Brexit negativně ovlivní zejména automobilový průmysl

POLITICKÁ ARÉNA

Brexit negativně ovlivní zejména automobilový průmysl
Výroba automobilů (ilustrační foto). Foto: Zdroj: Shutterstock
Politická aréna

Tomáš Zdechovský

Celá Evropská unie i Spojené království si mohly na Štědrý den loňského roku konečně oddechnout. Doslova na poslední chvíli se podařilo dospět k předběžné brexitové dohodě s názvem Dohoda o obchodu a spolupráci. Znamená to konec nejistoty a také zažehnání hrozby chaosu v podobě neřízeného tvrdého brexitu.

Pro vzájemný obchod mezi Británii a kontinentem je uklidňující zprávou zabránění vzniku obchodních překážek v podobě cel a kvót. Nic to ale nemění na skutečnosti, že nám průběh britského vystoupení jasně ukazuje, jak může odchod z EU být komplikovaný a žádné rychlé vyřešení dosavadních problémů shazovaných na EU se konat opravdu nebude.

Čtyři roky naprosté nejistoty

Nejprve je na místě si připomenout, co všechno současné situaci předcházelo. Poslední čtyři roky byly plné nejistoty ohledně toho, co bude dále. Britský odchod byl schválený v referendu v červnu roku 2016, nicméně proces vystoupení prakticky neustále narážel na různé překážky a zádrhele. O odchod požádala Británie v březnu roku 2017, čímž byl aktivován proces vystoupení. Ten měl podle článku 50 Lisabonské smlouvy trvat maximálně dva roky a už tehdy docházelo k problémům. Dvouletá lhůta ale zdaleka nestačila, protože navržená dohoda několikrát narazila na odpor většiny britského parlamentu. Původní datum britského odchodu, které bylo stanovené na 29. března 2019, se proto muselo posouvat.

Nejprve byl termín posunut na 12. dubna 2019, když ani po dvou letech od žádosti nebylo kvůli neschválení dohody možné brexit uskutečnit. Podruhé se tak stalo, když bylo na zasedání Evropské rady v Bruselu 10. dubna 2019 na žádost Británie dohodnuto, že novým nejpozdějším termínem pro britský odchod z Unie bude 31. říjen 2019. Ani toto prodloužení termínu odchodu však nestačilo a dne 28. října 2019 pak členské země EU schválily ještě druhý pružný odklad brexitu nejpozději do konce ledna 2020. Až poté, co Boris Johnson získal v posledních parlamentních volbách, které se konaly v prosinci 2019, se svými konzervativci pohodlnou většinu pro schválení prováděcího zákona o brexitu, země přestala být loni v lednu členem EU.

Do konce minulého roku pak následovalo přechodné období a brexitová jednání vstoupila do dalšího dějství. Začalo se vyjednávat o dohodě o uspořádání vztahů po skončení přechodného období. Jednání vázla především kvůli sporné otázce přístupu rybářů ze zemí EU k rybolovu v britských vodách. Nakonec se podařilo dohodnout kompromis, kdy v následujících pěti a půl letech se budou muset rybáři ze zemí EU vzdát čtvrtiny svých dosavadních úlovků v britských vodách.

Znamená to, že kvóta na rybolov v britských vodách bude rybářům z EU snížena o 15 % v průběhu prvního roku (tj. letos) a o dalších 2,5 % v každém následujícím roce. Až pětileté přechodné období skončí, budou muset obě strany každý rok muset jednat o dalším nastavení podmínek. Británie poté bude mít sice možnost úplně zamezit lodím z EU rybolov ve vlastních vodách, ale na druhé straně EU může odpovědět zavedením daní na dovoz britských ryb do EU nebo zamezením vstupu britských rybářských lodí do vod členských zemí EU.

Dohodu o obchodu a spolupráci se nakonec podařilo prosadit pár dní před koncem roku jen díky tomu, že právo EU umožňuje tzv. předběžné provádění dohody. Spočívá v tom, že zástupci členských států písemně potvrdí prozatímní dohodu s tím, že Evropský parlament ji schválí až dodatečně.

Dohoda o obchodu a spolupráci mezi EU a Spojeným královstvím je zaměřená na hospodářské otázky, dopravu, obchod či spolupráci v oblasti vymáhání práva a trestních věcech či účast na unijních programech. Vůbec se nevztahuje na oblasti jako zahraniční politika či spolupráce v oblasti vnější bezpečnosti a obrany, protože britská strana o těchto věcech jednat nechtěla.

Zmíněná dohoda vyjednaná na Štědrý den také nepokrývala oblast Gibraltaru, a tak až do konce roku hrozilo, že pro tuto oblast bude platit tvrdý brexit znamenající konec volného pohybu na hranici se Španělskem. Až doslova za pět minut dvanáct, pár hodin před koncem loňského roku, se Británii podařilo dohodnout se Španělskem na budoucím statusu Gibraltaru. Gibraltar, který je britským územím na Pyrenejském poloostrově, má i nadále zůstat součástí schengenského prostoru a volný pohyb na španělsko-gibraltarské hranici tak zůstane zachován.

Problémy pro Británii

I při schválení všeho, co bylo potřeba, přetrvávají pro Británii některé nepříjemnosti: Zajímavé je zde zmínit otázku režimu na hranicích mezi Irskou republikou a Severním Irskem, které je součástí Spojeného království. Počítá se s tím, že nebudou žádné hraniční kontroly mezi Irskem a Severním Irskem, a to kvůli historické citlivosti této otázky.

Hranice zůstane stejně jako v předchozích letech prakticky neviditelná. Severní Irsko má i nadále dodržovat řadu evropských pravidel, díky čemuž budou nákladní vozidla jezdit na obou stranách hranice bez omezení a kontrol. Na druhé straně ale vznikne „regulatorní“ hranice mezi Severním Irskem a Velkou Británií, která už nebude vázána evropskými pravidly. Dochází tak k velmi zvláštní situaci, kdy fakticky dojde k zavedení kontrol zboží uvnitř jednoho státu.

Problém pro budoucnost celistvosti Británie může být ještě jinde. Skotsko brexit drtivou většinou odmítlo – proti hlasovalo 62 % lidí, což je významný rozdíl oproti Anglii či Walesu. Není divu, že myšlenka skotské nezávislost získala po roce 2016 vyšší podporu a současné průzkumy dlouhodobě favorizují vlivem brexitu i koronavirové krize spíše příznivce nezávislosti. Z Velké Británie se může velmi brzy stát „malá“ Británie.

Brexit ale především ukázal, jak je vystoupení komplikované i pro tak významnou zemi, jako je Velká Británie, která měla navíc už předtím vyjednanou řadu výjimek a byla vždy jednou nohou mimo hlavní proud evropské integrace. Měl by být pro všechny připomínkou toho, že pokud má problém politicky a ekonomicky mnohem silnější Velká Británie, o to horší a nedozírnější by byly důsledky vystoupení pro mnohem menší Česko, jehož ekonomika je životně závislá na obchodu s dalšími zeměmi EU. Ty se dlouhodobě podílejí více než 80 % na celkovém objemu vývozu a více než 75 % na celkovém objemu dovozu.

Pro srovnání, obchod s EU představuje „pouze“ zhruba polovinu celkového objemu britského zahraničního obchodu a platí to jak u celkového objemu vývozu, tak i dovozu. Omezení přístupu na volný trh EU, který má nyní nově Velká Británie, by Česko značně ovlivnilo.

Pociťovat budeme ostatně už nyní samotný odchod Británie, protože se mnohé zboží zdraží a znamená to i komplikace pro české výrobce s udáváním zboží. V nejhorší variantě by podle analytiků Deloitte roční HDP mohlo klesnout až o 10 mld. Kč, resp. tržby českých firem o 30 mld. Kč. Z konkrétních odvětví ovlivní Brexit negativně zejména automobilový průmysl. Pokles tržeb pocítí také firmy v ostatních odvětvích zpracovatelského průmyslu, obchodní firmy a letecké společnosti.

Ač tedy sám EU hodně kritizuji kvůli její levicovosti, progresivistickému tlaku i nekritické podpoře elektromobility, před exitem bych chtěl varovat, protože zmiňované se odchodem z EU nevyřeší stejně tak, jako v Británii dál zůstává problém s různými islamistickými a dalšími přistěhovaleckými gangy, zákazem zbraní apod.