Předseda vlády Andrej Babiš a tehdejší vládní zmocněnec pro vědu a výzkum ve zdravotnictví Roman Prymula na návštěvě v roce 2020 ve firmě Novavax v Jevanech.
Foto: Vláda ČR
2
Německý technologický koncern Bosch zaměstnancům centrály zkrátí pracovní dobu. Od března jich bude 450 pracovat jen 35 hodin týdně, místo dosavadních 38 nebo ...
Poslední měsíce potvrdily trend, který trvá už roky. Česko je světovou velmocí v dámském tenise. Nemáme jednu náhodnou hvězdu. Máme už nějakou dobu hned několik dívek schopných vyhrávat největší světové turnaje.
Barbora Krejčíková s Kateřinou Siniakovou včera získaly na olympiádě v Tokiu zlaté medaile ve čtyřhře. Jen den předtím Markéta Vondroušová po prohře ve finále brala stříbro. Před pár týdny Karolína Plíšková přebírala od vévodkyně z Cambridge trofej pro poraženou finalistku Wimbledonu. V květnu zvítězila právě čerstvá olympijská vítězka Barbora Krejčíková na Roland Garros v Paříži ve dvouhře. V dalším ze čtyř turnajů slavného Grand Slamu. Se Siniakovou v deblu vyhrály dvakrát Roland Garros a jednou Wimbledon. Petra Kvitová, která nesla na otevíracím ceremoniálu v Londýně českou vlajku spolu s nejlépe placeným sportovcem země, hvězdou basketbalové NBA Tomášem Satoranským, má na kontě už dva vyhrané Wimbledony. Na olympiádě vypadla brzo. Tak zaskočily jiné.
V dámském tenise jsme velmocí už dlouho. Současné hvězdy navazují na ty minulé. Martinu Navrátilovou, Helenu Sukovou, Janu Novotnou. Jsou pro ně vzory. Některé z nich je měly šanci přímo potkat v roli mentorů a trenérů. Jako Barbora Krejčíková zesnulou olympijskou medailistku Janu Novotnou.
Žádná země srovnatelné velikosti není v dámském tenise posledních let tak dobrá. Není to náhoda ani šťastná konstelace dějin. Není to tak, že by se tady rodilo výrazně více pro tenis talentovaných holčiček než jinde. Je tady ale tradice systému a pro tenis dobrého prostředí, kde vyrůstají. A svobody ten sport dělat.
Tenis je globální bohatý sport. Podle počtu fanoušků, kteří ho v televizi a na internetu sledují, pátý nejpopulárnější na světě. Před ním je fotbal, kriket, basketbal a hokej (lední i pozemní dohromady). S výjimkou basketu všechno dominantně pánské disciplíny. Takže se dá říct, že je tenis druhým nejpopulárnějším dámským sportem na světě.
Nepotřebujete kvůli němu stavět drahá sportoviště, jako jsou rychlobruslařské ovály. Solidní kurty jsou v každém městě. Dá se hrát skoro všude. Ne náhodou je část českých hvězd třeba ne ze zrovna prosperujících severních Čech. Dvojčata Plíškovy z Loun, Markéta Vondroušová ze Sokolova.
V tenisu se točí velké peníze. Není k němu potřeba stát. Ideální je, když se do toho vůbec nemíchá. Stačí neházet klacky pod nohy a sportovce ničím nesvazovat. Nechat je žít a hrát.
Česko je v tenise tím, co Daniel Coyle popisuje v knize The Talent Code (Kód talentu), jež se stala po svém vydání v roce 2009 bestsellerem podle žebříčku New York Times, talent hot bed (volně se dá přeložit jako oáza talentů). Coyle skládá hodně příkladů takových oáz talentů v určitých oborech. Generace jihokorejských golfistek, které dominují tomuto sportu už několik desítek let. Brazilské fotbalisty nebo malíře a sochaře renesanční Itálie. Málokdy se vyskytuje v nějakém oboru jeden osamělý talent. Mnohem pravděpodobnější jsou právě ony oázy, jaké teď sledujeme v českém dámském tenise.
Coyle popisuje, co je pro vznik takových talentových oáz zásadní. „Rozvoj talentu si žádá skutečně hluboký trénink. Aby byl hluboký a prožitý, je k tomu třeba energie, vášeň, vůle a motivace. Sledujeme velký růst v procesu, kterému říkám ignition (zápal). Zápal a skutečně hluboký trénink dohromady vytváří schopnosti, jako když se benzin nalije do auta a spustí se motor,“ píše Coyle. Jedno bez druhého nefunguje.
Úspěch jedněch motivuje další. V tenisu je to kromě vášně pro sport samotný i příslib vysoké životní úrovně. Tenis na špičkové úrovni je díky své popularitě bohatý sport, kde se vydělávají miliony. Spousta malých holek si teď v tenisových klubech po celé zemi určitě řekla, že chtějí být jako Barbora Krejčíková, Kateřina Siniaková nebo Markéta Vondroušová.
Není to něco, co je vyhrazené sportu a umění. Totéž platí i pro podnikání. Tam je ale kromě zápalu a hlubokého tréninku potřeba ještě kvalitní prostředí, infrastruktura a hlavně minimální regulace a byrokracie státu. Když se stát prostě nemotá do byznysu a nechá ho svobodně tvořit. Do sportu a umění se naštěstí moc nemotá z principu. U byznysu je to bohužel jiné.
Právě to nám dost brání v tom, aby i tady vznikly podnikatelské oázy talentů, které nemusí řešit nic jiného než svůj vlastní zápal a tvrdou práci. I tady jsou branže, ve kterých máme skvělé základy, tradici, kde bylo na co navazovat. Jednou z nich je farmacie a biochemie. Obory, které dotažené do finále přináší obrovskou přidanou hodnotu a zisky. Jsou to obory, které živí nejbohatší země světa. Epidemie čínského koronaviru to znovu nasvítila.
My máme v této branži skvělé vědce. Souputníky a následovníky profesora Antonína Holého, který v Ústavu organické chemie a biochemie vyvinul mimo jiné průlomové léky na AIDS. Nemáme tady ale už byznys, který by ty objevy dokázal převádět do konkrétních léků, vakcín, masově je vyrábět a prodávat. Takže na objevech českých vědců vydělává někdo jiný.
Mohlo to být jinak. Česko mělo několik šancí stát se jedním z farmaceutických epicenter Evropy. Zpravidla to ale narazilo na politické a úřednické překážky. Regulaci a těžkopádnost propletenou a divně mixovanou se zájmy důležitých hráčů v českém zdravotnictví a byznysu na něj napojeném.
Cyrus Poonawalla je osmý nejbohatší Ind. Majitel Serum Institute of India. Největší výrobce vakcín na celém světě. Ještě před epidemií covidu vyráběl ročně 1,5 miliardy vakcín na všechno možné od tetanu po hepatitidu B. Aktuálně je to největší producent vakcín AstraZeneca.
Poonawalla stále hledá příležitosti pro evropskou expanzi. Česká republika se svou dobrou reputací ve farmacii a biochemii mu přišla jako zajímavé místo. V roce 2017 si Serum Institute koupil od americké společnosti Nanotherapeutics továrnu v Jevanech u Prahy. Ta byla v té chvíli nefunkční. Indové za ni zaplatili 72 milionů eur (1,8 miliardy korun). Dalších zhruba 40 milionů eur (1,2 miliardy korun) bylo potřeba do zanedbané fabriky investovat.
Poonawalla chtěl v Jevanech vyrábět vakcínu proti dětské obrně. Díky českému provozu se chtěl stát největším producentem této vakcíny. Po továrně v Nizozemsku, kterou si pořídil v roce 2012, to byla teprve druhá zahraniční investice Serum Institute. Propojení české vědy s největším světovým výrobcem mělo obrovský potenciál. Mohlo se stát základem toho talentového epicentra v biochemii a farmacii.
Nedopadlo to. Koncem května 2020 prodal Serum Institute českou továrnu americkému Novavaxu za 167 milionů eur (4,3 miliardy korun). Novavax chce v Česku vyrábět části pro svoji covidovou vakcínu, jejíž schválení se očekává na podzim. Nikoliv celé vakcíny. Ty žádná z firem, které už mají na covidové vakcíny registrace, nikde ve střední Evropě nevyrábí. Ani tady na ně nestaví továrny. Ty stojí v Nizozemsku, Belgii, severní Itálii. Pfizer staví v Německu.
Podle byznysmena, který se s Poonawallou osobně zná a mluvil s ním o jeho tuzemské anabázi, Indové opustili Česko kvůli klackům pod nohy, které jim házela zdravotnická byrokracie ve službách Babišova ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha. O příběhu hodně ví Vojtěchův nástupce a předchůdce v úřadě Roman Prymula. Třeba i on někdy promluví, co konkrétně od nás největšího světového výrobce vakcín odradilo.
Epicentra talentu potřebují zápal a tvrdý trénink. Ne spalovat energii na nesmyslných soubojích s byrokraty a regulátory.
00:02
