Německá iracionální Energiewende: od jádra k ruskému plynu a zpět k uhlí

V rámci velkolepého energetického přechodu se Německo před několika lety rozhodlo obejít se v blízké budoucnosti bez jádra i uhlí. Ruský plyn byl tehdy levný a možnost, že by se na tom něco mohlo změnit a do Evropy by přestal téct, nebyla na pořadu dne. Provozu jaderných elektráren měl být letos definitivní konec, strach z nedostatku elektřiny ale Němce donutil vzít alespoň částečně zpátečku. Jádro, ačkoliv bezemisní zdroj, však už zatratili. Ve velkém zato znovu pálí černé i hnědé uhlí, do hry se vrátily staré bloky, které měly být zcela odepsané. Pálení uhlí přitom vláda považuje za příležitost. Čím více se spálí, tím více je nutné odvést na emisních povolenkách. To má zajistit prostředky na onu tolik prosazovanou bezuhlíkovou transformaci.

Německo je největším producentem hnědého uhlí na světě a uhelné regiony v Severním Porýní-Vestfálsku kdysi tvořily páteř německého těžkého průmyslu. Berlín se ovšem už v lednu 2020 rozhodl stát se první zemí, která se zbaví energie z jádra i z uhlí. Nyní však tento krok přehodnocuje kvůli prudkému nárůstu ceny plynu. Levný ruský měl přitom s příklonem k obnovitelným energiím podle původního německého plánu Energiewende zásadně pomoct.

Ačkoliv podpora jádra mezi obyvateli v Německu tváří v tvář krizi stoupá, rozhodnuto bylo o definitivním odchodu od atomové energie. Přesto se vláda snaží proti výpadkům elektřiny zajistit alespoň tím, že nechá dvě ze tří stávajících jaderných elektráren v provozu do jara, aby se vyhnula možným nedostatkům elektrické energie. Německo původně plánovalo, že poslední tři jaderné elektrárny odstaví na konci roku, na počátku září ale rozhodlo, že dvě z nich nechá do jara v rezervě. Nyní Berlín počítá, že místo v rezervě zůstanou obě elektrárny připojeny k síti.

Důvodem přehodnocení situace má být podle zeleného ministra Roberta Habecka složitá situace s francouzskými jadernými elektrárnami, které musely být odpojeny a elektřinu nevyrábějí. Na francouzskou elektřinu přitom Německo spoléhá, neboť s ní vyrovnává chybějící energii z plynových elektráren. Kvůli nedostatku plynu Němci především obnovili výrobu elektřiny v uhelných elektrárnách, které drželi v záloze.

Aby tedy mohli šetřit plynem na vytápění a pro potřeby průmyslu, vrací na výrobu elektřiny do hry raději uhlí. Spotřeba hnědého uhlí má vzrůst o až deset procent, černého až o patnáct.

Už v létě vstoupil v platnost zákon o zajištění tzv. náhradních elektráren pro snížení spotřeby plynu v elektroenergetice, což má na trh vrátit výkon asi 10 GW starších uhelných bloků. Zprovozněné hnědouhelné elektrárny mohou fungovat do jara 2023, černouhelné o rok déle. O tom, proč je Němce výhodnější „nahodit“ zpět uhlí než neodvracet se od jádra, mluvil nedávno v Salonu Echa bývalý zástupce velvyslance v Berlíně Jan Sechter.

„V Německu se jistě objevují racionální návrhy jako odklad zavření těch posledních atomových elektráren. Roste podpora jádra. Celkový étos je ale jiný. S hrůzou sleduji, že oni tu energetickou krizi berou jako příležitost, jak zrychlit bezuhlíkovou transformaci. Jim vůbec nevadí, že teď ve velkém pálí uhlí. Protože za každou tunu uhlí, která se spálí místo plynu, se odvede z emisních povolenek obrovská suma do fondu na ekologické projekty. Oni se teď stali přáteli uhlí. Nechtějí atomové elektrárny, protože z nich se neplatí emisní povolenky, takže se nebudou plnit fondy na ekologické projekty. V Německu je v obrovském rozsahu nainvestováno do zelené transformace. Je to úprk vpřed. Oni na to používají speciální pojem Fluchtmodus. Mají tam teď úplně nové profese, třeba klimaekonom. Němci jedou stylem Máš v zádech nebezpečí? Tak přidej,“ uvedl nedávno v Salonu Echa bývalý zástupce velvyslance v Berlíně Jan Sechter.

Závislost Německa na plynu je značná a spotřeba plynu u obyvatel velká. Téměř každá druhá německá domácnost topí plynem a kolem 80 procent spotřeby tepla je stále pokryto spalováním zemního plynu a ropy. Co se týče elektřiny, v plynových a paroplynových elektrárnách je nyní elektrické energie vyráběno zhruba deset procent. Mimo obnovitelné zdroje právě na paroplynové elektrárny Němci vsadili, když se rozhodli odejít od jádra.