I ten fotbal vám otrávíme
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
Šéf íránských revolučních gard dnes prohlásil, že zatykače vydané Mezinárodním trestním soudem (ICC) na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a jeho bývaléh ...
Středeční fotbal Německo–Maďarsko v Mnichově je svého druhu zlom. Nikoliv snad proto, že dění mimo hru narušilo představu o tradičně přátelském vztahu mezi oběma národy, byť masové pískání a bučení při maďarské hymně na stadionu v Mnichově by před 15 či 20 lety skutečně byly nemyslitelné. Zlomový a v Evropě posledních desítek let nevídaný je rozsah, v jakém bylo mezistátní fotbalové utkání zneužito pro ideologii. Němcům bylo úplně jedno, že při tom působí arogantně a že jsou špatní hostitelé. Hlavní bylo „vyslat znamení“, „ukázat postoj“ – v tomto případě proti homofobii a transfobii. Allianz Arena nasvícená v barvách duhy měla znemožnit maďarské hosty, především původně ohlášeného Viktora Orbána.
Naštěstí UEFA primátorovi Mnichova takové gesto nedovolila, nicméně před utkáním defiloval německými médii orloj politiků, veřejných osobností, sportovců a velkých korporací, kteří deeskalační tah UEFA převyprávěli jako kapitulaci před zlem a diktaturou (o „druhém Mnichovu“ kupodivu řeč nebyla). Aféra pokračovala včera na summitu EU, kde podle hlášení německých zpravodajů kancléřka Angela Merkelová odmítla podat Orbánovi ruku.
O co tu jde a co další Němka, předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, nazvala „ostudou“, je přílepek k normě zpřísňující sazby za pedofilii. Přílepek má dva hlavní body, oba se týkají dětí a mladistvých do 18 let: že se jim ve škole a v učebnicích nebude servírovat homosexuální a transsexuální tematika a že filmy, v nichž by LGBT tematika byla stěžejní, budou opatřeny certifikátem (obdoba naší dávné hvězdičky), tedy že se nebudou vysílat před desátou hodinou večer. Už vzhledem k tomu, kolik asi teenagerů sleduje klasickou televizi, je zřejmé, že kámen úrazu nakonec tvoří ty školy a učebnice. Celý střet se vede o sexuální výchovu nezletilých, o níž, jak upozorňuje Orbán, mají rozhodovat jejich rodiče. Je neuvěřitelné, že se Komise a většina vlád členských států nezdráhá jinému členskému státu do takových věcí mluvit. A že nizozemský premiér Mark Rutte má tu drzost vyhrožovat Maďarsku, že ho "dostane na kolena" a že pokud Orbán neodvolá zákon, musí být jeho země fakticky vyštípána z EU. Vymítači reakce tu docela riskují, ovlivňovat děti v citlivé fázi vývoje je věc, kterou i v naší otupělé době většina rodičů nebude tolerovat. Alespoň v zemích, kde je ještě normální svoboda projevu.
Ta je například právě v Německu ze zákona ošetřena bezvadně. Ale reálně v určitých tématech a v určitých profesích už neexistuje. Několik nedávných příkladů ze sportu: brankář maďarské reprezentace Péter Gulácsi, který hraje za RB Lipsko, buď cítil s LGBT+ páry, nebo cítil tlak v šatně, každopádně po přijetí jiného „homofobního“ zákona v Maďarsku (znemožňujícího adopce dětí stejnopohlavními páry) se od něj na dálku distancoval. Jiný Maďar v bundeslize, brankářský trenér Zsolt Petry, se v rozhovoru pro maďarské noviny podivil, že má Gulácsi potřebu zaujímat politická stanoviska, když si tak nutně znepřátelí část fanoušků. Petrymu jeho klub, berlínská Hertha, obratem zrušil kontrakt.
Letos na jaře byl z německé hokejové reprezentace vyhozen brankář Thomas Greiss. Působí v USA a na sociálních sítích si dovolil zprávu o smrti amerického pravicového komentátora Rushe Limbaugha doprovodit poznámkou RIP. Trenér reprezentace Christian Künast vyprovodil Greisse slovy: „Každý smí svůj názor svobodně projevit. Ale jestli my ho pak pozveme do sestavy, nebo nepozveme, je zase naše věc.“
Loni v létě dal basketbalový tým Telekom Baskets Bonn na hodinu výpověď hráči (a národnímu reprezentantovi) Joshiku Saibouovi poté, co byl spatřen na legální demonstraci proti lockdownu (i tady následovalo skvělé zdůvodnění: Saibou se stal „permanentním rizikem infekce“ pro své mužstvo a pro celou ligu). Takže sportovec smí politický názor projevit pouze v souladu s kolektivem, respektive s bafuňáři.
Není to náhodou jeden z definičních znaků totalitních režimů, že nechtějí nebo už ani nejsou schopny rozlišení mezi politickou a nepolitickou sférou, že ideologii zanášejí do všech oblastí života? Nevzdaluje se tu od evropských hodnot a od svobody někdo úplně jiný než Orbán?
Do včerejška se 16 z celkem 27 členských států EU připojilo k ostré kritice Maďarska. Nepřipojily se státy Visegrádu, bývalé Jugoslávie, východního Balkánu až po Řecko. Je to moment, kdy je bývalá železná opona opět dělicí čárou svobody, jen se prohodily role. Od nás se do protiorbánovské fronty zapojila eurokomisařka Věra Jourová, dokonalá kariéristka, která byla pravá ruka Andreje Babiše ve chvíli, kdy oligarcha nakupoval rádia a deníky s nezávislou tradicí, ale o svobodu slova se bojí až teď, v případě Maďarska. A europoslanec Mikuláš Peksa z Pirátské strany vedl skupinu demonstrantů před maďarskou ambasádu v Praze. Na tu fotografii si vzpomenu, až mi zase někdo bude tvrdit, že Piráti jsou vlastně konzervativci s dredy.
MAĎARSKÁ REAKCE NA ESKALACI VÁLKY
RUSKÁ ROPA V MAĎARSKU