Změny po slovensku

komentář

Změny po slovenskukomentář
Názory

Dalibor Balšínek

Na Slovensku se hlasitě volalo po změně. A ta přišla, i když jiná, než si nejsilnější hlasatelé výzvy představovali.

Strana Smer Roberta Fica vládla zemi dlouhých čtrnáct let a v posledním funkčním období byla terčem zdrcující kritiky především za atmosféru korupce a prorůstáním ekonomické a politické moci, a proto také padla. Mohlo by se říct přirozeně, protože pro demokracii je osvěžující, možná že dokonce je její podstatou střídání vlád odlišných ideologických konceptů.

Na Slovensku prohra vládní strany nebyla výsledkem jen vyčerpání nějakého politického programu, ale přímým impulzem se stala nesmyslná vražda mladého novináře a jeho snoubenky. Není možné tvrdit, že za tyto vraždy je přímo zodpovědná Ficova vláda, ale za její existence vznikla společenská atmosféra, ve které k takovému zločinu může dojít.

Vražda Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové nebyla izolovaným projevem. Byla součástí slovenského stylu řešení nepříjemných problémů, kterým čelí vlivní podnikatelé spojení se státem a jeho politickou elitou. A takový způsob řízení věcí veřejných Slováci v sobotních volbách odmítli.

Odmítli ale také vidění světa většiny slovenských médií a především těch, která jsou v Česku nejhojněji citována jako reprezentativní pohled. Slovenský Denník N, který stál v čele antificovského tábora, prosazoval politické uskupení prezidentky Čaputové Progresívne Slovensko a formaci bývalého prezidenta Andreje Kisky. To první se do parlamentu vůbec nedostalo a druhé jen s odřenýma ušima. Ficův Smer, který ve volbách reprezentovala tvář premiéra Pellegriniho, odešel poražen, i když nikoli fatálně, protože získal 18procentní podporu slovenských voličů. Slováci odmítli všechny dosavadní strany s tradiční strukturou a do parlamentu pustili jen liberální stranu SaS Richarda Sulíka. Nejvíc hlasů získaly politické subjekty nového typu, které se nazývají hnutí nebo jsou jinak nesystémové. To je na prvním místě vítěz voleb Igor Matovič, stojící v čele politického subjektu o 40 členech, složeného z rodiny, přátel a zaměstnanců firmy volebního lídra. Ten se až po vyhlášení voleb dozvěděl, kdo vlastně byl za jeho formaci do parlamentu zvolen: je to spektrum lidí od směsky fanatických křesťanů středověkého typu přes protikorupční aktivisty, dva tenisty až po člověka požadujícího uzákonění trestního stíhání žen, které podstoupí interrupci.

Druhým nejsilnějším partnerem vítěze voleb, který skončil na třetím místě za Smerem, je další politický podnikatelský projekt s názvem Sme rodina. Ten postavil byznysmen Boris Kollár, známý především pro vlastnictví deseti dětí, jež si pořídil s devíti různými ženami. Trojici vítězů doplňují kotlebovci, pohrobci ideologie fašistického slovenského štátu, kteří k moci ze zjevných důvodů připuštěni nebudou.

Slováci změnu chtěli, a tak ji mají; co jim přinese, ani sami nevědí. My v Echu to jen pozorujeme a v hodnocení situace jsme zdrženliví a především se chceme vyhnout aktivismu, hysterii a lacinému moralizování, proto si k fundovanému pohledu zveme autory ze slovenského deníku Postoj.sk, který se drží věcného popisu situace. A tak i v tomto vydání najdete komentář Jaroslava Danišky.

Foto:

Týdeník Echo