Když se rudá promísila s hnědou

KOMENTÁŘ

Když se rudá promísila s hnědou
Dne 23. srpna 1939 se Hitler a Stalin, tedy prostřednictvím svých ministrů zahraničí Ribbentropa a Molotova, dohodli na rozdělení Evropy. Foto: Wikipedia
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Toho srpna se Moskva zahalila do slavnostního a vyvěsila prapory s hákovými kříži … moment?! Ano, s hákovými kříži. To je to, čím se dnešní milovníci Ruska nijak nechlubí a ani od hnutí Stačilo! o tom neuslyšíme, ani od těch soudruhů, kteří tak horečnatě vzpomínají na blaho reálného socialismu. Nicméně ani oni nedokážou vymazat ze světa fakt, že 23. srpna 1939 se Hitler a Stalin, tedy prostřednictvím svých ministrů zahraničí Ribbentropa a Molotova, dohodli na rozdělení Evropy.

Nebyl to první kontakt mezi Sověty a Němci. Už za výmarské republiky Němci rádi testovali své nové zbraně na sovětských polygonech (formálně jim to zakazovala Versailleská dohoda), a i když tento druh vojenské spolupráce po nástupu Hitlera k moci ochabl, obchod se surovinami nikdy úplně nepřestal proudit.

 

Na jaře 1939, už po obsazení zbytku Čech a Moravy, vyslali Němci do Moskvy signály o tom, že by chtěli vzájemnou spolupráci posílit; chystali se na velké dobyvačné tažení vůči zbytku světa – a v tom jim mohly sovětské suroviny jedině pomoci. Stalin zareagoval pozitivně a začal tím, že se zbavil tehdejšího ministra zahraničí Maxima Litvinova, na jehož místo nastoupil Vjačeslav Molotov.

Ačkoliv Stalinovi pohůnci byli v lecčems nerozlišitelní, Molotov nebyl na rozdíl od Litvinova Žid, a jeho nacistický kolega se tedy nemusel stydět sedět s ním za jedním stolem. Za oním jedním stolem se toho také spousta dohodla. Další dělení Polska, obsazení Pobaltí Sověty, odříznutí východní části Moldávie od Rumunska, sovětský „vliv“ ve Finsku, který během pár měsíců přerostl v otevřenou válku. Také všelijaké vzájemně výhodné kšefty se surovinami, které významně posílily nacistický vojensko-průmyslový komplex.

Nacistické Německo a stalinský Sovětský svaz měly představovat jediné dva póly skutečné suverenity na evropském kontinentě a mezi těmito póly neměl zbýt jediný skutečně nezávislý stát; všechny se měly stát satelity jedné z obou totalitních říší. Významná část dnešních problémů Evropy se dá odvodit od skutečnosti, že zatímco Joachim Ribbentrop proletěl roku 1946 propadlem šibenice v Norimberku s provazem na krku, jeho stalinský kolega Molotov zemřel roku 1986 ve své posteli a nescházelo mu při tom mnoho do sta let. Pokud by svět byl býval spravedlivý, museli by na té šibenici skončit oba. Žádní dva zločinci nemají úplně stejné „portfolio hříchů“, ale že by toho měl Molotov na svědomí nějak výrazně méně než Ribbentrop, se říci nedá.

Přátelství mezi gangstery skončilo válkou, jak už to bývá. A vítězný gangster už se k této neslavné dohodě nehlásí. Příliš zřetelně ukazovala na stejnou brutální podstatu obou režimů. Proto se dnes do jeho sebeobrazu nehodí.

×

Podobné články