Týdeník Echo: Johnsonova Británie, skrytý marxismus a půvaby gotických madon

Fotografie Londýna na obálce nového čísla Týdeníku Echo naznačuje hlavní téma, jímž jsou výsledky předčasných voleb ve Velké Británii. Kdo si dělal naděje, že Boris Johnson neuspěje a že referendum o odchodu Velké Británie z EU se bude opakovat, musí vzít na vědomí realitu: vítězství konzervativců bylo drtivé a britskou vůli k brexitu už nic nezvrátí. Analýza Ondřeje Šmigola však není jediný text vztahující se k Británii. „Zachraňme mládež před těmi idioty,“ říká spisovatel Douglas Mary. Rozhovor s ním pořídil v Londýně Daniel Kaiser. A o líbezných tvářích nejen českých madon se rozepsal Jiří Peňás.

Douglas Murray (40) je českým čtenářům znám jako autor knihy Podivná smrt Evropy. Teď pro Týdeník Echo hovoří o mimo jiné o progresivistech: „Neříkám, že všichni lidé zapojení do nových hnutí jsou socialisté, nebo dokonce marxisté. Ani náhodou. Řada těch, kdo se nechali chytit do jejich sítí, je vedena snahou pomáhat léčit svět. A my je musíme oddělovat od konkrétních ideologů. Nicméně ideologie v tom hnutí samozřejmě přítomna je, a to dost silně. Co mě obzvlášť zajímá, je cosi, co bychom snad mohli nazývat skrytým marxismem. Sklon používat nová sociální hnutí jako avantgardu pro staré požadavky. (...) Pro marxisty vždycky byl zásadní popis společnosti z hlediska moci. Která vrstva ovládá kterou. A intersekcionalismus, hnutí za práva rasových menšin, žen, LGBT komunity, tam všude definují postavení menšin v kategoriích utlačovatel–utlačovaný.“

Skrytá, ale stejně reforma. To je název článku Petra Holuba, věnujícího soustavnou pozornost problémům českého zdravotnictví. „Nikdy v historii nedostali zdravotníci tolik přidáno, jako mají slíbeno v roce 2020,“ říká v úvodu. A pokračuje: „S výrokem ministra Adama Vojtěcha nelze než souhlasit, protože přidat z roku na rok nejméně 35 miliard, to ve špitálech a ordinacích opravdu nezažili. V letošním rovněž štědrém roce se příjmy zdravotníků zvýší o 26 miliard, loni to bylo ještě o osm miliard méně. Proto se nedá přejít otázka, proč tedy lékaři, sestry ani ředitelé nemocnic nejsou spokojeni. Konflikty se vyostřily do té míry, že velkorysý ministr v listopadu ani nepřijel na sjezd lékařské komory.“

Plný adventního očekávání se Jiří Peňás vypravil do Anežského kláštera v Praze, kde se potkal s madonami českými a aktuálně i rakouskými. Na začátku cituje verše Jaroslava Seiferta z Prstenu Třeboňské madoně a dodává, že dnes by „se mu moderní intelektuál nejspíš vysmál a postmoderní kunsthistorik by mu vysvětlil, že v těch sochách jde o něco jiného, než aby se líbily (zvláště stárnoucímu, navíc bílému muži), a že vlastně ono ,líbení' je projevem jejich nepochopení a možná i fetišistického sexismu. Ale lze předpokládat, že to by mu bylo jedno. On nejspíš v té krásně vymodelované postavě držící malé dítě opravdu viděl čistou krásu a projev citu, který v současném umění hledá člověk většinou marně“.

Nové číslo Týdeníku Echo si můžete koupit zde.