VÁLKA NA UKRAJINĚ
Desetitisíce Ukrajinců, kteří utekli před válkou dále na západ země, se rozhodly vrátit domů, na Rusy okupovaná území. Podle serveru Ukrajinska Pravda to řekl ...
18:51
18:44
17:51
17:07
16:33
16:02
15:20
14:28
14:02
13:40
Pulitzerovy ceny patří mezi nejprestižnější novinářská ocenění na světě. Letošní laureáti byli oznámeni v pondělí, jedno jméno vyvolalo rozruch. Nikole Hannahová-Jonesová získala cenu za projekt 1619, který řídila a přispěla do něj úvodní esejí. Projekt, publikovaný poprvé v srpnu 2019 ve zvláštním vydání The New York Times, měl za cíl zdokumentovat odkaz otroctví ve Spojených státech. Netajil se svou ambicí změnit výklad americké historie a posloužit jako studijní materiál pro školy. Problém je, že největší kapacity v oboru k projektu nebyly přizvány, z akademického hlediska se tak jedná o mizerně odvedenou práci.
V roce 1619 přistálo ve Virginii několik desítek černých otroků, tento moment je považován za počátek otroctví na území dnešních Spojených států. Hannahová-Jonesová a její spolupracovníci uvádějí, že toto je pravý okamžik vzniku USA, ne tradiční rok 1776, kdy třináct kolonií vyhlásilo nezávislost na Británii.
Projekt přichází především se dvěma výbušnými tvrzeními, která mění naše chápání americké historie, a tím pádem také dědictví amerického pojetí občanských práv, které do velké míry ovlivnilo západní svět a stojí na něm dnešní svobody. První tvrzení se týká americké války o nezávislost. Podle autorů projektu Američané se účastnili své revoluci, především aby chránili instituci otroctví, neboť se báli, že vývoj v Británii vede k jeho zrušení. Druhé tvrzení vykresluje Abrahama Lincolna jako rasistu a naznačuje, že osvobození otroků bylo jen válečnou nutností.
Možná překvapivě organizace, která věnovala nejvíce úsilí vyvracení tvrzení projektu 1619 a poukazování na jeho další problémy, byla World Socialist Website, oficiální stránka trockistické Čtvrté internacionály. Ta publikovala řadu rozhovorů s největšími experty v oboru historie americké revoluce, občanské války a hnutí za práva černochů. Ti postupně demolují hlavní tvrzení projektu. Trockisté se do kritiky pustili, neboť stále vnímají politiku skrze třídní boj, projekt tak vnímali jako nebezpečný pokus, jak rozkouskovat historii podle teorie identit. Projekt podle nich měl především legitimizovat pokusy Demokratické strany propojit nejrůznější menšiny do své volební koalice, místo aby se zabývala problémy chudých. Trockisté se tak ocitli na jedné lodi s americkými konzervativci, kterým vadilo zpochybňování základních idejí Spojených států.
Historik Gordon Wood tak v rozhovoru pro World Socialist Website zpochybnil výklad, že otroctví bylo hnací silou americké revoluce. Důkazy pro to stojí na velmi vratkých nohách. Naopak poukazuje na to, že koncem 18. století se předpokládalo, že otroctví rychle zmizí. Nově založené USA schválily zákaz obchodu s otroky, který vešel v platnost v roce 1808. Všeobecně se lidé domnívali, že otroctví pak samo zmizí. Bohužel se tak nestalo.
Richard Carwardine zase vyvrací, že by Lincoln byl rasista, který by osvobodil otroky pouze z oportunismu. V životě Lincolna existují sporné dva momenty – když kandidoval na senátora státu Illinois a v debatě se vymezil proti rovným právům pro černochy a podruhé a když během občanské války prohlásil, že černoši jsou překážkou sjednocení USA. Carwardine však dokazuje, že patřil mezi upřímné odpůrce otroctví a ke konci svého života byl přesvědčen o potřebě plných práv pro vzdělané Afroameričany. Tehdejší nejvýznamnější černošský myslitel a aktivista Frederick Douglass ho považoval za svého blízkého spojence a nejlepší naději pro rovnoprávnost.
Carwardine, Wood a další projektu vyčítají, že na to, že se má jednat o historii černochů v Americe, je překvapivě „bílý“. V podstatě pouze popisuje útlak ze strany většinové bělošské populace a opomíjí odpor jak ze strany černochů, tak jim nakloněných bílých. Například jméno Martina Luthera Kinga se objevuje pouze v popisku u obrázku a jméno Fredericka Douglasse vůbec. Historie hnutí za zrušení otroctví v Americe je v podstatě stejně dlouhá jako historie samotného otroctví, přesto ji projekt z velké části opomíjí.
Historici nepopírají, že otcové zakladatelé se často chovali pokrytecky, slibovali rovnost pro všechny, a přitom vlastnili otroky. Jenže právě sliby obsažené v Deklaraci nezávislosti a v americké ústavě soustavně podkopávaly institut otroctví a pak i segregaci. Douglass, King a další se odvolávali na tyto nenaplněné ideály a postupně se jim podařilo je rozšířit i na sebe.
The New York Times nakonec byly donuceny vydat několik oprav, ale i tak si za svým projektem stojí.
Trockisté mají v podstatě pravdu. Smyslem projektu je vykreslit historii USA jako dějiny útlaku Afroameričanů, který trvá do dnešního dne. V myslích levice se tak Spojené státy ocitají na úrovni Číny, Ruska, nebo dokonce Severní Koreje. Amerika tak nemá podle nich právo na morální výlučnost. Tlak, aby se projekt 1619 stal součástí amerických osnov, a udělení Pulitzerovy ceny je součástí tohoto tlaku, je tak nesmírně nebezpečný. Indoktrinuje americké děti morálním relativismem. Jistě, americké dějiny nejsou bez problémů, ale americká víra ve své základní ideály vedla třikrát k záchraně světa, během světových válek a za studené války. Nyní, kdy se zdá, že Čína chce nahradit USA v pozici světového hegemona, se nemůžeme tvářit, že je to jedno. Přitom v samotných USA tento proces již začal.
