Překvapivý exponát. Advokátní komora vystaví skleněné oko K. H. Franka
advokáti proti totalitě
NOVÉ
Reprofoto: Česká televize
Česká advokátní komora připravuje projekt Advokáti proti totalitě, od kterého si slibuje upozornit na výjimečné příběhy celkem desítky obhájců v časech nesvobody. V rámci oslav 30. výročí sametové revoluce také otevře výstavu v sídle komory v Kaňkově paláci na pražské Národní třídě, která pomocí řady osobních předmětů přiblíží jejich životy. Mezi vystavenými exponáty bude také skleněné oko nacistického státního tajemníka úřadu říšského protektora a ministra pro Protektorát Čechy a Morava Karla Hermanna Franka.
Do výběru komory se dostalo deset právníků, jejichž životní osudy ilustrují jejich snahu o spravedlnost i osobní statečnost. Výčet zahrnuje Kamilla Reslera, Jiřího Křížka, Jaroslava Borkovce, Rastislava Váhalu, Františka Hejného, Dagmar Burešovou, Otakara Motejla, Jána Čarnogurského, Jiřího Machourka a Milana Hulíka.
Advokáti očekávají, že nejvíce pozornosti se dostane právě výstavě výstavě osobních předmětů, ale také dokumentů nebo fotografií v čele s Frankovým skleněným okem. „Málokdo ví, že měl K. H. Frank skleněné oko. Kamill Resler musel v době obhajoby dokonce řešit, zda jej může Frank nosit i v době vazby a následného soudního procesu. Nám se podařilo Frankovo skleněné oko získat. Pro připomenutí Reslerovy obhajoby a toho, co vše musí obhájce pro svého klienta zajišťovat, bude vystaveno,“ uvedl pro info.cz hlavní autor projektu, advokát a polistopadový politik Petr Toman.
Kamill Resler po osvobození působil jako obhájce ex offo u Národního soudu a Mimořádného lidového soudu při procesech s protektorátními činiteli. V březnu 1946 byl na příkaz ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny ustanoven Frankovým obhájcem. Poprvé se s Frankem setkal v pankrácké věznici 19. března 1946 a strávil s ním dobu od přípravy procesu až po čekání na výkon trestu smrti. Proces mu přinesl řadu potíží, lidé ho nazývali „ďáblovým advokátem“ (advocatus diaboli).
Frankovu oční protézu má ve své sbírce Severočeské muzeum v Liberci. „Má ho liberecké muzeum, a to nám ho zapůjčí,“ potvrdil pro Echo24 advokát Toman. Mezi dalšími předměty budou třeba popelník nebo talár Otakara Motejla.
Frank měl na svědomí Lidice i Ležáky
K. H. Frank v dětství utrpěl vážné zranění pravého oka, které mu podle jeho slov měli údajně způsobit čeští spolužáci. Oko muselo být nahrazeno skleněnou náhražkou. Po neúspěšném roce stráveném na Právnické fakultě Německé univerzity v Praze se na konci první světové války rozhodl vstoupit do rakousko-uherské armády, kam však nebyl přijat právě kvůli svému zranění oka.
Frank byl sudetoněmecký a říšskoněmecký politik, z titulu státního ministra měl faktickou moc v protektorátu. Před válkou se angažoval v německém nacionalistickém hnutí, byl poslancem československého Národního shromáždění za Sudetoněmeckou stranu (SdP) a stal se předsedou jejího parlamentního klubu.
Cesta na vrchol pro něj začala po Mnichovu, v říjnu 1938 byl jmenován zástupcem říšského komisaře Konrada Henleina pro sudetské území, byl přijat do říšskoněmecké NSDAP a oficiálně i do SS a po doplňkových volbách zasedl také v lavicích říšského sněmu. Po okupaci a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava se stal státním tajemníkem říšského protektora a v srpnu 1943 byl jmenován státním ministrem pro Čechy a Moravu a fakticky převzal veškeré pravomoci v protektorátu. Muž, který měl na svědomí mimo jiné vypálení Lidic a Ležáků, byl po válce odsouzen k trestu smrti a 22. května 1946 v Praze popraven.
Rozsudek smrti mu přečetl v úterý 21. května 1946 soudce Vladimír Kozák, předseda Mimořádného lidového soudu. Byl odsouzen k trestu smrti oběšením ve středu 22. května 1946, tři hodiny po vynesení rozsudku a zamítnutí všech žádostí o milost byl na dvoře pankrácké věznice před zraky 5000 občanů oběšen. Jeho tělo bylo anonymně pohřbeno na Ďáblickém hřbitově v Praze.
