Nový film Havel. Budoucí prezident jako nesmělý ráčkující masochista

Václav Havel již zažil a ještě určitě zažije nejednu horkou chvíli, takže přežije i film Havel, který k jeho poctě a zajisté s nejlepšími úmysly napsal a natočil režisér Slávek Horák, autor velmi úspěšného melodramatu Domácí péče. Na jeho filmu o Havlovi je nejpozoruhodnější jeho sama existence.

Tedy fakt, že se takový scénář začal natáčet, ba se dokončil, že režisérovi někdo nedoporučil, ať zmírní ambice a věnuje se tématům, jež jsou mu blízká. Že mu zkrátka někdo vlídně, ale přece jen důrazně neporadil, ať toho raději nechá, že to je nad jeho síly. Takhle je to nad síly (některých) diváků.

Václav Havel je ve filmu postavou vytvořenou s dobrotivou naivitou, že čím víc se bude chovat jako karikatura sama sebe, tím se bude zvyšovat účinek jeho tajuplné osobnosti. Takže ráčkuje o sto šest, pronáší zvláštní souvětí, chová se jaksi nestandardně a sebedestruktivně, takže se vnucuje základní otázka, jakým záhadným způsobem se tomuto neuspořádaně, podivně žijícímu a až jaksi politováníhodnému človíčkovi, tak ho totiž film ztvárňuje, podařilo dostat v listopadu 1989 až před plné Václavské náměstí, kde zvedne vítězně dva prsty do V.

Celý text Jiřího Peňáse o filmu Havel si můžete přečíst již nyní na EchoPrime. Nebo od čtvrtka v tištěném Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.