Koučování ve školách přispívá ke strategickému myšlení pedagogů

Průběžné prohlubování odborné kvalifikace pedagogů účastí na kurzech a seminářích má nezastupitelné místo v dalším vzdělávání pedagogických pracovníků a je jeho nejčastější formou. Mnoho škol ale v posledních letech získalo dobrou zkušenost s tzv. individuálními formami profesní podpory. Také Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vidí v individuálních přístupech příležitost a podporuje je. Jedním z těchto přístupů je koučování, které ředitelům a širšímu vedení škol zprostředkovává projekt Strategické řízení a plánování ve školách a v územích (SRP).

Koučování (koučink) je způsob provázení lidí aktuálně významnou situací nebo tématem, zaměřené na jejich řešení. Na rozdíl od jiných forem individuální podpory (poradenství, mentoringu nebo supervize) je koučink specifický nedirektivností. Kouč otevírá prostor pro vlastní myšlenky a nápady koučovaného, aniž by přímo doporučoval konkrétní řešení. Vychází přitom z přesvědčení, že koučovaný se ve vlastní situaci orientuje nejlépe a má všechny zdroje potřebné k jejímu zvládnutí. 

Kouč proto podněcuje myšlení koučovaného vhodně zvolenými otázkami, pomáhá mu zmapovat situaci a tyto zdroje najít (ať už jsou to osobní schopnosti, informace nebo osoby v bezprostředním okolí), zahlédnout pozitivní budoucnost a najít cesty k jejímu naplnění. Důležité je, že tyto cesty objevil sám koučovaný, že je promyslel a rozhodl se pro ně, že mu nebyly předány zvnějšku. Existuje tedy velký předpoklad, že to budou cesty pro řešení situace koučovaného skutečně efektivní.

V koučinku je odborníkem na situaci koučovaný. V tomto smyslu je koučovací přístup respektující, ponechává veškeré kompetence i odpovědnost za řešení na koučovaném. Nehodnotí, neposuzuje, současně však pomáhá koučovanému uvědomit si dopad jím zvolených řešení na něho samotného, na okolí i na systém, ve kterém se pohybuje (např. na školní kolektiv). Cílem je vždy nalézt řešení rozvíjející potenciál koučovaného. Pokud by se snad koučovaný rozhodl pro řešení, které může přinést i nežádoucí dopad, je odpovědností kouče dovést koučovaného k uvědomění si rizika, aby ten měl příležitost rozhodnutí přehodnotit. 

Samotný proces koučování je strukturovaný do několika fází, z nichž každá má v celém cyklu konkrétní smysl a cíle. Po počátečním neformálním rozhovoru, který přispívá k vytvoření atmosféry důvěry a naladění se na další práci, následuje hledání cíle. Cíl je vždy zaměřený k pozitivní budoucnosti. Je to stav, kdy jsou záležitosti již vyřešené a koučovaný získal novou kompetenci. Hledání cíle je tedy procesem vytváření vize, která motivuje ke změně, aktivizuje jednání a dává mu konkrétní smysl. Následně je třeba najít možnosti, jak této vize dosáhnout, a promyslet, která z nich bude nejpřínosnější a nejreálnější. Poté už koučovanému zbývá jen promyslet konkrétní kroky a vytvořit si osobní plán.

Koučování je v jistém smyslu možné vnímat jako podněcování ke strategickému myšlení o vlastním osobním i profesním rozvoji koučovaného. Ředitelé, kteří chtějí zavádět procesy strategického řízení a plánování ve školách, mají v koučinku vhodný nástroj, jak přispět k proměně myšlení pedagogů a vytvářet takovou kulturu školy, kde je strategický rozvoj nejen možný, ale je všeobecně přijímaný a podporovaný. 

Partnerský přístup v koučování posiluje autonomii a sebevědomí pedagoga a motivuje jej k aktivnímu zapojování do širších procesů rozvoje školy, kde jeho vlastní nápady a schopnosti mohou najít uplatnění. Současně orientuje na vnitřní potenciály, schopnost změny, čímž vytváří kulturu, kde je změna vnímaná jako nedílná součást vývoje. 

Vědomí dopadu vlastního jednání na okolí posiluje odpovědnost za to, jak každý pedagog ke kvalitě školy sám svým působením přispívá. A osobní vize a cíle pedagogů poskytují důležitý základ pro formulování vize rozvoje školy jako celku. 

Znalost koučovacího procesu a metod koučování může být velmi užitečná při vytváření pozitivního a respektujícího klimatu ve škole, kde každý vnímá svoji vlastní hodnotu pro celek a sám se cítí být jeho významnou součástí. Z uvedeného důvodu projekt SRP nabízí ředitelům zapojeným do tzv. intenzivní podpory výcvik v koučovacích dovednostech. 

Ředitel znalý principů a základních metod koučování dokáže vhodně podněcovat tvořivé a pozitivní myšlení, důvěru, respekt a sounáležitost, nezbytné pro společné plánování a realizaci strategického rozvoje školy. Koučování jako metoda individuální osobní i profesní podpory však vyžaduje opravdu dobrou znalost procesu a desítky hodin zkušeností. Je na každém řediteli, nakolik ho koučink osloví a zda bude při vedení pracovníků školy využívat pouze jeho prvky či se bude dále systematicky připravovat na plnohodnotný výkon role kouče.
Petr Valenta, projektový manažer