Schillerové se nikdo lacině nevysmívá, ale...

Nikdo se Aleně Schillerové lacině neposmívá jenom proto, že neumí anglicky. To je v jejím případě samo o sobě naprosto pochopitelné (z důvodů, které Daniel Kaiser ve svém článku uvádí). Kdyby dodneška seděla na finančáku v Brně, nikoho by ani nenapadlo její angličtinu nějak řešit. Téma to ale je právě proto, že Schillerová je ministryní financí, což vyžaduje trochu vyšší kvalifikaci a praktické dovednosti – a ona sama si měla před přijetím ministerské funkce dobře rozmyslet, jestli na to má nebo ne.

Po našem vstupu do EU je vyjednávání v Radě EU v Bruselu jedna z nejdůležitějších agend v pracovní náplni všech českých ministrů. Nebo by aspoň měla být, pokud tam chceme při tvorbě unijní legislativy prosadit náš pohled na věc a ne jenom s křížkem po funuse nadávat, jak nás tam zase přehlasovali. Právě na tohle český ministr potřebuje umět vést neformální kuloární jednání (nejen v kuloárech, ale třeba i po telefonu), což bez funkční angličtiny prostě nejde (přečíst během společného plenárního zasedání ministrů národní pozici z papíru opravdu nestačí). Bez tohoto politického krytí na ministerské úrovni se čeští experti na Stálém zastoupení můžou třeba přetrhnout, a stejně nic zásadního neprosadí.

Používat v případě Aleny Schillerové jako generální pardon její generační hendikep je laciné a zjednodušující. Jako na ministryni české vlády jsou na ni právem kladeny vyšší požadavky než na referentku Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj – třeba i proto, že od daňových poplatníků měsíčně inkasuje 210 tisíc hrubého + náhrady. Nikdo po ní přeci nechce, aby spíkovala jako Holanďanka nebo Švédka.

Chtít ale po ní, aby se pohotově a bez přípravy dokázala domluvit třeba kostrbatou, ale funkční angličtinou jako třeba Topolánek nebo Merkelová (oba ještě o půl generace starší než Schillerová a před ‘89 angličtinou nepolíbení), není zase až tak moc. Pokud teda nevyznáváme zásadu, že českého ministra může dělat úplně každý, pokud má mandát od voličů (což navíc právě Alena Schillerová opravdu, ale opravdu nemá). Pak se ale zase nemůžeme divit, že to s naši schopností být v EU vidět a slyšet vypadá přesně tak blbě, jak to vypadá.