Britský skok do neznáma

Předevčírem britská Dolní sněmovna podpořila předčasné volby, a to na 12. prosince. Jejich první velkou zvláštností je, přestože je všechny hlavní strany a poslanci pro ně hlasovali 438 ku 20, že si je nikdo ve skutečnosti nepřeje. Labourističtí poslanci z nich mají tak panickou hrůzu, že do poslední chvíle se snažili zvrátit rozhodnutí svého vedení. Taktéž konzervativci britským reportérům mimo záznam tvrdili, že se jedná o obrovskou chybu. Za situace, kdy se vláda nacházela bez většiny v parlamentu, opozice nebyla schopna přijmout odpovědnost a rozhádaní poslanci nacházeli stále vynalézavější způsoby, jak nerozhodnout o brexitu. Situace byla neudržitelná, jakmile EU schválila odklad brexitu o tři měsíce, čímž poskytla prostor pro uspořádání voleb, Britové ho se zapřením využili.

Druhou zvláštností je, že jsou to první prosincové volby od roku 1923. Všichni se boji, že studené počasí ovlivní účast. Sice nikdo neví jak, ale pro jistotu již nyní velcí hráči svalují případnou porážku na zimu.

Je jasné, že hlavním tématem voleb bude brexit. Konzervativci slibují odchod podle dohody, Brexit Party odchod bez dohody, labouristé nové referendum, Liberální demokraté anulování výsledků plebiscitu. Brexit ovlivní volby i jinak. Británií teď probíhají dvě dělicí linie. Klasická levice/pravice a Proevropané versus Antievropané. Pravicové euroskeptické strany tak hodlají lákat levicové odpůrce EU, levicové proevropské strany zase chtějí přetáhnout co nejvíc probruselských pravičáků. Nikdo netuší, jestli to vyjde, a volební předpovědi to činí takřka nemožné. Volby jsou tak společný skok do neznáma.

Stávající britský premiér Boris Johnson si ale rovnou může připsat jedno vítězství. I kdyby prohrál, díky zvolenému datu nebude nejkratší sloužící premiér v historii. Odslouží minimálně 142 dnů v úřadě, čímž přeskočí George Canninga (119 dnů) a vikomta Godericha (130), kteří oba vládli v roce 1827. A tím dobré zprávy nekončí. Konzervativci na první pohled jdou do voleb ve velmi dobré formě. Nad druhou Labouristickou stranou mají náskok zhruba 10 procentních bodů. Díky vyjednané smlouvě s EU mohou jít do voleb se sjednocenou stranou a jako umírnění euroskeptici, kteří nechtějí ani odchod bez dohody, ani zvrátit výsledek z referenda, což odráží náladu většiny Britů. Navíc Brexit Party zvažuje, že nebude kandidovat ve všech 650 okrscích, ale pouze zhruba ve 20 klíčových, kde mají šanci porazit labouristy. Pokud se tak opravdu stane, zmizí tím nebezpečí štěpení hlasů.

Jenže volební kampaň je plná nebezpečí. Všichni toryové mají na paměti volby před dvěma lety, kdy v průzkumech vedli dokonce až o 20 procentních bodů, a nakonec vyhráli s odřenýma ušima a museli potupně hledat podporu pro svou menšinovou vládu u severoirské DUP. Navíc ve většinovém volebním systému 10 % hlasů navíc neznamená o 10 % křesel více. Pokud je nárůst preferencí koncentrován na místech, kde má strana už i tak velkou podporu, jsou jí tyto hlasy k ničemu. Konzervativci předem počítají s tím, že ztratí zhruba 20 křesel, především ve Skotsku, na předměstích Londýna a v jihovýchodní Anglii, což jsou všechno bašty zastánců setrvání v EU. Kde ztráty nahradí, není jasné. Plán je brát v tradičních labouristických regionech, které ale hlasovaly pro brexit, jenže to zkoušela neúspěšně již Theresa Mayová v minulých volbách. Třídní nenávist ke konzervativcům v mnoha případech přebije nenávist k EU.

Labouristé se pokusí zopakovat taktiku z roku 2017. Tehdy se jim podařilo udělat z voleb, které měly být o brexitu, volby o domácí situaci. Nasvědčuje tomu i jejich první vydaný volební klip, jenž věnuje brexitu minimálně času. Místo toho se chystají na rozsáhlé společenské změny. Chtějí například zestátnění železnic a dalších služeb, zrušení soukromých škol a vyvlastňování majitelů domů. V posledním případě by nájemci měli právo požadovat koupi svého bytu za odhadní cenu, která je často nižší než tržní.

V minulých volbách se však brexitový proces teprve rozbíhal. Nyní ho již mají všichni plné zuby a chtějí už mít pokoj. Řešení labouristů, vypsání druhého referenda, akorát voliče děsí. Je tak otázkou jestli ignorování brexitu bude mít i tentokrát stejný účinek. Navíc od roku 2017 naplno vypukl skandál ohledně antisemitismu v Labouristické straně. Z nenávisti vůči Židům je podezřelý i lídr strany Jeremy Corbyn. Jeho charisma do velké míry od posledních voleb značně vyprchalo. Proto zřejmě hlavní tváří kampaně bude stínový ministr financí John McDonnell. Tento nadmíru inteligentní marxista může svými nápady přilákat idealistické studenty, středostavovské socialisty a chudé. Je otázkou, zda to přebije odliv voličů, kteří si nepřejí revoluci.

Oproti konzervativcům mají však labouristé jednu velkou výhodu, větší koaliční potenciál. Toryové stihli proti sobě poštvat všechny ostatní strany, a to včetně svých tichých podporovatelů v DUP. Pokud nezískají absolutní většinu sami o sobě, šance dostat se do vlády je minimální. Labouristy by naopak mohla podpořit Skotská národní strana (SNP) výměnou za druhé referendum o nezávislosti Skotska a možná i Liberální demokraté.

Právě „Lib dem“ jdou do voleb s velkými nadějemi. V devatenáctém století slavná strana, od roku 1922 (tehdy jako Liberálové) neměla premiéra. Nyní poprvé po téměř století má šanci se vrátit na výsluní. Labouristům šlape na paty, v některých průzkumech je dokonce přeskakují. Liberální demokraté pod sebe dokázali koncentrovat vzdělané umírněné levicové voliče, kterým vadí labouristický ekonomický extremismus, a proevropské konzervativce. Strana je totiž ostře proti brexitu a slibuje zrušit výsledky referenda. Hodlá se stát stranou „eurohujerů“, přece jenom proti vystoupení z EU hlasovalo 48 % Britů. To je slušná voličská základna.

Poslední stranou se šancí ovlivnit budoucnost je SNP. Ta je ostře proti brexitu, hlavně protože Skotové jsou proti brexitu. Jejich hlavním cílem je dosáhnout skotské nezávislosti. Pokud se jim podaří zopakovat triumf z roku 2015, kdy získali 56 skotských křesel z 59, bude to pádný argument pro vypsání druhého referenda, ještě pádnějším argumentem může být podpora labouristické menšinové vládě. Momentálně mají 35 křesel.

V britských volbách tak půjde o budoucnost brexitu, ekonomiky i samotného Spojeného království. Často se omílá, že hlasování je naprosto klíčové a historické. Většinou je to klišé, o těchto volbách to však opravdu platí.

Pak je tu ještě hororový scénář. Žádný blok nezíská jasnou většinu, Dolní sněmovna bude dále zablokována a nic se nevyřeší. Pokud to nastane, tak si to Britové nejspíše kolektivně hodí.

Další články od Ondřeje Šmigola ZDE