Fejková neohroženost Petra Fialy

Předseda české vlády dělá před volbami vcelku intenzivní kontaktní kampaň. První fáze začala v květnu, po několik týdnů Iva Pazderková a Petr Fiala jezdili po českých městech do sálů s kapacitou do sta, dvou set míst, která pak dokázali zaplnit příznivci, často přímo členové, a dokonce funkcionáři koaličních stran. Zhruba poslední měsíc však Fiala vystupuje i v plenéru, což má z pohledu marketérů Spolu dvě výhody.

Jednak mívá slušnou účast, nezažívá propadáky, což každého politika, vlastně každého člověka, nabíjí. Jednak na mítinky chodí i nabuzení odpůrci a Fialův tým pak na sítě může zavěšovat sestřihy konfliktních situací. Konfliktem se tu myslí pokřikování „dezolátů“, k nimž premiér od mikrofonu zkouší mluvit, nabízí pomyslně ruku k rozpravě, většinou marně, načež příznivci pod pódiem odmění premiéra spontánním potleskem.

Vytváří se tak naprosto zavádějící dojem: jako kdybychom měli premiéra ochotného vystavit se sebenepříjemnějším dotazům a skládat před volbami účty. Ve skutečnosti se Fialovu týmu podařilo dříve nemyslitelné: čtyři roky zabraňovali a skutečně zabránili vzniknout situaci, v níž by premiér musel skládat účty opravdu a systematicky. Nevznikl, pokud vím, jeden jediný rozhovor, při jakém si už nevystačíte s robotickou deklarací, která by nevystačila na doplňující otázku. Jediná situace, kdy se premiér Fiala dostal do jakžtakž nekomfortní situace, nastala letos v lednu u Terezy Tománkové. CNN Prima News premiér ještě u Tománkové označil za „opoziční televizi“ a za „českou Fox News“. A to se ho Tománková ptala na průzkumy veřejného mínění a nezeptala se ho na vývoj jeho názorů v tak zásadní věci, jakou je Green Deal a v něm zákaz klasických aut nebo povolenky ETS 2.

Týdeník Echo žádal o interview s Petrem Fialou od roku 2022 opakovaně, právě na Green Deal bychom se premiéra ptali. V létě 2021 ještě z opozice tvítoval, že Green Deal je realita a teď je třeba uchopit ho jako šanci pro modernizaci ekonomiky a vyšší kvalitu života.
Když zahajoval ostrou fázi kampaně na podzim 2021 ve Slovanském domě v Praze, na poslední chvíli Fialu straničtí kolegové přinutili vsunout do projevu aspoň zmínku o tom, že republika bude proti zákazu aut se spalovacími motory. Následovalo vítězství ve volbách a české předsednictví EU, během něhož (cituji z knihy Tomáše Břicháčka Green Deal – Zelený úděl, vydané loni Institutem Václava Klause) české předsednictví „dotáhlo přibližně polovinu návrhů z balíčku Fit for 55 do fáze politické dohody Evropského parlamentu a Rady (reforma EU ETS, emisní normy pro automobilky a dodávky, sdílení úsilí, CBAM, Sociální klimatický fond, LULUCF) a další dva návrhy do fáze přijetí vyjednávací pozice Rady (energetická náročnost budov, emise metanu)“. CBAM je uhlíkové clo, nabíhá od příštího roku, EU ETS jsou samozřejmě ty povolenky pro domácnosti.

A teď, kdy stojíme opět před volbami, tentýž Fiala jen tak tvítne: „Zdražení životních nákladů nedopustím. Nové emisní povolenky nedávají v současné podobě smysl. To je realita a za tímto postojem budu pevně stát.“

Z povolenek na vytápění domácnosti a pohonné hmoty mají ve vládní koalici takový strach, že jejich přenos do českého práva i za cenu pokut odložili na dobu po volbách. Když jsem s jedním koaličním politikem mluvil o hypotetickém referendu k členství v EU, spontánně odpověděl: „Ani náhodou. Ve chvíli, kdy na lidi dopadnou povolenky, máme czexit.“

Premiérovi tedy vyhovuje pokřik z ulice, který se do kritické rozpravy nikdy nemůže vyvinout. Umět se kritické diskusi vyhýbat čtyři roky a ještě si při tom zasimulovat neohroženost, to je slušný výkon svého druhu.