O 15 miliardách na modernizaci zdravotnictví rozhodovala rychlost kliknutí

Ministerstvo pro místní rozvoj opět rozdělovalo dotace systémem, kdy hlavním kritériem pro jejich přidělení byl čas podání žádosti. O osudu 15 miliard korun z programu REACT-EU tak nerozhodovala kvalita projektů, ale milisekundové rozdíly v čase žádosti. Peníze mají přitom sloužit k modernizaci nemocnic, například k rozvoji urgentních příjmů nebo laboratoří. Rozdělování dotací je ale nutné na základě potřebnosti, existující systém nesmí být zneužit automatickými programy.

Současný systém přerozdělování nezohledňuje specifické potřeby jednotlivých žadatelů. Zatímco na straně jedné zůstávají kraje, které byly se svými žádostmi úspěšné hned několikrát, na straně druhé jsou takové, které zcela neuspěly. Přitom tyto dvě skupiny od sebe často dělí jen milisekundy v rychlosti podání jejich žádostí.

Reálný dopad takového nespravedlivého nakládání s miliardami evropských peněz pak lze pozorovat třeba na Lužické nemocnici v Rumburku, která zajišťuje péči pro 55 tisíc obyvatel Šluknovského výběžku. A která musela v historii z finančních a personálních důvodů uzavřít hned několik částí svých oddělení. Z REACT-EU měla mimořádnou šanci dostat až 150 milionů korun, které jí po tomto neúspěchu budou citelně chybět. Strach o dostupnost potřebné péče v této části Ústeckého kraje se tak jen prohloubil.

Kauza ‚klikací dotace‘ názorně ilustruje, že vláda nemá žádnou představu o budování a financování sítě nemocnic. 18 miliard korun z REACT-EU mohly být skvělou příležitostí, jak posílit zdravotnictví zejména v regionech, kde Covic odhalil vážné personální i věcné nedostatky. Místo toho byly rozdány náhodně, systémem ‚kdo dřív klikne, ten dřív bere‘, bez jakékoliv koncepce a bez úcty k občanům EU, kteří museli na tyto dotace vydělat a odvést daně. Navíc budeme muset nyní po celá léta hradit provoz chaoticky vybudované infrastruktury ze zdravotního pojištění, nebo ji nákladně rušit a přemisťovat.

Piráti jsou pro transparentní a promyšlené finanční toky ve zdravotnictví, což tento způsob přerozdělení rozhodně nesplňuje. Rádi bychom, aby ministerstvo Místního rozvoje ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví řeklo, jaké mají priority v oblasti zdravotnictví a dle těchto priorit se přidělovaly peníze. Způsob, kdo dřív přijde, ten dříve bere, není rozhodně ukázkou strategického rozvoje regionů a celé země.

Interpeloval jsem v této neuvěřitelné věci paní ministryni Dostálovou. Upozornil jsem ji mimo jiné na to, že tyto systémy mohou být snadno obejity automatickými programy, které samozřejmě budou vždy rychlejší než člověk. Když už není ministerstvo schopné stanovit nějaká objektivní kritéria pro přidělování dotací, mohlo zvolit alespoň systém náhodného losování. Problém by tím sice nevyřešili, ale alespoň by ušetřili pracovníkům a ředitelům nemocnic nervy a následnou frustraci.