Využijeme příležitost, kterou nabízejí Francouzi. Jak se mění EU po brexitu
ECHOPRIME
Uhlíková revoluce jménem Green New Deal, migrace z islámských zemí a kulturní války o identitu překreslují mapu spojenců v Evropě. Zájmy v těchto klíčových liniích, které budou určovat podobu společnosti v příštích letech, nás vzdalují některým zemím, které jsou dlouhodobě našimi blízkými partnery. A naopak přibližují zemím, které dosud stály se svými zájmy často na opačné straně. Základní střet o podobu Evropy se bude odehrávat mezi Německem a Francií. A my se najednou spolu s dalšími státy střední Evropy svými zájmy přirozeně ocitáme ve francouzském bloku. V energetice, migraci i kulturním střetu v civilizačních tématech. Pozornost k tomu přitáhl francouzský plán na ozelenění jaderné energetiky. Paříž se snaží dostat atom mezi čisté bezemisní zdroje.
Ve veřejném Salonu Týdeníku Echo a Knihovny Václava Havla o tom debatují nastupující ministr financí Zbyněk Stanjura a Jan Juchelka, generální ředitel Komerční banky z francouzské skupiny Société Générale. Ten pracoval několik let ve francouzském ústředí SG a na Salon dorazil přímo z letiště po návratu z Paříže.
Jak nás vnímají Francouzi? A jak dnes reálně fungují vztahy mezi Prahou a Paříží?
Juchelka: Komerční banka je asi největší francouzskou investicí v České republice. A Francie patří mezi největší zahraniční investory. Nejen ve financích. Francouzi jsou i klíčovými investory v automobilovém průmyslu, který má stále v české ekonomice zásadní roli. Francouzi na Českou republiku po roce 1989 hledí pozitivně. Jako na zemi, která má skvělou průmyslovou minulost a doufejme stabilní budoucnost. Celá devadesátá léta a první dvě dekády tohoto tisíciletí potvrzují, že francouzské investice se tady dobře usadily. A výborně fungují. Během těch pěti let, které jsem mezi roky 2012 a 2017 prožil v Paříži, jsem si všímal, jak francouzští podnikatelé a moji kolegové ve financích i pod vlivem populismu, který se šíří všemi západními společnostmi, začínají čím dál víc přemýšlet o dopadech globalizace na jejich zemi. Jak se vedou úvahy o tom, že ekonomika by měla být nikoli globální, ale spíš národní, nebo aspoň pouze regionální. Je to poučení z vývoje v Číně. Z toho, kolik bere ta přeprava zboží po světě energie. Kolik za ní stojí ulétaných, ujetých nebo uplavaných kilometrů při dopravě. Ve Francii je vidět silná ochranářská linie vlastní ekonomiky před cizím kapitálem, což je patrné nejostřeji v rétorice prezidentské kandidátky Národní fronty Marine Le Penové. Ta říká, že by se fabriky měly vrátit zpátky do Francie. Při své poslední prezidentské kampani v roce 2017 přímo jmenovala Slovensko. Argumentuje tím, že lidé ve Francii potřebují práci. Tak proč francouzské automobilky vyrábějí francouzská auta na Slovensku?
Francouzský ekonomický nacionalismus a ochrana národních šampionů je tam ve výbavě skoro všech politiků. Současný prezident Emmanuel Macron si před volbami stěžoval, proč francouzský byznys odchází do Polska.
Juchelka: Takové mentální nastavení by nás jako Českou republiku, otevřenou exportní ekonomiku, silně poškozovalo. Druhým vlivem, který jde naopak z naší české strany, je otázka, kam nám mizí ty dividendy ze zahraničních investic. Proč si je francouzští a další investoři stahují domů. Ministra financí to vždycky zajímalo a přirozeně zajímat bude. Trochu přitom zapomínáme, že volný pohyb lidí, zboží, služeb a kapitálu je základem Evropské unie.
Když prezident Macron vyhlásil svou vizi země do roku 2030, tak vyjmenoval nějaké cíle. Mezi nimi bylo to, že se musí upravit prostředí pro podnikání tak, aby se Francie stala magnetem pro zahraniční investice a samozřejmě i pro investice francouzských firem. Aby peníze raději utrácely doma než v zahraničí. To je jednoduchá logika. Francie jako obrovská ekonomika má na rozdíl od nás tu výhodu, že by si ekonomicky vystačila sama. Tam by ten protekcionismus nakonec mohl i čistě ekonomicky dávat smysl. Celkově je ale pro Evropu protekcionismus velmi oslabující. Je tady velký prostor k zamyšlení, jak dělat věci v evropské dimenzi. Nejen v energetice. Je tam velký potenciál pro růst České republiky v příštích padesáti letech.
Nakolik si nová vláda Petra Fialy tuto novou osu evropské politiky uvědomuje? A kdo budou lidé, kteří budou na těch zájmových vazbách s Francií konkrétně pracovat?
Stanjura: Po odchodu Velké Británie se řeší přeskupování sil uvnitř Evropské unie. Pro zemi střední velikosti, jako jsme my, je zásadní hledat spojence pragmaticky. V této chvíli vidíme oblasti, které nás s Francií pragmaticky spojovat budou. Naše vláda si to uvědomuje. Víme, že v evropské politice nemůžeme jet ve vyjetých kolejích.
