Hitlerovi pamětníci. „Pokud člověk nebyl v odboji, tak neměl problém“

Z posledního sčítání je lidí, kterým je 90 let a víc, 64 300. Ještě se jich můžeme zeptat na jejich soukromou historii a jak se jim žilo poté, co se 15. března 1939 ozvalo z rozhlasů „Zachovejte klid a vyčkejte dalších zpráv“. Někdo z nich chodil tančit a žil si svůj život v rámci možností, jiný má trauma až do smrti, další se tímto tématem zaobírá bez ustání.

„V těch pitomých letech mně bylo náct,“ začíná vyprávět Věra Smolařová, ročník 1925. Vyrůstala v Kodaňské ulici v pražských Vršovicích. Její zásadní první vzpomínka na válku se váže k přátelství s kamarádkou Irenou. „Jednou mi maminka povídá: Pojď, ukážeš mi, kde Irenka bydlí. A když jsme přicházely k jejich domu, všimly jsme si rozbitého okna a zrovna Irena se svou maminkou vycházela. A ona nám říká: To nám udělala ta česká svoloč. Maminka mě popadla za ruku a šly jsme. A bylo po přátelství,“ pokračuje paní Věra. Nejhorší vzpomínky má na heydrichiádu. „To byla taková hrozná doba, báli jsme se vyjít na ulici, promluvit, nikdo nikomu nevěřil.“

Řada lidí, kteří zažili druhou světovou válku, ovšem ještě v dětském věku, si z onoho období moc nepamatuje. I když na ně válka měla pochopitelně vliv. „Bylo mi devět let, když začala válka, ale mě to vůbec nezajímalo,“ začíná vyprávět Ilona Ročková, narozená v roce 1930 v Letovicích u Brna.

Dobu protektorátu zažil i lékař ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Jaroslav Ort, který se narodil v roce 1931. Rovnou přiznává, že jeho vzpomínky jsou mlhavé. Nejvíc si pamatuje z Jiráskova gymnázia, kde studoval. „Čirou náhodou stálo hned naproti kostelu, kde se schovávali parašutisti,“ dodává. Jeho děd Jan Sonnevend byl předsedou sboru starších při chrámu svatého Cyrila a Metoděje a byl to on, kdo parašutisty z operace Anthropoid a dalších čtyř výsadků spolu s knězem Vladimírem Petřkem v kostele schovávali.

„Nástup Hitlera k moci je moje osobní trauma,“ svěřuje se Vladimír Valenta, který se narodil se v roce 1934. „Nedá se zapomenout, jak nacisti dupali po karlovarské kolonádě ve vysokých botách, ve žlutých košilích s haknkrajci na rukávech a řvali Juden raus! Weg mit Tschechen! Wir wollen Heim ins Reich! (Židi ven! Pryč s Čechy! Chceme domů do Říše!) Nezapomenu ani na zlověstné oddíly Hitlerjugend s bubínky a píšťalami,“ vypráví Valenta.

Zdeněk Křeček (96) z Prahy si období protektorátu nevybavuje v černých barvách. „Pokud člověk nebyl v odboji, tak neměl žádný problém. U mě válka proběhla bez potíží,“ líčí.

Celou reportáž si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.