Nouzový stav je ve své podstatě nekontrolovatelná moc, tedy diktatura, píše Piťha Babišovi
ÚHEL POHLEDU
Petr Piťha, významný český katolický kněz a pedagog, který v letech 1992–1994 zastával i post ministra školství, napsal otevřený dopis předsedovi vlády Andreji Babišovi. Dopis přinášíme v plném znění.
Pane premiére,
dříve, než přistoupím k meritu věci, musím zcela jasně říct, že se v žádném případě nehodlám zabývat jednotlivými případy, protože jim odborně nerozumím, a nejsem tedy kompetentním diskutérem. Ještě víc chci zdůraznit, že nevím, co bych na Vašem místě dělal, ale vím jasně, co bych nedělal, nebo se tomu alespoň ze všech sil bránil.
Předpokládám, že mnohé z toho, co napíšu, víte. Vím, že jste zavalen vlnami kritik, a nehodlám v nich utonout, protože Vás vůbec nechci kritizovat. Je mi jasné, že kritiky přicházející z politických kruhů snadno umlčíte nejenom proto, že jsou chabé, ale především proto, že Vám předhazují to, co sami dělají. Nestojím proti Vám ani v politickém, ani v ekonomickém zápasu. Kritiky komentátorů jsou povětšinou vratké, protože se týkají jednotlivých případů a zároveň nemohou zabrat dostatečnou šíři problému. Komentáře jednotlivců se týkají jejich osobního problému a bývají vyjadřovány v afektu.
K tomuto dopisu mne vede obava, že výše popsaní kritikové ani Vaši obdivovatelé Vás neupozorní na věci, jimiž škodíte sám sobě a spoustě občanů. Prvou a zásadní z nich je, zda si dostatečně a stále, při každém rozhodnutí uvědomujete, že jste zodpovědný za vládu a hlavně za víc než deset milionů občanů.
Přejdu k tomu, co bych nedělal. Nevyužíval bych situaci pro osobní zájmy mocenské ani majetkové. Nemlčel bych o tom, že z nutnosti zavedený nouzový stav je ve své podstatě nekontrolovatelná moc, tedy diktatura. Nenechal bych vyostřit vztah lidí ke státní moci až tak, že lidé masově přestanou respektovat vládní nařízení. Neotvíral bych dokořán dveře panikám a chaosu, protože v něm se skvěle daří diktaturám a nejednou po ní lidé volají. Víme, kam to vede.
Odpovím na legitimní otázku, v čem vidím naději. V jediném: v návratu celé společnosti, v čele s vládou a jejím předsedou, k pravdě. Upozorním, že pravda nevzniká dohodou, nediskutuje se o ní ani nehlasuje, ale společně se hledá. Dokud bude společnost ovládána a tvořena vlastníky pravdy a kejklíři s pravdou, popř. prodavači pravdy, nelze ničeho dosáhnout. Je tedy třeba, abychom opravdu všichni po pravdě toužili, abychom ji hledali a nacházeli, abychom ji přijali a unesli, abychom ji ctili, hlásali a za všech okolností hájili. Přeji Vám i sobě k tomu dostatek sil a odvahy. Scripsi.
Petr Piťha
