„Až dojde plyn, půjdou i Němci do ulic.“ Bývalý eurokomisař pro Echo

Střed a východ Evropské unie v červenci 2022, kdy vyšel tento rozhor, s napětím hleděl k plynovodu Nord Stream I. Spustí ho Rusové po pravidelné odstávce, nebo situaci na trhu s energiemi ještě vyhrotí? Günther Oettinger byl v minulých Evropských komisích zodpovědný mj. za energetiku a proslul jako ten, kdo se zelené tsunami v Komisi snaží aspoň občas brzdit.

Nakolik je energetická krize daná hlavně válkou? Asi nikdo nepopře, že energie citelně zdražují už přes rok.

Loni skončila pandemie a vyletěla poptávka po plynu a ropě. Když jste na home office, zaměstnavatel nemusí v práci topit. Nejezdil jste do práce, auto nespotřebovávalo benzin.

Otázka, kterou letos kladu každému politikovi: Nehodí se vám náhodou ten růst cen? Stejně jste chtěli fosilní paliva drasticky zdražit.

Dřív, před válkou, platilo, že energie je potřeba zdražovat, aby pro spotřebitele bylo atraktivní přistupovat k energetickým úsporám. Namontujete si nová okna, zateplíte dům, snažíte se o energetickou hospodárnost. Ale teď ceny vystřelily tak vysoko, že hrozí energetická chudoba. A že průmysl v Evropě s těmito náklady na energie už nebude moci vyrábět.

Mohou proti tomu politici v Evropě něco rychle dělat?

Snížit daně na energie, na elektřinu, na plyn. Plus deseti patnácti procentům nejchudších domácností naprosto cíleně pomáhat. Žádný princip konvice, kterou zalejeme všechno. Pomoci by se mělo i energeticky intenzivnímu průmyslu, aby si v soutěži s neevropskými firmami, čínskými, americkými, zachoval aspoň elementární konkurenceschopnost.

A pokud 22. července ruský plyn dál bude odstavený...

V takovém případě se v Německu zásobníky vyprázdní v prosinci. Pak nastane válečné hospodářství, kdy musíme rozhodovat například to, jestli si naordinujeme v bytech o dva stupně nižší teplotu, aby zbyl plyn pro průmysl a udržela se pracovní místa. Pokud Putin skutečně zavře kohoutek od plynu, pak nám plyn nevystačí a budeme si muset sednout nad otázkou, kde ho skutečně naléhavě potřebujeme. Některé podniky bude možné od plynu odstřihnout, protože nejsou systémově relevantní. Protože například jejich výrobky nejsou rozhodující, nezastupitelné pro jiné firmy. A současně si odpovědět na otázku, jestli nemůžeme doma topit trochu méně. Musí se najít chytrý balanc mezi úsporami v průmyslu tak, aby to nezpůsobilo řetězovou škodu, a mezi úsporami v domácnostech.

Není při vědomí vnějších faktorů – Putin, covid-19 – o to víc čas pro evropské politiky udělat rychle to, na co mají bezprostřední vliv? Myslím tím odvolat klimatickou politiku. Kdyby řekli: Byla to chyba.

Energie musejí vždycky tvořit trojúhelník: udržitelnost a klima, cenová dostupnost, bezpečnost dodávek. Čili já bych se teď nechtěl vzdávat Green Dealu, na druhou stranu Green Deal musí být uveden v rovnováhu s nutností mít energie, které lze zaplatit, mít jistotu, že vůbec nějaké energie budou. Green Dealu trochu méně, nikoli žádný Green Deal.

Co když se blížíme tak radikálnímu zchudnutí širokých vrstev obyvatelstva, že si to vyžaduje radikální odklon od zelené politiky?

Když v Německu přechodně opět zapneme uhelné elektrárny, vláda stejně své přijaté cíle v redukci emisí nenaplní, pro příští ani pro přespříští rok. Ale ještě bych nezpochybňoval cíle pro rok 2030, natož pro rok 2050. Jel bych takzvaně na jistotu, a až skončí válka, podíval bych se, jaké z klimatických cílů jsou dosažitelné.

Sledoval jsem to pochopitelně jen na dálku – byl správný můj dojem, že zelenou politiku v Evropské komisi aspoň trochu brzdíte?

Ne, jen jsem vždycky požadoval rovnováhu mezi klimatickou politikou na jedné a energetickou, respektive průmyslovou politikou na druhé straně. Nechtěl jsem tu absolutní přednost pro klimatickou politiku. Asi znáte výraz carbon leakage, únik uhlíku: když budeme provádět klimatickou politiku přísně, například ocelářství z Evropy odejde do Číny, do Indie. A tam při výrobě oceli uniká prokazatelně víc emisí. Pak ale tou přísnější klimatickou politiku pro planetu nedosáhneme ničeho, naopak.

Vám se ještě povedlo odrazit přísný návrh na emise u aut. Současná Evropská komise Ursuly von der Leyenové navrhla a prosadila zánik klasických aut.

To je chyba. Zánik to bude znamenat jen v Evropě.

Celý rozhovor si můžete přečíst v knize Proměny života. Pořídit si ji nyní můžete za zvýhodněnou cenu 469 korun. Knihu si můžete objednat ZDE. 

Rozhovory, které najdete v knize:

Ruská válka

SVĚTLANA ALEXIJEVIČOVÁ, spisovatelka
SERGEJ KARAGANOV, politolog
WESS MITCHELL, politolog
CAMERON MUNTER, diplomat
ROBERT C. O’BRIEN, právník
HARALD WELZER, sociolog
BRUNO MAÇÃES, analytik

Český svět

CYRIL HÖSCHL, psychiatr
MILAN UHDE, dramatik, politik
JAROSLAV SVOBODA, imunolog
ANDREA BARTOŠKOVÁ, archeoložka
JAROSLAV ŠTURMA, dětský psycholog
JIŘÍ SUK, historik
PETR MATĚJŮ, sociolog
FRANTIŠEK SKÁLA, výtvarník, hudebník
MIROSLAV ŠIK, architekt
LUBOMÍR KAVÁLEK, šachista
EVA JIŘIČNÁ, architektka
MARTIN BOJAR, neurolog
DAŇA HORÁKOVÁ, novinářka, politička
JINDŘICH MANN, scenárista, režisér
JIŘÍ LÁBUS, herec
LADISLAV LÁBUS, architekt
MARGARETA HRUZA, režisérka
PAVEL HOLLÄNDER, právník
JÁCHYM TOPOL, spisovatel
JAKUB TROJAN, teolog
KAREL ŠIKTANC, básník

Orientace

FRANCIS FUKUYAMA, politolog, filozof
PETER TRAWNY, filozof
ROBERT PFALLER, filozof
MÁRIA SCHMIDTOVÁ, historička
MARTIN GURRI, analytik
JEFF GEDMIN, ředitel Rádia Svobodná Evropa
ERPING ZHANG, politolog
TOBY YOUNG, dramatik, novinář
PEER STEINBRÜCK, politik
TAYLOR DOWNING, historik
DAN SCHNEIDER, právník
FRITZ VAHRENHOLT, chemik
JESSE SINGAL, novinář
ADRIAN VERMEULE, právník
DENIS MUKWEGE, lékař
ED WEST, historik, komentátor
FRANK FUREDI, sociolog
THOMAS FUCHS, filozof a psychiatr

Hodnoty a peníze

NOURIEL ROUBINI, ekonom
GÜNTHER OETTINGER, politik
LARS CHRISTENSEN, ekonom
MAREK MORA, ekonom