Vítejte ve státní ekonomice

K recesi, které čelíme od začátku roku 2020, se schylovalo už dlouho. A už v průběhu roku 2019 tu byly neklamné známky, že recese přichází. Ale tehdy, před rokem, přicházející recese ještě vypadala celkem „standardně“. To až příchod korony notně zamíchal karty. Najednou tu byl hromosvod a obětní beránek. Všechny ekonomické potíže bylo možné hodit na epidemii.

A taky že se na ni hodily. Nejen u nás – ale prakticky po celém světě. Náhle bylo možné tvrdit, že recese má „zvláštní“ důvody, a tudíž si taky zaslouží „zvláštní léčbu“. Teprve pak se daly do pohybu mechanismy, které z „normální“ hospodářské krize učinily „divnou“ krizi. Dnes, na konci roku 2020, se už můžeme ohlédnout za tím ekonomicky bezprecedentním rokem zpátky. Dneska už vidíme ekonomiku z dostatečně velkého časového nadhledu, abychom mohli soudit, že tahle recese se vskutku zapíše do ekonomických dějin.

Když totiž posuzujeme zpětně celý rok 2020, dá se říct, že co ekonomický ukazatel – to podivnost.

Nejsledovanějším ekonomickým ukazatelem je samozřejmě hrubý domácí produkt (HDP). Za úplně celý rok ještě údaj k dispozici nemáme, poslední známé číslo je za 3. čtvrtletí. HDP očištěný o cenové vlivy a sezónnost klesl ve 3. čtvrtletí meziročně výrazně méně, než se původně čekalo: totiž „jen“ o 5,0 %. Mezičtvrtletně naopak HDP vzrostl víc, než ukazoval předběžný odhad: o 6,9 %. Jakkoliv ale mezičtvrtletní čísla mohou vypadat opticky pěkně, protože s dočasným otevřením obchodů ve třetím kvartále se realizovaly ty nákupy, které jarní uzavření obchodů odložilo, pořád nemůžeme popřít, že proti loňskému roku jsme na tom výrazně hůř.

Z toho by logicky mělo plynout, že pokud Česká republika prošla nejhlubší recesí ve své historii, pak také mnohá další čísla budou podobně mizerná. Zejména jsme si zvykli spojovat si recesi s vysokou nezaměstnaností anebo s nízkými či dokonce klesajícími útratami. Jenomže… chyba lávky. A v tom je právě ona „podivnost“. Čísla totiž zdánlivě do sebe vůbec nepasují. Jako když vysypete z pytlíku jednotlivé kousky skládačky puzzle, ale ať je skládáte, jak je skládáte, do sebe nesedí.

Jedním z takových zdánlivě nesedících dílků je vývoj průměrné mzdy. Ve 3. čtvrtletí 2020 (což je poslední známý údaj) vzrostla průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství proti stejnému období předchozího roku o 5,1 %, tedy na 35 402 Kč. Po zohlednění růstu cen pak reálně vzrostla jen o 1,7 %. Medián mezd činil 31 183 Kč a i ten rostl o 5,1 %. Jinými slovy, statistika mezd ukazuje, že ačkoliv je ekonomika v největší recesi, co sahají kvartální data, mzdy rostou nominálně i reálně. To ovšem nedává ekonomickou logiku jen zdánlivě. Trh práce je totiž zcela pokřiven kvůli programu Antivirus. To samé vidíme kvůli různým dotacím a státním zásahům po celé Evropě. V USA je už situace diametrálně jiná.

Velmi podobný obrázek, a to ze stejného důvodu, dává i nezaměstnanost. K 30. 11. 2020 evidoval Úřad práce ČR celkem 274 526 uchazečů o zaměstnání. To je jen o 2 841 víc než v říjnu a o 77 237 osob víc než před rokem. Víc nezaměstnaných bylo v listopadu naposledy v roce 2016. To znamená, že vládě se kvůli programu Antivirus daří držet velmi nízko dokonce i nezaměstnanost. V roce 2016 byla nezaměstnanost vyšší, a přitom zdaleka nebylo v ekonomice tak zle jako dnes. V ekonomice je dokonce stále víc volných míst než nezaměstnaných. I to je značně nenormální. Tak běžná hospodářská krize nevypadá. Kdyby nezaměstnaní vzali jakoukoli práci, žádný nezaměstnaný by zde nebyl.

S enormně nízkou nezaměstnaností souvisí i vývoj tržeb. Člověk nemusí být génius, aby ho napadlo, že čím vyšší nezaměstnanost, tím míň peněz mezi lidmi a větší strach z budoucnosti, a tedy tím nižší tržby. A samozřejmě to platí i obráceně. Takže vzhledem k extrémně nízké míře nezaměstnanosti nepřekvapí – ale vzhledem k obrovskému propadu HDP naopak překvapí – že tržby se mají relativně k světu. Poslední známý údaj máme za říjen. Meziročně se tržby očištěné o kalendářní vlivy v říjnu snížily reálně pouze o 0,2 %, bez očištění o 0,9 %. To je vzhledem k poklesu ekonomiky málo a je to dokonce i míň, že ekonomové v průměru předpovídali. Řešení téhle hádanky má opět název program Antivirus a další s tím spojené dotace.

Programem Antivirus už ale nevysvětlíme další dílek, totiž nesedící údaje o průmyslu. Také v případě průmyslu se totiž zdá, že dopad pandemie byl mnohem menší, než se očekávalo. Průmyslová produkce v říjnu po očištění o vliv počtu pracovních dnů reálně meziročně vzrostla o 1,3 %. Předpokládal se přitom meziroční pokles. Ale nakonec se dobereme k tomu, že i zde hlavní vysvětlení zdánlivé nelogičnosti (samozřejmě) tkví ve státních zásazích.

Český průmysl se totiž drží v plusu zejména proto, že roste jeho klíčová součást – automobilky. Na růstu automobilek se svezla i příbuzná odvětví – např. výroba pryžových a plastových výrobků a podobně. Vlastně se to dá říct i jinak: Velké podniky přežily, protože jednak mají nasyslené větší rezervy, jednak dokáží vyvážet (a to i do oblastí, kde vládní uzavírky ekonomiky nebyly tak drakonické) a jednak – a to hlavně – vládní regulace nejvíc dopadla na podniky malé: malé krámky, malé restauratéry, malé cestovky a tak dál. Vládní regulace tak vlastně vedla k přerozdělení od malých k velkým. Hlavní díl propadu HDP tak na svých bedrech nesou malé firmy, nikoliv velcí průmyslníci.

Jednou z mála oblastí, která se chová tak, jak bychom asi v hluboké recesi očekávali, je stavebnictví. Stavební produkce v říjnu reálně meziročně klesla o 10,5 %. Propad stavebnictví se tak stále prohlubuje. Ano, to už je konečně „logické“. I když… Vlastně i tady se vyskytuje jistá anomálie. Vinu na poklesu má zejména produkce v pozemním stavitelství – ta se meziročně propadla o 13,0 %. To by se dalo očekávat. Ve skutečnosti celkový pokles celkového stavebnictví je ještě dost malý. A důvod je opět ve státním sektoru – nahoru stavebnictví uměle táhnou stavby a opravy silnic financované z veřejných peněz.

Ať to tedy bereme z jakékoliv stránky, vždycky se nakonec dobereme k tomu, že rozpor neexistuje. Je jen zdánlivý. Rozporuplně mohou ekonomické statistiky vypadat proto, že máme sklon vycházet z chybných předpokladů. Stále totiž automaticky uvažujeme tak, že žijeme v kapitalismu a tržní ekonomice. To je ten chybný předpoklad. Obrovské zadlužení, kterého se česká vláda letos dopustila, nás zas o něco víc posunulo k ekonomice oligopolní a státní. A makroekonomické statistiky se podle toho už začínají chovat.