák, světoběžník, překladatel Tarzana, kamarád Haška a majitel sedmimetrové tasemnice, kterou mu pak, jak to píše Jan Zábrana, vytáhli v humpolecké nemocnici, dali do válce s lihem a napsali na ni „sedmimetrová tasemnice pana spisovatele Kuděje“ a uložili do přírodopisného kabinetu v místní škole. Jenomže na jaře 1945 si tam udělali polní ležení vojáci Rudé armády a ti vychlastali, co mohli, včetně lihu, asi i s tasemnicí. A představ si, že se tam dva ti vojáci otrávili. Jsou tam napsaní na místním pomníku padlých rudoarmějců, ale já jsem našel v archivu humpolecké nemocnice jejich karty, kde se píše, že se otrávili lihem v místní škole.

Miloš Doležal (1970) vyrůstal v Ledči nad Sázavou, vystudoval Fakultu sociálních věd UK, pracoval v Českém rozhlasu. Je autorem řady rozhlasových dokumentů z období druhé světové války a komunistických represí 50. let, literárních pořadů, portrétů a cestopisných cyklů. Vydal básnické sbírky Podivice (1995, 1997), Obec (1996), Les (1998), Čas dýmu (2003) a na dvacet knih, v nichž originální beletristicko-dokumentární formou oživuje většinou tragické příběhy svého kraje, Vysočiny/Krabatiny. V květnu 2021 náhle zemřela jeho žena Jana Franková: básnická kniha Jana bude brzy sbírat lipový květ byla oceněna jako kniha roku v soutěži Magnesia Litera.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.

yy

Sdílet:

Hlavní zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

×

Podobné články