Paradox práce z domova: nejvíce ji využívají ti nejméně ohrožení

Zatímco home office nejvíce využívají mladí lidé, ti rizikovější jsou výrazně pod jeho potenciálem ve společnosti. Pracoviště patří podle dat k místům nejčastějšího šíření nákazy a práce z domova k jednomu z opatření, jak výrazně snížit mezilidské kontakty. Data ukazují, že její nižší využití před podzimní vlnou vedlo k nárůstu kontaktů na úrovni návštěv v restauraci, v současné horší situaci je přitom zvláště v rizikových skupinách na home office ještě méně lidí.

Home office se podle dat dlouhodobého výzkumu Život během pandemie za celou dobu nevrátil na potenciál, který ukazoval na jaře. Nejvíce ho přitom využívají ti nejméně ohrožení z věkové skupiny do 34 let. Tam v únoru pracovalo z domova kolem 20 % zaměstnanců. Oproti tomu ve vyšších věkových skupinách lze sledovat výrazný pokles.

Data z první poloviny února ukazují, že v nejohroženější věkové skupině od 55 let výše pracuje naplno z domova jen 16 % respondentů. Podle sociologa Daniela Prokopa je navíc číslo pravděpodobně o jeden až dva procentní body nadhodnocené, protože sběr dat probíhá online. Na jaře přitom v této věkové skupině pracovalo z domova až 24 % lidí, i na podzim to bylo místy kolem 20 %. „Ukazuje to, že potenciál je vyšší. Jsou tam dnes už bloky na straně zaměstnavatelů i zaměstnanců, zaměstnanci už nechtějí být doma, zaměstnavatelé se bojí ztráty efektivity,“ řekl deníku Echo24 Prokop.

Ještě méně pak pracuje z domova lidí ve věkové skupině 35 až 54 let, kde v první polovině února home office využívalo jen 12 % lidí. V poslední době se přitom objevuje více případů s těžkým průběhem i v této věkové skupině. Rozdíl oproti nejstarší skupině může mít podle Prokopa více důvodů. „Když si část zaměstnavatelů vybírá, koho nechat doma, tak tam nechá ty starší z nějakých bezpečnostních důvodů,“ řekl Prokop s tím, že home office u vyšších věkových skupin navyšují také například učitelé.

Vláda by podle Prokopa měla zavést u segmentů, kde je to možné, například povinnost 50 % zaměstnanců pracujících z domova s případnými dojednatelnými výjimkami, zároveň také firmy motivovat například odpuštěním části odvodů za zaměstnance na home office. „My bychom samozřejmě potřebovali, aby na home office byla třeba polovina z lidí 55 plus,“ řekl Prokop. Celkově je podle něj celkový potenciál kolem 25 % až 30 % lidí, v současnosti je tak zhruba na polovině. Česko však ve větším využití limituje i struktura ekonomiky, kde hraje stále značnou roli průmysl a výroba, dodal.

Ze studie o vývoji mezilidských kontaktů během pandemie, kterou vypracovali výzkumníci think-thanku IDEA, vyplývá, že na podzim hrálo právě omezené využívání home office důležitou roli při jejich navýšení. Podle výzkumníků pokleslo využívání práce z domova mezi březnem a zářím ze zhruba 27 na 10 %. „Pokud srovnáváme jarní lockdown a září, došlo spolu s nižším využívání práce z domova k nárůstu kontaktů mezi lidmi v průměru o 3–4 setkání týdně, což je na podobné úrovni jako počet kontaktů navázaný na návštěvu restaurací,“ uvedli výzkumníci, kteří zpracovávali sociologická data z Životu během pandemie.

Vládní apely na využívání home office ve firmách tak dlouhodobě příliš nefungují. Odborníci také v minulosti upozorňovali, že dalším problémem může být chybějící legislativa, jelikož ho zákoník práce výslovně neupravuje. Zaměstnavatel může podle Lukáše Regece z právní kanceláře BDO Legal snadno dostat se zaměstnancem do sporu kvůli proplácení nákladů za energie, v případě prokazování pracovního úrazu nebo při provádění kontroly pracovní aktivity, ať fyzicky nebo pomocí softwaru. I proto může být ochota menších firem umožňovat práci z domova nižší, než se předpokládalo, dodal. Pracovník se zaměstnavatelem by o ní měli uzavřít písemnou dohodu nebo tuto možnost sjednat v pracovní smlouvě.

Přesnější pravidla pro práci z domova nyní navrhli opoziční lidovci. Jejich novela zákoníku práce předpokládá, že by se zaměstnavatelé mohli se zaměstnanci na takovém výkonu práce dohodnout a například při živelní události a úředních restrikcích jej i nařídit. Písemná smlouva by nebyla nutná. Zaměstnancům by zaměstnavatelé museli hradit náklady na komunikaci a další náklady bezprostředně související s prací z domova. Mohlo by se jednat i o paušální částku. Předlohu nejprve posoudí vláda. Rozhodnou o ní zákonodárci. Může se však stát, že Sněmovna novelu nestihne do konce volebního období projednat.

Odborníci také upozorňují na stinné stránky dlouhodobé práce z domova, jako je riziko vyhoření, které se v důsledku přílišné pracovní zátěže a sociální distance několikanásobně zvyšuje. Podle prosincového průzkumu společnosti myTimi si dvě třetiny zaměstnanců během pandemie připadají vytížení stejně jako dříve. Každý šestý dotázaný má však pocit, že ho zaměstnavatel vytěžuje mnohem více. Také dvě pětiny personalistů souhlasí, že někteří zaměstnavatelé nakládají lidem na home office více práce než obvykle. Personalisté vidí jako nejčastější problém nejen větší pracovní zátěž zaměstnanců, ale i menší zájem o zvládání práce ze strany zaměstnavatele. Stejný pocit mají i zaměstnanci.