Češka po dvou měsících izolace v Číně. Už je to na palici, říká

Streamovací služba Netflix už je pro ni slabou útěchou a rýže z univerzitní jídelny jí „leze krkem“. Mladá Češka Martina Čečotková žije od konce září ve velkoměstě Čcheng-tu a aktuálně asi třetinu svého pobytu v metropoli čínské provincie S’-čchuan kvůli šíření koronaviru strávila v přísné izolaci. Mimo kampus, který je nyní jejím domovem, se někdy vydávala i méně než jednou za týden, řekla ve čtvrtek v rozhovoru s ČTK na konci svého 69. dne v čínské karanténě.

Omezení pohybu obyvatel platila v Čcheng-tu od posledního víkendu v lednu, kdy čínská vláda začínala informovat o znepokojivém šíření nemoci COVID-19 ve východněji ležící provincii Chu-pej. Přísný režim byl zaveden i daleko za jejími hranicemi, ačkoli na ostatních místech byl oproti nejhůře zasaženému regionu počet oficiálně hlášených nakažených takřka zanedbatelný. Konkrétně bilance S’-čchuanu aktuálně činí 555 případů infekce a tři úmrtí, a omezení se zde minulý týden začala uvolňovat.

Situace se ovšem v Číně může lišit i v rámci jednoho města a například škola Chengdu Normal University, kde se Čečotková podílí na výuce angličtiny, stále vyžaduje přísný režim.

„Začátek byl relativně v pohodě… Ale s postupem času to začalo být horší a horší a už to celkem jde na palici,“ shrnula své pocity při čtvrtečním videohovoru. Univerzitní nařízení prý dovoluje lidem žijícím v kampusu odcházet jen jednou za pět dní. Čečotková má výjimku, protože je lektorkou, tuto možnost ale příliš nevyužívá. „Mám celkem silné astma, takže to neriskuju,“ uvedla s tím, že někdy vycházela na ulici jen jednou za deset dní.

Situaci jí kromě diagnózy komplikuje i fakt, že její cestovní pas je zhruba od poloviny ledna u místní policie kvůli vyřizování různých náležitostí. I proto na začátku platnosti karantény neodletěla zpět do Česka, ve hře ovšem byly další faktory jako cena letenek či pracovní smlouva s univerzitou. Mladá Češka také nechtěla riskovat přenos nákazy.

„Myslím, že doma by to asi bylo jednodušší co se týče jídla, protože upřímně mi už rýže leze strašně krkem,“ odpovídá na otázku, zda by teď radši byla v ČR. Dodala však, že jí v Čcheng-tu prakticky nic nechybí, včetně peněz.

Rodačka ze severní Moravy přitom v Číně zůstala do jisté míry odkázána na vlastní prostředky. V její budově v univerzitním areálu prý žije dalších asi 40 lidí, ovšem jde o zástupce značně odlišných kultur, Asiaty a Afričany. „Jsem tady jediná Evropanka, a jedna z mála holek celkově,“ vylíčila ČTK. Nejlepším zdrojem informací pro ni byl český konzulát v Čcheng-tu, který komunikuje s Čechy i Slováky skrze skupinu na čínské platformě WeChat. V jiných skupinách se prý šířilo mnoho zavádějících sdělení, oficiální prohlášení si pak Čečotková musela z čínštiny překládat, zatímco samotná univerzita jí neposkytla „prakticky nic“.

Karanténa v několikamilionovém Čcheng-tu znamenala například měření teploty při vstupu do metra a do obchodů, všudypřítomnost dezinfekčních prostředků, povinné nošení roušek na veřejnosti i evidenci potvrzených případů nákazy ve speciální mobilní aplikaci. Zároveň se nyní ve městě lépe dýchá, řekla Čečotková. „Už není pod smogem. Už jde vidět nebe, což je velmi pozitivní,“ hodnotila vývoj.

Dnes už lidé v metropoli S’-čchuanu mohou vycházet ven častěji a opět zde otvírají restaurace nebo kina, absolventka Univerzity Palackého v Olomouci ale zatím přístup nemění. „Kvůli tomu astmatu se teď nerada sdružuju s lidmi,“ řekla.

Její sociální život se tak výrazně přesunul do virtuální sféry. „Mám zhruba pět šest lidí, se kterými komunikuju skoro každý den, pokud se teda zvládnu napojit na zahraniční internet. Když ne, tak se mi to zkrouhne zhruba na dva až tři lidi,“ popsala. Jedním ze stabilních kontaktů je její matka, která prý dceři přes WeChat každé ráno posílá zvukové zprávy, Čečotková ale zmínila i videokonference se skupinami neznámých lidí na platformě Zoom, „jen tak, prostě abych měla s kým mluvit“.

„Začala jsem vyšívat, hodně čtu, už mě ani nebaví Netflix, ale pořád si ho platím… začala jsem s jógou a už pět týdnů zase učím, takže taky připravuju výuku. Když můžu, tak chodím ven,“ shrnula své další aktivity. Na otázku, jaký má plán pro případ, že by onemocněla, odpověděla, že situaci radši moc nepromýšlela. „Kontaktovala bych ambasádu, to je asi tak jediné, co bych v té chvíli mohla dělat,“ řekla.

Čtěte také: Wej Kuej-sien. Prodavačka krevet, od které se podle Číňanů postupně nakazili lidé na celé planetě