Andrea Bartošková: Na začátku byl masakr. Rozhovor s první dámou festivalu

O ARCHEOLOGII S PRVNÍ DÁMOU MFF KV

Andrea Bartošková: Na začátku byl masakr. Rozhovor s první dámou festivalu
"Tak s panem Jiřím archeologické záležitosti neprobírám. S Jirkou mluvíme o jiných věcech než o archeologii, která ho moc nezajímá, a tudíž o ní nic neví. O archeologii se bavím jen se svými kolegy, případně s lidmi, kteří jsou archeologií sice nepolíbeni, ale mají zájem se o ní něco dovědět," říká Andrea Bartošková. Foto: Jan Zatorsky
3
Týdeník

Jiří Peňás

Někdy v polovině osmdesátých let jsem byl na archeologické brigádě v Kožlí u Orlíka u Michala Lutovského, tehdy mladého a nyní významného archeologa, kde jsme kopali slovanské mohyly. Bavili jsme se po večerech o archeolozích, o nichž jsem měl představu, že to jsou drsní muži s krumpáči, kteří jsou stále někde v terénu a po večerech u lampy porovnávají kosti a střepy. Michal Lutovský se mnou souhlasil, ale uvedl příklad mladé a velmi sympatické archeoložky Andrey, která je shodou okolností manželkou herce Jiřího Bartošky, který se právě tehdy mimo jiné proslavil rolí ve filmech na motivy knih Eduarda Štorcha.

Andrea Bartošková v té době prováděla výzkum na staroslavné Budči. To je jedno z míst, kde se rodil český stát, přičemž se rodil doslova v krvi. O okolnostech tohoto zrodu na Budči se ví především díky práci Andrey Bartoškové, jejíž kniha Budeč / Významné mocenské centrum prvních Přemyslovců (2014) shrnuje výsledky její mnohaleté práce.

Kdy jste se rozhodla být archeoložkou?

To je docela humorný příběh. Já jsem chodila v Brně na gymnázium na Lerchově ulici, přičemž o rok výš tam studoval jistý Jiří Kotas.

Prosím vás, Jiří Včelař Kotas? Ten podivný politik, který se tady objevil na začátku 90. let a na chvíli jím bylo dost lidí fascinováno?

Přesně on. Tak tento Jiří Kotas, asi tak půl roku před mou maturitou, se mě zeptal, co chci dál studovat. To jsem vůbec nevěděla. Navrhl mi archeologii, která však tehdy pro mě byla španělskou vesnicí. Nabídl se, že mě připraví na zkoušky. On se totiž na archeologii hlásil už rok předtím, ale nedostal se. Tak mě Kotas začal připravovat. A pak se stalo, co se nemělo stát. Já byla přijata a on ne. Zcela logicky to nevydejchal.

To docela chápu.

Jel do Prahy na ministerstvo školství a tam odvyprávěl celý tento smutný příběh. Někoho vlivného přesvědčil, a tak byl dodatečně připuštěn ke studiu prehistorie a historie na Filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně. V prvním ročníku jsme byli tři, v pátém ročníku jsem končila sama. Kotas v průběhu studia přestoupil na Karlovu univerzitu a na katedře historie psal diplomku o Che Guevarovi. V Praze jsem ho pak potkala někdy na začátku 80. let, brzo poté emigroval do Kanady a po roce 1989 se vrátil. Možná si na to pamatujete…

O čem jste psala disertační práci?

V podstatě šlo o mou diplomku, která při obhajobě byla navržena na doktorskou práci. Její název byl Slovanské depoty železných předmětů v Československu. V roce 1986 ji vydalo Nakladatelství Academia. Mě vždy zajímaly věci, které mají chronologickou výpovědní hodnotu. A depoty jako naráz hromadně uložené cenné nebo potřebné předměty, které z nějakých důvodů nemohl původní majitel vyzdvihnout, ji mají.

Ty železné předměty byly nejstarší památky Slovanů, když přišli v 5. století do Čech?

To ne. Já jsem shromáždila a vyhodnotila všechny známé železné depoty z předvelkomoravského a velkomoravského období, tj. z 8. až 9. století. Železo bylo tehdy vzácné a poškozené předměty se překovávaly. Hromadně uložené sekerovité hřivny, které byly různých velikostí, sloužily zřejmě jako polotovar vzácné železné suroviny, případně jako platidlo. V depotech však nebyly jen železné předměty určené k překování, ale i různé řemeslnické a zemědělské nástroje, předměty denní potřeby, zbraně i součásti jezdecké výstroje, mezi nimiž vynikala vzácná bronzová kování opasku či koňského řemení.

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.