Souboj Fialovy národní fronty s Babišovým protestním hnutím

Přišel čas paradoxů. Do parlamentních voleb zbývá pár týdnů a agentura STEM zveřejnila průzkum aktuálních volebních preferencí. A výsledek? Skoro stejný jako před čtyřmi lety: ANO Andreje Babiše lehce nad 30 procenty, Spolu premiéra Petra Fialy kolem 21 procent, pořadí ostatních stran v zásadě také podobné. Vypadá to tedy, že karty jsou rozdány stejně, ale zdání klame.

Za ty čtyři roky se totiž mnohé změnilo. V první řadě to není ANO, kdo obhajuje vládnutí. Před čtyřmi lety shodou mnoha okolností vznikla názorově a politicky značně nehomogenní vládní koalice slučující levici, neomarxisty a módní progresivistický socialismus se středovými stranami a konzervativci, které spojoval jen „antibabišismus“ a odpor vůči protestním stranám. A jen díky ruské válce na Ukrajině si tato bizarní Fialova vláda „národní fronty“ mohla dovolit ignorovat takto zjevné vnitřní ideologické rozpory. A nejen je. Česko se totiž nestačilo vzpamatovat z paralýzy způsobené covidovou pandemií, inflace se vyšplhala do dvouciferných čísel, lidem prudce rostly životní náklady, především na energie, zatímco reálné mzdy klesly. Do toho na životní úroveň lidí negativně dopadá zkáza v podobě Green Dealu, který není ničím jiným než destruktivní utopií, neosocialistickým virem, jímž onemocněla celá Evropa. Neméně ohrožující je pak i nezvládnutá migrace, jež do naší západní civilizace přináší agresivní islamismus, který už zcela bez debat rozleptává nejsilnější země Evropy – Británii, Německo, Francii či Nizozemsko.

To je tedy zcela jiná situace než před posledními volbami. Jestliže současná vláda ukázala rozhodnost v otázce ruské agrese, v ostatních výše zmíněných – a neméně důležitých – tématech, která mají přímý vliv na život občanů, se bez odporu podřizovala bruselskému establishmentu. Tím porušila většinu svých předvolebních slibů i svůj vládní program. Přesto se podle průzkumů zdá, že jí to nijak dramaticky neubližuje, voliči se od ní ve velkém neodvrací a nic na tom nemění ani vládní skandály: absurdní bitcoinová aféra Pavla Blažka, kauza Dozimetr vykutálených Starostů, zapomenuto je i monstrózní selhání Pirátů při digitalizaci stavebního řízení. Nakonec i skutečnost, že většina parlamentních stran nevstupuje do kampaně s propracovaným programem a voličům místo toho předhazuje jen vágní hesla a teze, ukazuje, že nebudou rozhodovat politické a společenské vize, ale emoce – sympatie nebo nenávist.

Je sice vysoce pravděpodobné, že vyhraje opoziční ANO Andreje Babiše, zásadní otázka ale je, s jakým rozdílem a jak dopadnou další strany, zda se do sněmovny dostanou Motoristé, kolik propadne hlasů, jak se nakonec rozhodnou váhaví voliči, kterých jsou stále dva miliony, a zda se zklamaní voliči antibabišovských stran nakonec rozhodnou vůbec k volebním urnám jít. Můžeme sice spekulovat, kdo s kým by šel do koalice, ale v tuto chvíli jsou to jen bezcenné dohady.

Je tak před námi velmi otevřená hra, která může přinést ještě řadu překvapení. Podstatné je, že v ní ale nejde jen o naše vnitřní záležitosti, ale má i geopolitický rozměr. I my, stejně jako celá Evropa, totiž budeme s novou vládou muset zareagovat na změny v americké politice a také na sílící asijské mocnosti spojující se pod vedením Číny a s Ruskem v zádech. Jinak bude oslabená euroamerická aliance v boji o světovou vůdčí roli snadnou kořistí.