Sonda do zemědělského života hobitů. Cílek o organickém hospodaření

Energetik Václav Smil před časem publikoval skvělý, věcný rozbor, co všechno si bereme z biosféry, kolik každý krok stojí energie a jaké má důsledky na svět kolem nás. Biosféra, to je všechno živé kolem nás – dříví v lese, pšenice na poli, sledi v moři či vinná réva z Burgundska. Obvykle si neuvědomujeme, kolik energie musíme vynaložit na výrobu potravin.

Nejdřív vytavíte železo, smontujete zemědělské stroje, pak musíte půdu orat a plodiny sklízet, zpracovávat, odvážet a balit a přitom jim ještě dodáváte obrovské množství přidané energie v podobně umělých hnojiv. Každá tato činnost produkuje emise skleníkových plynů a má nějaký vliv na okolní svět.

Už přibližné, orientační výpočty ukazují, že kdybychom dokázali ušetřit jen 10 % potravin (běžně jich totiž vyhazujeme kolem 20 %), snížíme emise oxidu uhličitého ještě víc, než kdyby každý z nás zasadil několik stromů. Skvělé na tom je, že každý neumí či nechce sázet stromy, a taky kam je všechny dát, že ano? – ale každý se může zamyslet nad potravinami, které kupuje. V zásadě tu jde o množství a o zdraví. Je to téma, které se v novějších evropských dějinách několikrát vrací – kolem roku 1900, pak ve 20., 40. a 60. letech a hodně intenzivně v posledním desetiletí.

Rozdíl je v tom, že dřív šlo lidem víc o vlastní zdraví, ale nyní se přihlašuje i další životní téma – zdraví planety. Přitom již poměrně záhy se v klasických knihách Evelyn Balfourové či Alberta Howarda objevuje jedno základní téma: zdraví zemědělské půdy, plodin na nich vyrostlých i chovaných zvířat a zároveň zdraví člověka je jedno a je nedělitelné. Tento předpoklad se stal východiskem organického zemědělství a stojí za to podívat se, jak vznikl.

Celý text si můžete přečíst na EchoPrime. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.