Svět míří do éry velkého zdražování, říká muž, který předpověděl finanční krizi
ECHOPRIME
Je to muž, který s předstihem předpověděl finanční krizi roku 2008. Vysloužil si za ni přezdívku Dr. Doom, doktor Zkáza. Sedmého září 2006 profesor ekonomie na New York University Nouriel Roubini vystoupil před publikem složeném z předních ekonomů v Mezinárodním měnovém fondu. Ohlásil, že v nadcházejících měsících a letech čeká Spojené státy hluboká krize, kterou odstartuje prasknutí přefouknuté bubliny cen nemovitostí. Teď přichází Nouriel Roubini, považovaný za jednoho z nejvlivnějších myslitelů v ekonomii, na scénu znovu a ohlašuje to, čeho se většina ekonomů bojí nejvíc ze všeho. Stagflaci. Velmi nebezpečný stav, kdy prudce rostou ceny a zároveň stagnuje ekonomický růst. „Kassandry se nevyplatí umlčovat,“ říká Roubini.
Proč centrální banky v poslední době nejsou ochotny nebo schopny krotit inflaci?
Většina centrálních bank ve vyspělém světě od amerického Fedu do Evropskou centrální banku (stejně jako Česká národní banka – pozn. red.) má hlavní cíl a poslání udržování cenové stability. Většinou na úrovni plus minus dvě procenta. To je něco jako mezinárodní konsenzus. Není sporu, že centrální banky sehrály v těch posledních letech zásadní roli v tom, že inflace byla nízká. Nebyl to ale rozhodně jediný důvod.
Jaké byly ty další?
Obrovská otevřenost světové ekonomiky. Prudké zvýšení konkurence, globalizace. Ostrá konkurence tlačila ceny dolů. Padaly obchodní bariéry. Z rozvíjejících se ekonomik přicházela spousta zboží do bohatých rozvinutých ekonomik. To silně tlačilo ceny dolů. Rozvinuly se a stále se zdokonalovaly globální dodavatelské a obchodní řetězce. Všechno fungovalo na systému hladkých, rychlých dodávek. Nemusely se dělat zásoby, nemuselo se skladovat. V Americe i Evropě k tomu přispěla i migrace. Nemám na mysli migraci z islámského světa. Mám na mysli migraci z jihu na sever Ameriky. Z jihu a východu na sever a západ Evropy. To dramaticky zvyšovalo nabídku uchazečů o pracovní místa. K tomu se přidal masivní vzestup technologií, který prudce zvýšil produktivitu práce. Obrovskou roli hrál nástup Číny a Indie do globální ekonomiky. Na Západě se za těch třicet let oslabil vliv odborů. A také přišla výrazná deregulace celé řady oborů. Světový obchod procházel vlnou liberalizace. To vše dohromady přispívalo k nízké inflaci.
Řada těch trendů, které zmiňujete, přinejmenším oslabuje. Co přineslo ten zlom?
Zdaleka ne všechno bylo v době velké umírněnosti růžové. To přineslo odpor proti řadě rysů globalizace, která přispívala k nízké inflaci. Po celou tu dobu rostly vyspělé a bohaté ekonomiky, především Evropa, ale částečně také Amerika, poměrně pomalu. Ekonom Larry Summers (někdejší ministr financí ve vládě Billa Clintona – pozn. red.) tomu říká Secular Stagnation (situace, kdy svobodná tržní ekonomika po velmi dlouhou dobu roste velmi pomalu – pozn. red.). Druhou slabinou bylo, že vyspělé země sice bohatly, ale zároveň výrazně rostla příjmová nerovnost. To zvyšovalo odpor ke globalizaci. I v časech velké umírněnosti samozřejmě také přišly krize. Bublina internetové ekonomiky v Americe kolem roku 2000. Pak velká finanční krize v roce 2008. Během té doby také začala velká debata o změně klimatu, která zastavila éru liberalizace ekonomiky a přinesla nové regulace. Dnes zažíváme jejich expanzi. Z bohatých zemí také odcházela pracovní místa tím, že se výroba přesouvala do levnějších zemí. Hlavně do Číny a Indie. To všechno dohromady přispělo ke konci éry velké umírněnosti.
