Jsme bohatší než Španělé, ale vyděláváme o polovinu méně

Když se Řecko před osmi lety dostalo na hranu státního bankrotu, trefně se o něm psalo jako o chudé zemi bohatých lidí. Platy Řeků v porovnání s bohatstvím, jaké byla jejich země schopna vytvořit, byly neúměrně vysoké. Na evropské poměry unikátní. Táhli je nahoru hlavně přeplácení státní zaměstnanci. Jim se musel přizpůsobovat soukromý byznys, aby mu stát lidi nepřetáhl. Bylo zřejmé, že dřív nebo později se tento model zhroutí. Stalo se.

My jsme přesně opačným příkladem. Bohatou zemí chudých lidí. Na platech se tady rozděluje jedna z vůbec nejmenších částí vytvořené přidané hodnoty v celé Evropě. V průměrných platech zaostáváme za bohatými zeměmi nesrovnatelně víc než v bohatství, které jsme schopni vytvořit.

Včera k tomu znovu přitáhla pozornost aktuální statistika Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OECD. Ve výkonu ekonomiky přepočtené na obyvatele v paritě kupní síly jsme se poprvé dostali před Španělsko. Výkon české ekonomiky na hlavu dosahuje 39 741 dolarů, španělské 39 711 dolarů. Ve vytvořeném bohatství se přibližujeme Izraeli s 39 932 dolary. Na dohled u hranice kolem 40 tisíc dolarů máme Italy, Korejce. Řekové s 29 tisíc dolary a Portugalci s 31 tisíci už jsou daleko za námi. Dotahují se na nás naopak Estonci se 37 tisíci dolary. Ti se nám ještě před pár lety dívali na záda z velkého odstupu.

Jenže úplně jiný příběh je srovnání platů. Průměrný Čech si nyní vydělává 34 105 korun měsíčně. Méně výkonný Španěl má ale v průměru plat 1992 eur měsíčně (51 792 korun). O polovinu víc než my. Španělsko má za sebou těžkou krizi a trápí ho velmi vysoká nezaměstnanost mladých, kteří před ní prchají i k nám, ale zjevně dokáže svou práci prodávat dráž než my. Je schopné toho víc vymýšlet a prodávat pod vlastními značkami. Není tak závislé na tom, že je výrobcem a dodavatelem součástek, které pod svými značkami prodává a na nichž vydělává někdo jiný.

I toto srovnání ukazuje to, co spousta podobných. Pokud se nezměníme z průmyslové subdodavatelské výrobní ekonomiky na značkovou ekonomiku nápadů a obchodu, zůstaneme bohatou zemí chudých lidí. V současné podobě hospodářství jsme na hraně. Stejným stylem jako v posledních letech už se výrazně zbohatnout nedá.

Jenže značkovou ekonomikou se nestaneme, pokud se nenaučíme využívat a kultivovat svůj talent. A v tom jsme velmi slabí. Ještě slabší než Španělé, kteří v péči o své talenty taky nevynikají.

Švýcarská byznys škola IMD přinesla právě teď aktuální srovnání, jak jsou jednotlivé země schopné využívat talentu a potenciálu svých lidí, World Talent Ranking 2019. Srovnání je detailně vypracováno podle desítek kritérií rozdělených do tří kategorií. Kombinují se tvrdá data ze statistik s průzkumy mezi šéfy firem. První kategorie se jmenuje investice a rozvoj. Hodnotí se v ní, kolik země platí z veřejných peněz do vzdělání. Kolik žáků připadá na jednoho učitele. Druhá kategorie se jmenuje appeal (což se dá přeložit jako přitažlivost, motivace, drajv). Hodnotí se v ní daně z práce, motivace lidí nebo odliv nejvzdělanějších a nejschopnějších mozků ze země. Třetí kategorie je odhodlanost. Tady se srovnávají výsledky dětí ve školách, kvalita univerzit nebo ochota studentů jít si pro zkušenosti do zahraničí.

První místa nepřekvapí. Jsou na nich ty bohaté a civilizované země. První desítka: Švýcarsko, Dánsko, Švédsko, Rakousko, Lucembursko, Norsko, Island, Finsko, Nizozemsko, Singapur. Hned za nimi Německo a Spojené státy americké. My na 39. místě. Za rok jsme se o další dvě propadli. Těsně za námi ti výše citovaní Řekové. Před námi chudší Slovinci, Poláci, Lotyši, Estonci, ale taky Kazachstán. A na 32. místě také zmiňovaní Španělé. Nepředvádí v péči o své talenty nic hvězdného, ale skoro ve všech měřítkách nás poráží.

Švýcaři jen popisují nám důvěrně známé slabiny. Upadající znalosti českých dětí v mezinárodních srovnávacích testech. Slabé platy učitelů. Chabé investice do vzdělání ve srovnání s těmi, kdo si svých talentů váží a dávají do nich peníze. Z měkkých dat průzkumu ale také vychází, že z univerzit jdou do reálného života lidé, kteří nemají ty znalosti, jež se od nich v byznysu očekávají (až 40. místo na světě), a kromě toho jim chybí i slušné znalosti cizích jazyků.

Měli jsme ideální šanci investovat roky vyšší prosperity do talentů. Místo toho je vlády Andreje Babiše rozházely v dotacích a sociálních dávkách. Až se zas premiér bude chvástat, jak za něj země vzkvétá, je mu potřeba připomenout, že spíš promrhává talent svých lidí.