Cenová bublina praská. Je propad burz už u konce?

Poslední dny a týdny byly ve znamení echtovního praskání cenové bubliny na finančních trzích. Nejen na trzích akciových, u kterých to bylo nejlépe viditelné, a tedy také nejvíc mediálně komentované, ale i na evropských trzích dluhopisových a na trhu kryptoměn. Tvůrci hospodářské politiky, kteří to všechno spískali, v tom tradičně šlapou jako sloni v porcelánu a věci zhoršují.

Byť se jedná o různé sektory finančního trhu, všechny mají společného jmenovatele. A ve všech případech i stejného viníka. Společným jmenovatelem je zvyšování úrokových sazeb centrálními bankami v rámci boje proti inflaci. Vyšší úroky jsou totiž obecně řečeno nepřítelem prakticky všech investic, od akcií přes dluhopisy, reality až po kryptoměny, protože prodražují úvěry, za které lze tyto investice financovat.

Však to znáte v malém měřítku: čím dražší úvěr, tím méně se vám chce do nové hypotéky. A teď tuto logiku aplikujte v obrovském měřítku na chování všelijakých fondů a bank a dalších institucionálních investorů, kteří na úvěr financují nákupy cenných papírů. Viníkem jsou tedy centrální banky, které nejprve svým neuváženým jednáním inflaci vyvolaly, hloupoučce nízkými úrokovými sazbami cenné papíry i kryptoměny přehřály a nyní se inflaci zase neobratně pokoušejí zchladit a tím cenné papíry i kryptoměny naopak srážejí.

Reakce investorského publika se dělí v zásadě na dvě části. Jedna část nemá daleko k hysterii. Je to ta část, která v minulosti bezmála podlehla dojmu, že nás čeká už jen století nepřetržitého růstu (zn.: sarkasmus, ironie). Možná nejlépe to je vidět na trhu kryptoměn, kde i takzvaní hodleři (tedy skalní zastánci krypta, již jsou rozhodnuti dlouhodobě držet a nepustit, ať kurz kryptoměn roste, či klesá) začínají kolísat a v mnoha případech kryptoměny pouští. Podobně to funguje i u akcií, jen u nich to není na první pohled tak průzračně vidět. Druhá velká část se raduje, že trh již upustil páru, a je tedy ten správný okamžik začít nakupovat.

Jakkoliv se může zdát, že skupina první jsou takzvaní noise traders, tedy plašani, kteří jdou s davem a většinou se při spekulacích spálí, a skupina druhá jsou takzvaní smart money, tedy sofistikovanější a informovanější část investorského publika, která včas předjímá a mívá zisky, já zatím považuji za noise traders skupiny obě. Aktuálně jen přispívají k větší volatilitě trhu. Čas nákupů totiž nejspíš ještě zdaleka nepřišel.

Hlavní ekonom ECB Philip Lane prohlásil, že prý „je důležité zohlednit nežádoucí zpřísňování (měnové politiky) v důsledku rozšiřování různých druhů rizikových prémií“. Šifrovaná to věta, která pro monetárního ekonoma vysílá jasný signál: ECB dostala strach. Je v kleštích. Ví, že inflace ještě poroste, protože eurozóna je o fázi posunuta za českou ekonomikou, a taky ví, že pokud bude proti inflaci bojovat, budou propadat ceny dluhopisů zejména jihoevropských zemí, porostou úroky, které jihoevropské země budou muset platit za chod státu, neustojí to a mohou skončit bankrotem. Naprosto patová situace, která skončí špatně tak jako tak. Každopádně ačkoliv i sama ECB (teď už) ví, že to skončí některým z druhů fiaska, pořád dál mluví o zpřísňování měnové politiky. A to je ta klíčová informace, od které se odvíjí vše:

Jak v USA, tak v Evropě úroky prostě porostou. Tečka. A pokud úroky porostou, bude se zmenšovat peněžní zásoba. A pokud se bude zmenšovat peněžní zásoba, a pokud navíc ještě v obou zónách hrozí recese, je prostě nemyslitelné, aby rostly ceny akcií, dluhopisů nebo kryptoměn. Nemají z čeho. Chybí víra v lepší zítřek (protože recese) a chybí peníze, které by to financovaly (protože peněžní zásoba).

Aby akcie rostly, bylo by nutné aspoň jedno, nebo lépe obojí. Buď kupuju akcie, protože jim věřím, nebo kupuju akcie, protože jim sice nevěřím, ale myslím si, že centrální banka je vyžene ještě výš, a chci se na tom svézt. Anebo je kupuju, protože mám mraky peněz a nemám je kam zaparkovat. Nic z toho není na obzoru.