Přehled: Kdo obdržel vyznamenání od prezidenta Miloše Zemana

Na Pražském hradě proběhlo dnes večer slavnostní předávání státních vyznamenání za rok 2022, naposledy z rukou prezidenta Miloše Zemana. Ten letos ocenil nejvíce osobností během svého funkčního období, udělil nebo propůjčil vyznamenání celkem 78 lidem. Níže vám přinášíme jejich profily.

Josef Balabán, in memoriam

Řád Bílého lva vojenské skupiny I. třídy

(za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost)

Josef Balabán (4. června 1894 – 3. října 1942) – Voják, legionář, protinacistický odbojář, oběť německých okupantů. Rodák z hájovny Obora u Dobříše na Příbramsku byl příslušníkem československých legií v Rusku, po návratu do nově vzniklého Československa vstoupil do armády. Po nacistické okupaci se zapojil do odbojové organizace Obrana národa. Spolu s Josefem Mašínem a Václavem Morávkem patřil do skupiny Tři králové, která spolupracovala s různými ilegálními organizacemi a shromažďovala informace o dění v protektorátu, jež předávala exilové vládě do Londýna. Gestapu se přesto podařilo Balabána v dubnu 1941 po přestřelce těžce zranit a zatknout. Mučili ho, nikoho však neprozradil. Popraven byl v říjnu 1941. V roce 1946 byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka, v roce 1947 do hodnosti brigádního generála a v květnu 2005 do hodnosti generálmajora. Komunistická historiografie hrdinský boj Tří králů odsouvala do pozadí. Rehabilitace se odbojáři dočkali v roce 1992, kdy byli vyznamenáni Řádem Milana Rastislava Štefánika II. třídy in memoriam.

 

Josef Hubáček, in memoriam

Řád Bílého lva vojenské skupiny I. třídy

(za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost)

Josef Hubáček (17. října 1909 – 9. dubna 1988) – český letec, člen legendární akrobatické trojice Novák, Široký, Hubáček, mistrů světa v letecké akrobacii v roce 1937. Rodák z Kdyně na Domažlicku se stal pilotem na Vojenské školy leteckého dorostu v Prostějově, později se začal se věnovat sólové i skupinové akrobacii. Za války uprchl do Francie, byl stíhacím pilotem ve Francii a Velké Británii, později létal u přepravní peruti. Po válce se vrátil do armády, v roce 1950 byl propuštěn při hromadném propuštění zahraničních vojáků. Vrátil se do Kdyně, kde pracoval v lese či jako účetní. V roce 1992 byl povýšen do hodnosti plukovním ve výslužbě in memoriam.

 

Karel Lukas, in memoriam

Řád Bílého lva vojenské skupiny I. třídy

(za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost)

Karel Lukas (16. února 1897 – 19. května 1949) – Účastník odboje proti Rakousku-Uhersku za první světové války a zahraničního československého protinacistického odboje za druhé světové války. Rodák z Brníčka u Zábřeha během první světové války přeběhl k čs. legiím v Rusku, působil u legií ve Francii. Za druhé světové války byl v odbojové organizaci Obrana národa, později odešel do zahraničí a mj. působil jako vojenský atašé exilové vlády a zapojil se do bojů v Severní Africe, působil i jako letecký atašé v USA a Kanadě. Po únoru 1948 byl propuštěn z armády, následně obviněn z velezrady. Ve vězení byl mučen, otevřelo se mu zranění z války a kvůli nedostatečné péči zemřel. V srpnu 1990 byl rozkazem prezidenta Václava Havla povýšen na generálmajora in memoriam a v roce 1992 obdržel Řád Milana Rastislava Štefánika.

 

Vojtěch Boris Luža, in memoriam

Řád Bílého lva vojenské skupiny I. třídy

(za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost)

Vojtěch Luža (26. března 1891 – 2. října 1944) – Generál, legionář první světové války, čelný představitel československého protifašistického odboje. Rodák z Uherského Brodu se účastnil jako příslušník legií bitvy u Zborova. V prvorepublikové armádě zastával řadu velitelských funkcí. Působil i jako velitel Válečné školy v Praze.

Na konci 30. let vykonával funkci zemského vojenského velitele pro Moravu a Slezsko, patřil k zásadním odpůrcům kapitulace. Za okupace se podílel na odbojové činnosti, a to za pomoci blízkých Sokolů a vojáků. V říjnu 1944 byl v části Přibyslavi Hřiště na Havlíčkobrodsku zastřelen v boji s protektorátními četníky. V roce 1992 mu prezident Havel posmrtně udělil Řád Milana Rastislava Štefánika II. třídy.

 

Josef Mašín, in memoriam

Řád Bílého lva vojenské skupiny I. třídy

(za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost)

Josef Mašín (26. srpna 1896 – 30. června 1942) – Voják, legionář, protinacistický odbojář, oběť německých okupantů. Podplukovník Josef Mašín je legendární postavou československého odboje za druhé světové války. Spolu s Václavem Morávkem a Josefem Balabánem tvořil slavnou zpravodajsko-sabotážní skupinu Tři králové. Na starost měl rodák z Lošan u Kolína, který se proslavil již jako příslušník československých legií během první světové války, zejména sabotážní činnost a zásobování odboje zbraněmi. Do rukou gestapa padl v květnu 1941, přičemž svým udatným odporem umožnil únik Morávkovi a radiotelegrafistovi Františku Peltánovi. V kobce pankrácké věznice pak prožil rok výslechů a mučení, zlomit se ho ale nepodařilo. Popraven byl za druhého stanného práva 30. června 1942 na střelnici v Kobylisích. V roce 1992 byl vyznamenán Řádem Milana Rastislava Štefánika II. třídy in memoriam. V květnu 2005 byl Mašín povýšen do hodnosti generálmajora in memoriam.

 

Václav Morávek, in memoriam

Řád Bílého lva vojenské skupiny I. třídy

(za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost)

Václav Morávek (8. srpna 1904 – 21. března 1942) – Štábní kapitán Morávek byl legendární postavou druhého československého odboje, svými odvážnými činy přiváděl v zoufalství tisíce policistů v čele s gestapem. Na svobodě zůstal jako poslední ze slavné odbojářské skupiny Tří králů. Jeho život se uzavřel v březnu 1942, když padl v přestřelce s gestapem u Prašného mostu v Praze. Rodák z Kolína studoval Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě a v roce 1925 nastoupil do československé armády jako poručík dělostřelectva, později se stal štábním kapitánem. Po okupaci se stal zpravodajským důstojníkem odbojové organizace Obrana národa a po převelení do Prahy se spolu s Mašínem a Balabánem stal členem skupiny Tři králové. V polovině března 1942 navázal spolupráci s paraskupinou Silver A a jejím velitelem kapitánem Alfrédem Bartošem. Po válce byl Morávek povýšen do hodnosti podplukovníka in memoriam, v roce 2005 do hodnosti brigádního generála in memoriam. Oceněn byl i Řádem Milana Rastislava Štefánika II. třídy in memoriam (1992).

 

Josef Stehlík, in memoriam

Řád Bílého lva vojenské skupiny I. třídy

(za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost)

Josef Stehlík (26. března 1915 – 30. května 1991) – Vojenský stíhací letec, člen čs. zahraničního leteckého odboje. Na svém kontě má deset potvrzených sestřelů a je jediným čs. stíhačem druhé světové války, který dosáhl vzdušných vítězství během bojů o Francii, bitvy o Británii i na východní frontě. Rodák z Pikárce na Žďársku absolvoval pilotní a poddůstojnickou školu a stíhací školu v Hradci Králové, poté byl zařazen ke stíhací letce. Po okupaci odešel do Francie, kde se zapojil do bojů. Po odchodu do Británie patřil k zakládajících příslušníků 312. čs. stíhací perutě britského Královského letectva. Později působil i jako instruktor létání v Kanadě. Poté se dobrovolně přihlásil na východní frontu, zapojil se do bojů Slovenského národního povstání. Po únoru 1948 byl propuštěn z armády a uvězněn. V roce 1968 byl částečně rehabilitován a povýšen na plukovníka letectva v záloze. V roce 1991 byl vyznamenán Řádem Milana Rastislava Štefánika.

 

Volodymyr Zelenskyj

Řád Bílého lva občanské skup. I. třídy s řádovým řetězem

(za zvláště vynikající zásluhy ve prospěch České republiky)

Volodymyr Zelenskyj (25. ledna 1978) – Ukrajinský prezident a bývalý populární herec a bavič a podnikatel. Nejvyšší státní funkce se ujal v květnu 2019. Hned po svém nástupu do funkce označil za svou hlavní prioritu zastavení bojů na východě Ukrajiny, kde proti sobě stála ukrajinská armáda a proruští separatisté podporovaní Moskvou. Po letošním vpádu ruských vojsk na Ukrajinu neochvějně stojí v čele země, řídí její obranu a burcuje zahraniční spojence k podpoře Ukrajiny. Několikrát prohlásil, že k dialogu s Moskvou může dojít jen v případě, že Rusko Ukrajině vrátí veškerá okupovaná území a zajistí návrat válečných zajatců.

 

Milena Černá, in memoriam

Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy

(za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva)

Milena Černá (24. dubna 1942 – 15. září 2021) – Lékařka, od roku 1993 ředitelka a později předsedkyně Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové, věnovala se tématům sociální ekonomiky. Pražská rodačka do roku 1986 pracovala jako lékařka na Dermatovenerologické klinice Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. Jako lékařka pomáhala disidentům. Po listopadové revoluci byla zvolena do pražského zastupitelstva, kde pracovala jako předsedkyně sociální komise. Byla také předsedkyní české pobočky Evropské sítě proti chudobě a pracovala i pro sdružení Rozkoš bez rizika. V roce 2021 jí byla udělena in memoriam Stříbrná medaile předsedy Senátu.

 

Věra Doušová

Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy

(za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva)

Věra Doušová (8. června 1947) – Ředitelka Potravinové banky pro Prahu a Středočeský kraj. Vystudovala psychologii a sociologii na Filozofické fakultě UK, kde ji učila i Jiřina Šiklová. Společně šířily samizdatovou literaturu. Pracovala jako tlumočnice a ekonomka u Československého lunaparku. Po roce 1989 se podílela na přesídlení volyňských Čechů z okolí Černobylu. Později začala organizovat Mezinárodní krajanský festival. V roce 1997 založila občanské sdružení Sedm paprsků, s manželem začala dovážet kompenzační pomůcky ze Skandinávie.

 

Ladislav Mňačko, in memoriam

Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy

(za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva)

Ladislav Mňačko (29. ledna 1919 – 24. února 1994) – Slovenský spisovatel a publicista. Narodil se ve Valašských Kloboukách na Moravě, dětství prožil ve slovenském Martine. Za války zažil koncentrační tábor, po útěku se přidal k partyzánům. Po válce byl jedním z prominentních novinářů komunistického režimu, před nímž nakonec utekl do Rakouska a vrátil se až po listopadu 1989. Proslavil se především romány Jak chutná moc nebo Smrt si říká Engelchen, popisující tragédii obce Ploština. Zaujal i popisem zákulisí politických procesů 50. let v knize Opožděné reportáže, které byly přirovnávány k Solženicynovi. K jeho dalším známějším dílům patří třeba reportáž z jeruzalémského procesu s původcem vražd milionů Židů Já, Adolf Eichmann, soubor reportáží ze soudobého Slovenska Kde končí prašné cesty či kniha Nočný rozhovor, kde zpracoval vlastní zážitky z konce války v Drážďanech.

 

Josef Adamec, in memoriam

Medaile Za hrdinství

(za hrdinství)

Josef Adamec (18. prosince 1909 – 17. listopadu 1939) – Český student a studentský funkcionář, který byl popraven nacisty 17. listopadu 1939 poté, co nacisté tvrdě zasáhli proti studentům a uzavřeli české vysoké školy v reakci na události kolem pohřbu studenta medicíny Jana Opletala, kterého nacisté zastřelili během demonstrací u příležitosti výročí vzniku Československa. Byl jedním z devíti studentů a učitelů popravených 17. listopadu 1939. Po studiu gymnázia začal studovat Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Během insigniády, což byl spor o univerzitní insignie, které tehdy byly stále v držení německé univerzity, byl jedním z mluvčích českých studentů. Působil v několika studentských spolcích a byl členem mládežnické organizace Národního sjednocení nebo Národního hnutí pracující mládeže, které se po německé okupaci transformovalo do odbojové organizace. In memoriam mu byl udělen titul JUDr.

 

Jaroslav Bolfík

Medaile Za hrdinství

(za hrdinství při záchraně značných materiálních hodnot)

Jaroslav Bolfík (10. února 1957) – Starosta Sboru dobrovolných hasičů v Mikulčicích na Hodonínsku. Pomáhal lidem postiženým loňským tornádem na jižní Moravě. Bývalý člen zastupitelstva v Mikulčicích (nestraník za KSČM).

 

Jan Černý, in memoriam

Medaile Za hrdinství

(za hrdinství)

Jan Černý (20. listopadu 1914 – 17. listopadu 1939) – Český student a studentský funkcionář, který byl popraven nacisty 17. listopadu 1939 poté, co nacisté tvrdě zasáhli proti studentům a uzavřeli české vysoké školy v reakci na události kolem pohřbu studenta medicíny Jana Opletala, kterého nacisté zastřelili během demonstrací u příležitosti výročí vzniku Československa. Byl jedním z devíti studentů a učitelů popravených 17. listopadu 1939. Studoval medicínu a již během studií se politicky angažoval, nejprve za Agrárníky a poté byl členem Vlajky. Byl také předsedou Spolku československých mediků, z funkce byl odvolán kvůli svým radikálním postojům. Den po Opletalově pohřbu důrazně intervenoval za propuštění českých studentů, kteří byli během nepokojů po pohřbu zadrženi německou policií. Poté byl zatčen a popraven. In memoriam mu byl udělen titul MUDr.

 

Miroslav Fenik, in memoriam

Medaile Za hrdinství

(za hrdinství při záchraně lidských životů)

Miroslav Fenik (1988 – 20. prosince 2020) – Zahynul při požáru svého domu v obci Ohrazenice na Příbramsku, když se snažil zachránit život své manželce a synovi. Dvaatřicetiletý Fenik, jeho manželka a dvouletý syn spali, uprostřed noci ale muže vzbudil kouř a horko. Požár se šířil z přízemí domu. Fenik ženu probudil a běžel do vedlejšího pokoje pro syna, kterého chránil vlastním oblečením a podal ho manželce, která se mezitím oknem dostala na střechu. Popálená žena se synem v náručí skočila ze střechy, čímž sebe i dítě zachránila, Fenik v hořícím domě zemřel.

 

Jaroslav Fila, in memoriam

Medaile Za hrdinství

(za hrdinství při záchraně lidských životů a značných materiálních hodnot)

Jaroslav Fila (1986 – 15. září 2021) – Dobrovolný hasič. Tragicky zahynul loni v září při zásahu u výbuchu rodinného domu v Koryčanech na Kroměřížsku.

 

Marek Frauwirth, in memoriam

Medaile Za hrdinství

(za hrdinství)

Marek Frauwirth (8. listopadu 1911 – 17. listopadu 1939) – Levicový aktivista židovského původu a nediplomatický pracovník slovenského konzulátu v Praze, který byl popraven 17. listopadu 1939 poté, co nacisté tvrdě zasáhli proti studentům a uzavřeli české vysoké školy v reakci na události kolem pohřbu studenta medicíny Jana Opletala, kterého nacisté zastřelili během demonstrací u příležitosti výročí vzniku Československa. Byl jedním z devíti studentů a učitelů popravených 17. listopadu 1939. Narodil se v Polsku v slovensko-židovské rodině. Do Prahy se přesunul v roce 1932, o dva roky později se zapsal na Vysokou školu obchodní, která byla součástí ČVUT. Během studií pracoval, cestoval a angažoval se i v politice. Studoval i režii na konzervatoři. Na slovenském konzulátu v Praze se podílel na vydávání falešných pasů, kromě jiného i židům a odbojářům. Osudnou se mu stala ztráta aktovky, ve které měl protinacistické letáky. Téměř celá jeho rodina zahynula v nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborech.

 

Tomáš Houška, in memoriam

Medaile Za hrdinství

(za hrdinství)

Tomáš Houška (18. prosince 1896 – 21. prosince 1939) – Důstojník československé armády, odbojář, spolupracoval s vedením odbojové organizace Obrana národa. Sloužil v československé armádě a dosáhl hodnosti podplukovníka generálního štábu. Od podzimu 1934 působil u zpravodajského oddělení a byl uznáván jako specialista na německou armádu. Po okupaci pracoval v Národním muzeu v Praze, kde byl zástupcem ředitele. Zapojil se do odbojové činnosti. V prosinci 1939 byl zatčen gestapem, v průběhu výslechu spáchal sebevraždu skokem z okna Petschkova paláce, aby neprozradil své kolegy.

 

Jaroslav Klíma, in memoriam

Medaile Za hrdinství

(za hrdinství)

Jaroslav Klíma (18. května 1913 – 17. listopadu 1939) – Předseda Národního svazu českého studentstva v Čechách a na Moravě, který byl popraven 17. listopadu 1939 poté, co nacisté tvrdě zasáhli proti studentům a uzavřeli české vysoké školy v reakci na události kolem pohřbu studenta medicíny Jana Opletala, kterého nacisté zastřelili během demonstrací u příležitosti výročí vzniku Československa. Byl jedním z devíti studentů a učitelů popravených 17. listopadu 1939. Již od gymnázia se angažoval v řadách české nacionální mládeže. Vystudoval práva na Univerzitě Karlově. V roce 1934 v době insigniády patřil mezi mluvčí českých studentů, byl aktivním členem Mladé generace Československé národní demokracie a posléze mládeže Národního sjednocení. Po ukončení vysokoškolských studií nastoupil vojenskou službu. Jako důstojník se v roce 1938 zúčastnil mobilizací. V listopadu 1939 patřil mezi organizátory posledního rozloučení s Janem Opletalem a intervenoval za propuštění studentů jí zadržených během Opletalova pohřbu.

 

Marek Klimus

Medaile Za hrdinství

(za hrdinství při záchraně lidského života)

Marek Klimus – S nasazením vlastního života se zasloužil o záchranu lidského života.

 

Jan Košík

Medaile Za hrdinství

(za hrdinství při záchraně značných materiálních hodnot)

Jan Košík – Velitel dobrovolných hasičů z Hřenska na Děčínsku. Aktivně se účastnil na zdolávání letošního rozsáhlého požáru v Národním parku České Švýcarsko.

 

Bedřich Koula, in memoriam

Medaile Za hrdinství

(za hrdinství)

Bedřich Koula (1. března 1913 – 17. listopadu 1939) – Český student a studentský funkcionář, který byl popraven 17. listopadu 1939 poté, co nacisté tvrdě zasáhli proti studentům a uzavřeli české vysoké školy v reakci na události kolem pohřbu studenta medicíny Jana Opletala, kterého nacisté zastřelili během demonstrací u příležitosti výročí vzniku Československa. Byl jedním z devíti studentů a učitelů popravených 17. listopadu 1939. Studoval v Paříži a práva na Univerzitě Karlově. V roce 1934 se jako mluvčí českých nacionalistických studentů aktivně účastnil insigniády. Před Mnichovským diktátem byl mluvčím studentského oboru Národního sjednocení a byl jednatelem Svazu českého studentstva v Čechách a funkcionářem Všehrdu. In memoriam mu byl udělen titul JUDr.

 

Petr Matouš

Medaile Za hrdinství

(za hrdinství v boji)

Petr Matouš – Podplukovník speciálních sil Armády ČR. Účastnil se zahraničních misí, za jeho velení vojáci úspěšně zneškodnili pachatele teroristických útoků v Afghánistánu. V Afghánistánu byl jako příslušník 601. skupiny speciálních sil nasazen čtyřikrát, dvakrát byl na misi v Africe. U speciálů působil v letech 2010 až 2020, v operacích i mimo ně prošel řadou funkcí jako střelec, velitel skupiny, roty, velitel úkolového uskupení a působil také na nejvyšším velitelství speciálních sil v Afghánistánu. V roce 2020 se stal vojenským poradcem premiéra Andreje Babiše a přidělencem ministerstva obrany při úřadu vlády. O rok později ho Bezpečnostní rada státu jmenovala koordinátorem agendy čelení hybridním hrozbám.

 

Josef Matoušek, in memoriam

Medaile Za hrdinství (za hrdinství)

Josef Matoušek (13. ledna 1906 – 17. listopadu 1939) – Český historik a vysokoškolský pedagog, který byl popraven 17. listopadu 1939. Ve svých 33 letech byl nejstarším popraveným toho dne. Byl synem někdejšího prvorepublikového ministra Josefa Matouška staršího. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, věnoval se vědě. Docent Matoušek byl politicky činný v Československé národní demokracii a poté v Národním sjednocení. Ve vypjatých dnech mnichovské krize roku 1938 byl spoluautorem provolání českých historiků ke svým francouzským kolegům. Matoušek byl sice členem některých Němci povolených organizací, zastával ale nacionálně české pozice a podle historiků se stavěl proti vysloveně proněmeckému jednání. Podílel se na přípravě Opletalova pohřbu.

 

Tomáš Neškodný

Medaile Za hrdinství

(za hrdinství při záchraně lidských životů)

Tomáš Neškodný – Četař, voják z 53. pluku průzkumu a elektronického boje. V roce 2019 zachránil matku a dvě děti před utonutím v jezu U Karáska na řece Blanici v obci Heřmaň na Písecku, otce rodiny se vytáhnout z vody včas nepodařilo a nepřežil. Za svůj čin obdržel mj. Kříž obrany státu ministra obrany České republiky.

 

Martin Semecký

Medaile Za hrdinství

(za hrdinství při záchraně lidského života)

Martin Semecký – Hajný, zaměstnanec Domažlických lesů, zasloužil se o nalezení osmileté německé holčičky, která přečkala v lese dvě mrazivé noci. Holčička se ztratila loni v říjnu při výletě s rodiči, bratrem a bratrancem nedaleko Čerchova na Domažlicku. Letos v dubnu převzal za svůj čin na plzeňském hejtmanství bronzovou pamětní medaili.

 

Josef Serinek, in memoriam

Medaile Za hrdinství

(za hrdinství v boji)

Josef Serinek (25. února 1900 – 14. června 1974) – Československý příslušník protinacistického odboje romské národnosti. Rodák z Bolevce na Plzeňsku byl za druhé světové války vězněn v koncentračním táboře Lety. Po útěku z tábora se zapojil do odboje a stal se partyzánským velitelem skupiny operující na Žďársku. Mezi akce oddílu patřila i trestná výprava proti četníkům, kteří v říjnu 1944 zastřelili představitele odboje generála Vojtěcha Lužu. Účastnil se osvobozování Bystřice nad Pernštejnem.

 

František Skorkovský, in memoriam

Medaile Za hrdinství

(za hrdinství)

František Skorkovský (1. března 1909 – 17. listopadu 1939) – Studentský funkcionář, který byl popraven 17. listopadu 1939 poté, co nacisté tvrdě zasáhli proti studentům a uzavřeli české vysoké školy v reakci na události kolem pohřbu studenta medicíny Jana Opletala, kterého nacisté zastřelili během demonstrací u příležitosti výročí vzniku Československa. Byl jedním z devíti studentů a učitelů popravených 17. listopadu 1939. Narodil se v Terstu, jeho matka byla Italka. Vystudoval práva v Brně. Působil v několika českých i mezinárodních studentských a tělovýchovných organizacích. Člen Sokola byl předsedou zahraničního odboru Národního svazu českého studentstva v Čechách a na Moravě a byl také členem Klubu národně socialistických akademiků. Jako člen výboru Ústředního svazu československého studentstva se podílel na přípravě Opletalova pohřbu.

 

Václav Šaffránek, in memoriam

Medaile Za hrdinství (za hrdinství)

Václav Šaffránek (11. prosince 1920 – 17. listopadu 1939) – Český student a studentský funkcionář, který byl popraven 17. listopadu 1939 poté, co nacisté tvrdě zasáhli proti studentům a uzavřeli české vysoké školy v reakci na události kolem pohřbu studenta medicíny Jana Opletala, kterého nacisté zastřelili během demonstrací u příležitosti výročí vzniku Československa. Byl jedním z devíti studentů a učitelů popravených 17. listopadu 1939, v 18 letech byl nejmladší z popravených. Již během svých středoškolských studií angažoval ve studentských organizacích, byl výrazně katolicky orientován. V době Mnichovské krize se dobrovolně přihlásil do armády, od léta 1939 byl spojkou odbojové organizace Obrana národa. Na podzim 1939 začal studovat inženýrské stavitelství na ČVÚT.

 

Tomáš Vlasák

Medaile Za hrdinství

(za hrdinství při záchraně značných materiálních hodnot)

Tomáš Vlasák – Pilot a vedoucí pilotního oddělení Letecké služby Policie ČR. Aktivně se účastnil na zdolávání letošního masivního požáru v Národním parku České Švýcarsko.

 

Marek Vrba, in memoriam

Medaile Za hrdinství (za hrdinství při záchraně lidských životů a značných materiálních hodnot)

Marek Vrba (1976 – 15. září 2021) – Dobrovolný hasič. Tragicky zahynul loni v září při zásahu u výbuchu rodinného domu v Koryčanech na Kroměřížsku.

 

Jan Weinert, in memoriam

Medaile Za hrdinství (za hrdinství)

Jan Weinert (18. prosince 1914 – 17. listopadu 1939) – Středoškolský pedagog a studentský funkcionář, který byl popraven 17. listopadu 1939 poté, co nacisté tvrdě zasáhli proti studentům a uzavřeli české vyoké školy v reakci na události kolem pohřbu studenta medicíny Jana Opletala, kterého nacisté zastřelili během demonstrací u příležitosti výročí vzniku Československa. Byl jedním z devíti studentů a učitelů popravených 17. listopadu 1939. Vystudoval bohemistiku a germanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a poté působil jako středoškolský pedagog. Působil v řadě studentských organizací a byl členem Národního sjednocení. Intervenoval na policejním ředitelství ve prospěch studentů zadržených po pohřbu Jana Opletala.

 

Jehuda Bacon

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti umění)

Jehuda Bacon (28. července 1929) – Izraelský malíř, grafik, profesor na výtvarné akademii. Rodák z Ostravy z ortodoxní židovské rodiny během druhé světové války byl deportován v Terezině a poté ve vyhlazovacím táboře Osvětim – Březinka, kde přežil díky umístění do tzv. terezínského rodinného tábora. Přežil i pochod smrti na konci války. Malovat začal už v Terezíně, poválce studoval na pražské Akademii výtvarných umění. V roce 1946 odjel do vznikajícího Izraele, kde studoval na prestižní Becalelově akademii umění a designu a kde byl v roce 1959 jmenován profesorem grafiky a kresby. V roce 1961 byl jedním ze svědků při procesu s Adolfem Eichmannem a v následných procesech.

 

Justin Jan Berka

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti kultury)

Justin Jan Berka (9. prosince 1958) – Český katolický kněz, převor vyšebrodského kláštera. Ještě za komunistického režimu vstoupil tajně do cisterciáckého řádu a přijal řeholní jméno Justin. V roce 1991 přišel do Vyššího Brodu a začal se podílet na obnovování zdejšího kláštera. Vystudoval teologii v Rakousku, na kněze byl vysvěcen v roce 1999. Od roku 2007 je převorem-administrátorem vyšebrodského kláštera a řídí jeho obnovu.

 

Jan Betka

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti vědy)

Jan Betka (12. ledna 1949) – Profesor, přední český otorinolaryngolog. Je předsedou Akademického senátu 1. LF UK, členem kolegia děkana, emeritním přednostou Kliniky otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku 1. LF UK a Fakultní nemocnice v Motole.

 

Vladimír Bílek

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát)

Vladimír Bílek (10. července 1979) – Nezávislý poslanec za českou a slovenskou menšinu v Chorvatském parlamentu. Je předsedou meziparlamentní skupiny spolupráce Chorvatského parlamentu a Parlamentu České republiky. Narodil se v chorvatském městě Pakrac, vystudoval Daruvarské odborné učiliště, obor elektrikář.

 

Michal Burian

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti kultury)

Michal Burian (15. června 1971) – Vojenský historik, plukovník, ředitel odboru muzeí Vojenského historického ústavu. Je autorem či spoluautorem desítek výstav a expozic nejen v ČR a také mnoha odborných a populárně naučných publikací. Pražský rodák vystudoval obor historie na Filozofické fakultě UK a obor kinantropologie na FTVS. Od roku 1995 pracuje ve Vojenském historickém ústavu.

 

Karel Čáslavský, in memoriam

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti kultury)

Karel Čáslavský (28. ledna 1937 – 2. ledna 2013) – Filmový historik, kterého proslavil především televizní cyklus Hledání ztraceného času, ve kterém objevoval zapomenuté dokumenty o životě předků. Velkou popularitu mu také přinesl zábavný soutěžní pořad Videostop, kde vystupoval jako porotce i scenárista. Na jaře roku 2010 byl v televizní anketě TýTý uveden do prestižní Dvorany slávy za rok 2009. Rodák z Lipnice nad Sázavou vystudoval filmovou školu v Čimelicích na Písecku. Poté několik let pracoval jako asistent produkce i režie na Barrandově. Jako asistent režie se spolupodílel na snímcích Smrt si říká Engelchen nebo Červnové dny. Jako odborný poradce spolupracoval například na snímku Jiřího Menzela Obsluhoval jsem anglického krále.

 

Jaroslav Čvančara

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti školství a kultury)

Jaroslav Čvančara (20. listopadu 1948) – Spisovatel, publicista, hudebník a pedagog. Dlouhodobě se věnuje atentátu na Reinharda Heydricha. Několik let působil jako badatel v odboru zkoumání totalitních režimů Ústavu pro studium totalitních režimů. Hraje na banjo a je kapelníkem skupiny Taxmeni.

 

Emil Dračka

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o územní samosprávný celek)

Emil Dračka – Starosta obce Kralice nad Oslavou (Strana práv občanů Zemanovci) na Třebíčsku. Do zastupitelstva obce byl poprvé zvolen v roce 1998 jako nestraník za ČSSD. Ve funkci starosty obce se intenzivně věnuje jejímu zvelebování.

 

Miloslav Fiala

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti kultury)

Miloslav Fiala (28. srpna 1928) – Římskokatolický kněz a premonstrát, známý zejména svým působením ve funkci tiskového mluvčího Československé a následně České biskupské konference a redaktora náboženských pořadů. Vystudoval Vysokou obchodní školu, do kněžského semináře vstoupil koncem 60. let. Po kněžském svěcení v roce 1971 působil v duchovní správě v Hradci Králové, a to až do roku 1974, kdy mu byl odebrán státní souhlas. Poté pracoval jako skladník a zásobovač při výstavbě pražského metra. Po listopadu 1989 se stal redaktorem náboženských pořadů Československého (později Českého) rozhlasu.

 

Jiří Holík

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti sportu)

Jiří Holík (9. července 1944) – Bývalý čs. hokejový útočník. Získal tři tituly mistra světa, a čtyři medaile z olympijských her. S hokejem začínal s bratrem Jaroslavem na rybníce v rodném Havlíčkově Brodě. V roce 1963 odešel za Jaroslavem do Dukly Jihlava, kde ještě spolu s Janem Klapáčem vytvořili elitní útok, který armádní celek dovedl k sedmi titulům. V roce 1999 byl přijat do Síně slávy IIHF, o devět let později nemohl chybět mezi prvními jmény v nově vzniklé Síni slávy českého hokeje.

 

Martin Hrbáč

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti kultury)

Martin Hrbáč (10. ledna 1939) – Folklórní houslista a zpěvák, primáš Horňácké cimbálové muziky. Rodák z Hrubé Vrbky na Horňácku na moravsko-slovenském pomezí pracoval v továrně ve Veselí nad Moravou, kde postupně vybudoval folklorní hudební soubor Horňáckou cimbálovou muziku. Později hudebně doprovázel taneční soubor Brozané, s nímž navštívil mnoho zahraničních zemí.

 

Miroslav Jansta

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti sportu)

Miroslav Jansta (8. března 1962) – Právník a sportovní funkcionář, předseda České basketbalové federace a předseda České unie sportu. Podle médií patří mezi nejvlivnější postavy, které se pohybují v zákulisí české politiky. Působil i jako advokát, podniká, mj. byl majitelem basketbalového klubu ČEZ Nymburk. V roce 1985 vstoupil do KSČ, o šest let později z ní odešel a přes Demokratickou stranu práce se stal členem ČSSD. V letech 1989 až 1992 byl poslancem Federálního shromáždění. Od roku 2017 byl vyšetřován a poté i obžalován spolu s několika dalšími vlivnými osobami v kauze zneužívání státních dotací do sportu. Loni v listopadu soud Janstu osvobodil, letos v září Vrchní soud v Praze rozsudek zrušil a vrátil k novému projednání.

 

František Janula, in memoriam

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti umění)

František Janula (24. března 1932 – 4. listopadu 2020) – Český a francouzský malíř, patřil k významným osobnostem moderního evropského malířství. Rodák z Lysé nad Labem vystudoval střední Odbornou školu sklářskou v Kamenickém Šenově a poté pražskou VŠUP. V roce 1967 získal stipendium na uměleckou školu v Paříži, kde po srpnové okupaci Československa v roce 1968 zůstal. Stal se uznávaným a ceněným malířem. Za svůj život vytvořil tisíce prací a měl desítky výstav po celé Evropě i v Česku.

 

Tomáš Jirsa

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o územní samosprávný celek)

Tomáš Jirsa (23. května 1957) – Senátor za ODS a starosta Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Rodák z Libčic nad Vltavou nedaleko Prahy vystudoval České vysoké učení technické, obor ekonomika a řízení energetiky. V letech 1980 až 1991 byl projektantem Energoprojektu Praha. Ve veřejné správě se pohybuje od začátku 90. let, kdy se stal tajemníkem městského úřadu v Hluboké. Od roku 1994 je v Hluboké starostou, angažoval se také v Kongresu místních a regionálních samospráv Rady Evropy nebo Svazu měst a obcí ČR. Křeslo v Senátu, kam byl poprvé zvolen v roce 2004, v letošních volbách obhájil. Členem ODS je již od roku 1992.

 

Miloslav Kalaš

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát)

Miloslav Kalaš – Lékař, odborník na interní lékařství, sociální lékařství a organizaci zdravotnictví. Ošetřující lékař prezidenta Zemana.

 

Jan Kaše

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti státu a občanů)

Jan Kaše (9. listopadu 1959) – Náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky, generálporučík. Absolvent Vojenské akademie Brno. V armádě působí od 80. let. V minulosti byl mj. zástupcem náčelníka sekce velení a řízení Generálního štábu AČR – náčelníkem spojovacího vojska, bezpečnostním ředitelem ministerstva obrany či velitelem vojenské styčné kanceláře NATO v Bělehradě.

 

Václav Klemák

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti občanů)

Václav Klemák – Ředitel Hasičského záchranného sboru Karlovarského kraje, brigádní generál.

 

Jiří Kotyk

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti výchovy a školství)

Jiří Kotyk (1946) – Historik a pedagog. Po ukončení studia na pedagogické fakultě působil řadu let jako učitel. Věnuje se především regionální historii, hlavně oblasti východních Čech v období novověku. V devadesátých letech se zapojil do činnosti odborné komise České biskupské konference pro studium problematiky spojené s osobností, životem a dílem Jana Husa, mj. vydal knihu Spor o revizi Husova procesu. Jako pedagog působil na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové.

 

Eva Kubala Havrdová

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti vědy)

Eva Kubala Havrdová (14. srpna 1955) – Neuroložka, vedoucí Centra pro demyelinizační onemocnění Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Je také zástupkyní přednosty VFN pro vědu a výzkum. Zabývá se roztroušenou sklerózou, snaží se propojit neurologii a imunologii. Od roku 2003 je docentkou, od roku 2010 profesorkou. Vystudovala Fakultu všeobecného lékařství UK Praha. Byla na stážích v USA a Británii, je autorkou řady publikací a článků a přednáší.

 

Ivan Lendl

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti sportu)

Ivan Lendl (7. března 1960) – Česko-americký tenista, který patří mezi nejlepší tenisty historie. Rodák z Ostravy s tenisem začínal v sedmi letech, na okruhu ATP debutoval v roce 1978 jako vítěz juniorky na French Open i ve Wimbledonu. Celkem tento představitel silového tenisu vybojoval 94 titulů ve dvouhře včetně osmi grandslamových. Pětkrát ovládl Turnaj mistrů. V roce 1980 se výrazně podílel na prvním triumfu Československa v Davis Cupu. V roce 1987 Lendl zažádal o americké občanství, které dostal o pět let později. V čele světového žebříčku strávil celkem 270 týdnů. Později se vydal na trenérskou dráhu a Brita Andyho Murrayho dovedl ke třem grandslamům i dvěma olympijským zlatům. V červenci 2001 byl uveden do Mezinárodní tenisové síně slávy.

 

Oldřich Lichtenberg

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti kultury)

Oldřich Lichtenberg (9. března 1963) – Právník, manažer a podnikatel, který v roce 1990 založil společně s Michaelem Kocábem a Miloslavem Zapletalem uměleckou agenturu Art Production K. Stál u vzniku privatizačního fondu Trend, kvůli prodeji fondu v roce 1995, který provázelo trestní oznámení, z fondu odstoupil. Jako producent se podílel na řadě úspěšných muzikálů, je ředitelem Divadla Broadway. Spolu s Michalem Davidem je jednatelem společnosti Cleopatra Musical. Byl hlasitým kritikem vládních balíčků na záchranu divadel před dopady koronavirové krize, které nepočítaly s pomocí soukromým subjektům nepobírajících státní dotace.

 

Frank Joseph Malina, in memoriam

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti vědy)

Frank Joseph Malina (2. října 1912 – 9. listopadu 1981) – Americký vědec, raketový inženýr a vynálezce s českými předky. Jeho rodiče, pocházející z Valašska, odešli do USA před první světovou válkou. Studoval letecké inženýrství na Kalifornském technickém institutu. Stál u zrodu amerického vesmírného programu, byl jedním ze zakladatelů Laboratoře proudového pohonu (JPL), která se zabývá vývojem pohonných jednotek pro sondy a letouny Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA). Od roku 1953 se věnoval dráze umělce a stal se průkopníkem světelně-kinetického umění.

 

Jaroslav Malý

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát)

Jaroslav Malý (8. prosince 1946) – Lékař IV. interní hematologické kliniky Fakultní nemocnice Hradec Králové a lékařský náměstek ředitele Fakultní nemocnice Hradec Králové. V roce 2014 byl zvolen do Senátu jako nestraník za ČSSD, senátorem byl do roku 2020, kdy jako nezávislý kandidát mandát neobhájil. V roce 1971 dokončil studia na Lékařské fakultě UK v Hradci Králové. Poté působil dva roky v Okresní nemocnici v Novém Bydžově, než v roce 1973 nastoupil na II. Interní kliniku Lékařské fakulty a Fakultní nemocnice (FN) Hradec Králové, kterou v letech 2001 až 2012 vedl. Profesor Malý byl v 70. letech v týmu, který poprvé v tehdejším Československu transplantoval dárcovskou kostní dřeň, čemuž se věnoval i v dalších dekádách. V minulosti byl rovněž vedoucím Oddělení klinické hematologie (1997-2001) a Onkologického centra FN (1998-2002). Od roku 2001 do roku 2012 řídil Katedru interních oborů FN. Získal řadu vyznamenání a cen.

 

Jiří Mareček

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti výchovy a školství)

Jiří Mareček (3. června 1930) – Profesor v oboru zahradní a krajinná architektura. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Brně, zahradnický směr v Lednici. Poté působil v Agroprojektu Praha a v Československém ovocnářském a zahrádkářském svazu. Od roku 1961 působil jako odborný asistent na Vysoké škole zemědělské v Praze a poté byl 20 let ředitelem Výzkumného a šlechtitelského ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích. Mnoho let také pedagogicky působil na České zemědělské univerzitě v Praze na katedře zahradní a krajinné architektury fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů.

 

Petr Marek

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát)

Petr Marek (29. září 1960) – Zakladatel a předseda spolku Bez komunistů.cz, který se věnuje vzdělávací činnosti pro mladou generaci, připomínání hrdinů, obětí a zločinů totalitních režimů a pořádání vzpomínkových akcí.

 

Petr Mlsna

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát)

Petr Mlsna (13. listopadu 1978) – Právník, politik a vysokoškolský pedagog, který je od roku 2020 předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Mlsna vystudoval Právnickou fakultu UK (1998-2002, titul JUDr. v roce 2003) a německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK (2001-2003; titul PhDr.). Na Právnické fakultě získal titul PhD. (2006). V minulosti působil v mnoha funkcích na Úřadu vlády ČR, v Legislativní radě vlády, byl náměstkem několika ministrů nebo ministrem bez portfeje a předsedou Legislativní rady vlády ve vládě Petra Nečase. Od roku 2015 do svého jmenování do čela ÚOHS byl náměstkem ministra vnitra pro řízení sekce legislativy a archivnictví. Jako pedagog působí na Právnické fakultě UK a na Fakultě sociálních věd UK. Je autorem více než 100 publikovaných statí, odborných článků v oblasti ústavního, evropského a mezinárodního práva. Angažoval se i kolem sportu. V minulosti byl fotbalovým rozhodčím ve druhé lize a mezi roky 2016 a 2019 působil jako místopředseda Komise rozhodčích Fotbalové asociace. Na přelomu let 2018 a 2019 skončil, podle svých slov kvůli etickým důvodům. Působil i v Českém olympijském výboru.

 

Gustav Oplustil

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti umění a kultury)

Gustav Oplustil (2. srpna 1926 – 21. října 2022) – Televizní a rozhlasový scenárista a dramatik. Rodák z Hranic na Moravě byl nestorem tuzemské televizní zábavy. Připravoval například pořady V Praze bejvávalo blaze, Pražský písničkář, Po stopách smíchu, Kabaret U dobré pohody nebo silvestrovské programy. Spolupracoval jako dramaturg mimo jiné s režisérem Zdeňkem Podskalským, s kterým vytvořil televizní veselohry Blázinec v prvním poschodí, Námluvy komtesy Gladioly či Sedm žen Alfonse Karáska. Oplustil je podepsán i pod filmy Kam slunce nechodí a Velká sázka o malé pivo. V roce 2002 byl uveden do televizní Dvorany slávy Týtý.

 

Angelika Ivana Pintířová

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti výchovy)

Angelika Ivana Pintířová (17. května 1963) – Řádová sestra kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, zdravotnice, ošetřovatelka a pedagožka. Do kongregace vstoupila v roce 1977, po maturitě sedm let pracovala jako zdravotní sestra na interním oddělení nemocnice Na Slupi. Po studiu pedagogiky-ošetřovatelství učila na střední zdravotnické škole a dívčí katolické škole, pak vystudovala dramatickou výchovu na DAMU. Nyní pracuje jako vychovatelka ve Výchovném ústavu a Středisku výchovné péče Klíčov. V roce 2011 byla jednou z řádových sester, které pečovaly o prezidenta Václava Havla v závěru jeho života.

 

František Pošta, in memoriam

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti kultury a bezpečnosti občanů)

František Pošta (22. listopadu 1944) – Dlouholetý lánský kronikář, patriot a velitel sboru dobrovolných hasičů. Je potomkem zakladatele lánské kroniky.

 

Ivan Sedláček

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti kultury)

Ivan Sedláček (15. dubna 1932) – Sbormistr. Po studiích na pedagogické a filozofické fakultě jako učitel ve Šlapanicích u Brna založil Šlapanický dětský sbor, který se později transformoval ve výběrový sbor Kantiléna. Kantilénu dovedl ke špičkové dokonalosti, na níž ji udržuje několik desetiletí. Absolvoval s ní více než tisíc koncertů. Kantilénou prošlo i několik budoucích sólistů a dirigentů, například Magdalena Kožená.

 

Jan Slabák

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti umění)

Jan Slabák (24. března 1941) – Kapelník a trumpetista, který v roce 1971 založil dechovou kapelu Moravanka. Moravanka vystupovala s písněmi, které vycházející ze slováckého folklóru, v Česku i cizině. Odehrála tisíce koncertů. Objevovala se také v rozhlase i televizi. Vydala desítky alb a za miliony prodaných hudebních nosičů dostala zlaté, platinové i diamantové desky. Svou činnost ukončila loni. Slabák se narodil ve vísce Kelčany nedaleko Kyjova. Jako absolvent brněnské konzervatoře se stal členem Státní filharmonie Brno a současně spolupracoval například i s orchestrem Gustava Broma. V roce 1971 dal dohromady jedenáct profesionálních muzikantů ze Státní filharmonie Brno, v roce 1978 se z Moravanky stal profesionální soubor. Kromě svého působení v Moravance koncertoval s brněnskou, olomouckou, ostravskou a zlínskou filharmonií. Působil také jako profesor na brněnské JAMU.

 

Pavel Stodůlka

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti vědy)

Pavel Stodůlka (25. března 1965) – Lékař specializující se na oftalmologii – převážně na refrakční chirurgii, operace šedého zákalu a transplantace rohovky. Ve Zlíně založil oční kliniku Gemini, největší soukromou oční kliniku v Česku. Založil i výzkumné centrum pro oční chirurgii.

 

Pavel Šlampa

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti vědy)

Pavel Šlampa (3. prosince 1960) – Přednosta Kliniky radiační onkologie Masarykova onkologického ústavu v Brně a uznávaný specialista v oboru radioterapie. Profesor Šlampa se věnuje i výchově mladých lékařů a podílí se na pedagogických publikacích. V Masarykově onkologickém ústavu v Brně pracuje už desítky let, na začátku své profesní kariéry působil dva roky i jako praktický lékař. Působí také v Mysliveckém spolku Větrov Věteřov.

 

Boris Šťastný

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát)

Boris Šťastný (8. dubna 1970) – Lékař, někdejší poslanec a zdravotnický expert ODS, který se svým otcem, předním pneumologem Borisem Šťastným, provozuje síť ústavů Alzheimer Home pro osoby trpící demencí. Do skupiny patří společnost Senior Home Group, která poskytuje zdravotní péči prezidentu Miloši Zemanovi. Vystudoval 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor všeobecné lékařství. Členem ODS byl v letech 1998 až 2003, byl také šéfem pražské ODS a pražským zastupitelem. Poslancem byl v letech 2006 až 2013. V minulosti působil jako poradce prezidenta České republiky Václava Klause a jako zdravotnický expert ODS. Jeho jméno je spjato s protikuřáckým zákonem a se zavedením elektronického receptu.

 

Miloš Štědroň

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti umění, kultury a školství)

Miloš Štědroň (9. února 1942) – Muzikolog, pedagog, hudební skladatel a profesor na Masarykově univerzitě. Hudbě se úspěšně věnuje celý život. Rovnocenně dokázal skloubit kariéry muzikologa, vysokoškolského pedagoga, hudebního skladatele a divadelníka. Širší veřejnosti je nejvíce znám jako autor hudby kultovní Balady pro banditu, která je stálicí repertoáru brněnského divadla Husa na provázku a která byla i úspěšně zfilmována. Jako hudební vědec se věnuje dílu Claudia Monteverdiho, Josefa Berga a především Leoše Janáčka. Štědroň vystudoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (tehdy Univerzity Jana Evangelista Purkyně, UJEP) bohemistiku a muzikologii a v letech 1965-1970 pokračoval ve studiu skladby a hudební teorie na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU). Studijně také pobýval v Německu, Belgii nebo Nizozemsku. Na počátku 70. let začal působit v Ústavu hudební vědy Filosofické fakulty UJEP, v roce 1994 byl na Masarykově univerzitě jmenován profesorem. Za kompozici získal řadu cen.

 

Ivana Trumpová, in memoriam

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát)

Ivana Trumpová (20. února 1949 – 14. července 2022) – Americká podnikatelka českého původu. V letech 1977 až 1992 byla manželkou podnikatele Donalda Trumpa, pozdějšího prezidenta USA. Rodačka ze Zlína (tehdy Gottwaldov), za svobodna Zelníčková, v mládí závodně lyžovala, byla modelkou a emigrovala na Západ. Díky sňatku s druhým manželem Donaldem Trumpem se vyšvihla mezi smetánku, po rozvodu se ale sama stala úspěšnou podnikatelkou. Po zvolení Trumpa do Bílého domu na podzim 2016 se spekulovalo o tom, že jeho exmanželka by mohla zastávat post velvyslankyně v Česku. Vyslání podnikatelky podporoval prezident Miloš Zeman, Trumpová ale nakonec možnost stát se diplomatkou odmítla.

 

Vladislav Třeška

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti vědy, výchovy a školství)

Vladislav Třeška (13. listopadu 1957) – Lékař, profesor chirurgie. Přednosta Chirurgické kliniky Lékařské fakulty UK v Plzni, přednosta Transplantačního centra v Plzni a proděkan Lékařské fakulty UK v Plzni. Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Plzni. Zabývá se především chirurgií jater, cévní chirurgií a transplantologií.

 

Jaroslav Třešňák

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti kultury)

Jaroslav Třešňák (4. srpna 1963) – Podnikatel a mecenáš umění. Podle obchodního rejstříku jeho jméno figuruje v řadě společností kolem holdingu JTH. Začínal ve stavebnictví ve společnosti Vodní stavby, po roce 1990 začal obchodovat s nemovitostmi. Podle serveru iDNES.cz jeho společnost stojí za řadou projektů v celé republice i v zahraničí, například v Chorvatsku. V září 2008 nechal zbourat podle serveru zchátralou budovu Městských lázní, na druhou stranu nechal opravit zchátralý kostel sv. Bartoloměje z 19. století. Snaží se také opravit Hadí lázně v Teplicích. Třešňák plánoval přestavbu, návrhy na rekonstrukci však odmítli památkáři, protože podle nich spočívaly v praktickém zbourání budovy a stavbě nové. Podle svých slov pravidelně podporuje studenty v regionu. Třešňák patřil mezi největší sponzory druhé prezidentské kampaně Miloše Zemana.

 

Jakub Vágner

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti sportu)

Jakub Vágner (24. prosince 1981) – Český rybář a držitel několika rekordů v lovu sladkovodních ryb. Za rybami a dobrodružstvím cestuje téměř do všech koutů světa. V minulosti pořádal mimo jiné výpravy do povodí Amazonky v Jižní Americe a Konga v Africe. Proslul i v zahraničí díky pořadům o rybách, které má i v České televizi. Syna hudebníka a hudebního producenta Karla Vágnera znají televizní diváci i díky zábavnímu tanečnímu pořadu StarDance, kde skončil v roce 2019 na třetím místě. Pražský rodák Vágner studoval na Pražské konzervatoři hru na kontrabas. Ve třetím ročníku školu opustil a vydal se do Austrálie, kde pracoval jako rybářský průvodce. Po návratu natočil pro Českou televizi první pořad pod názvem Jak na to. Následoval dvacetidílný seriál S Jakubem na rybách. V roce 2010 natočil Vágner pro National Geographic Channel seriál Fish Warrior, ve kterém mapoval největší sladkovodní ryby světa. Představil se i jako etnograf.

 

Michaela Vidláková

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát)

Michaela Vidláková (30. prosince 1936) – Pamětnice holokaustu, v šesti letech byla odvezena spolu se svými rodiči do ghetta v Terezíně. Otec Jiří Lauscher byl sionista, ve 20. letech žil několik let v Palestině a patřil k zakládajícím členům kibucu Sarid. Matka Irma Lauscherová pracovala jako učitelka. Oba rodiče se snažili vrátit do Palestiny, což se nepodařilo. V prosinci 1942 byla rodina Lauscherova deportována do ghetta v Terezíně. Po osvobození Terezína se rodina vrátila do Prahy, Michaela s matkou strávily letní měsíce v ozdravovně Přemysla Pittera na zámku v Kamenici. Od roku 1948 pracoval otec, příležitostně i matka na velvyslanectví Státu Izrael. V dubnu 1953 se rodina pokusila o emigraci do Izraele, při přechodu hranice byli zatčeni a souzeni. Studovala na Přírodovědecké fakultě UK. Pracovala v Ústavu pro výzkum výživy, který se později stal součástí Institutu klinické a experimentální medicíny, vdala se a založila rodinu. Od konce 60. let vykonávala různé funkce v rámci Židovské obce v Praze, především pracovala s dětmi a mládeží. Je členkou reprezentace Židovské obce v Praze, je aktivní v Terezínské iniciativě a dalších sdruženích. O svých zážitcích přednáší ve školách.

 

Vladimír Vlček

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti státu a občanů)

Vladimír Vlček (7. dubna 1961) – Generální ředitel Hasičského záchranného sboru ČR, kterým se stal loni v červenci. Do hasičského sboru vstoupil v roce 1984. Patří mezi nejzkušenější ředitele, prošel řadou funkcí v okresním a krajském sboru i na celostátní úrovni. Většinu své praxe prožil v Ostravě. Nejvyšším šéfem hasičů v ČR byl už v letech 1993 až 1995, kdy byl náčelníkem Hlavní správy Sboru požární ochrany a poté vrchním požárním radou (funkce generálního ředitele HZS byla zavedena až od ledna 2001). Následně Vladimír Vlček působil ve vedení ostravských a moravskoslezských hasičů, od prosince 2016 byl ředitelem Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje. Vlček působil i v zahraničí. Byl velitelem vyhodnocovacího a koordinačního týmu monitorovacího a informačního střediska Evropské unie po zemětřesení a cunami v Japonsku a Jordánsku, zúčastnil se i misí v Namibii a Tádžikistánu. V roce 2017 ho prezident Miloš Zeman jmenoval do hodnosti brigádního generála. Loni v květnu ho povýšil do hodnosti generálmajora,

 

Pavel Vršecký

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti sportu)

Pavel Vršecký (2. února 1942) – Cyklista a trenér, věnoval se dráhové, silniční cyklistice i cyklokrosu. V roce 1975 se stal trenérem cyklokrosové reprezentace a zanedlouho přestoupil jako trenér do armádního sportovního oddílu cyklistiky Dukla Praha. Jeho svěřenci v následujících letech získali řadu mistrovských titulů a dosáhli i dalších úspěchů. Je označován za nejúspěšnějšího trenéra československé dráhové cyklistiky. Pověstný byl svou tvrdostí. Vstoupil do komunistické strany, což podle serveru pametnaroda.cz zdůvodnil tím, že z pozice straníka měl větší šanci prosazovat požadavky trenéra, více bojovat za to, aby jeho svěřenci dostávali potřebné vybavení a podmínky k tréninku. Říká, že to byl krok ryze pragmatický a že v komunistické myšlenky nikdy nevěřil. Cyklistiku neopustil ani v penzi, v roce 2016 začal trénovat mladé cyklisty v Příbrami.

 

Hana Zagorová, in memoriam

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti umění)

Hana Zagorová (6. září 1946 – 26. srpna 2022) – Zpěvačka, která patřila desítky let k „rodinnému stříbru“ české popmusic, byla interpretkou ceněných šansonů i jednoduchých diskotékových popěvků. Zpěvačka s nezaměnitelným projevem měla za sebou bezmála 60 let dlouho kariéru na scéně. Psala i texty pro své kolegy, zahrála si také ve filmech i muzikálech, moderovala televizní pořady. Devítinásobná Zlatá slavice která během let nazpívala přes osm stovek písní. Členka Síně slávy cen Anděl měla na kontě 19 platinových a zlatých desek, prodala bezmála 11 milionů nosičů. Když v roce 1989 podepsala petici Několik vět dostala zákaz vystupování. Byla vdaná za pěvce Štefana Margitu.

 

Juliána Ludmila Zatloukalová-Coufalová, in memoriam

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát)

Juliána Ludmila Zatloukalová-Coufalová (23. května 1886 – 18. ledna 1960) – Česká a československá aktivistka za ženská práva, politička a meziválečná poslankyně. Byla členkou Agrární strany. V roce 1931 se stala starostkou obce Svésedlice jako vůbec první žena v čele samosprávného sboru na Moravě. Po komunistickém puči v roce 1948 jí byl zabaven veškerý majetek a zemřela v roce 1960 v Psychiatrické léčebně ve Šternberku.

 

Miroslav Zavoral

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti vědy)

Miroslav Zavoral (28. listopadu 1953) – Lékař, ředitel Ústřední vojenské nemocnice (ÚVN) v Praze, ošetřující lékař Miloše Zemana. Vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy (1980), absolvoval postgraduální studium na Vojenské lékařské akademii Jana Evangelisty Purkyně v Hradci Králové. V roce 2008 byl jmenován profesorem. Od roku 1997 zastával funkci přednosty 2. interního oddělení ÚVN, toto pracoviště vedl i poté, co se v roce 2004 změnilo na Kliniku gastroenterologie a hematologie a od roku 2005 na Interní kliniku 1. lékařské fakulty UK a ÚVN. Ředitele ÚVN je od července 2010. V roce 1999 převzal v Římě ocenění Evropské společnosti pro gastrointestinální endoskopii (ESGE) za organizaci osvětové kampaně prevence kolorektálního karcinomu. Byl vyznamenán čestným odznakem Armády ČR krále Přemysla Otakara II. V květnu 2021 byl jmenován do hodnosti brigádního generála ve výslužbě.

 

Miroslav (Meky) Žbirka, in memoriam

Medaile Za zásluhy I. stupně

(za zásluhy o stát v oblasti umění)

Miroslav Žbirka (21. října 1952 – 10. listopadu 2021) – Slovenský zpěvák a skladatel. V roce 1982 jako první Slovák zvítězil v československé anketě populárních zpěváků Zlatý slavík. Nenápadný mladík s brýlemi, který se narodil slovenskému otci a anglické matce, porazil do té doby pravidelného vítěze Karla Gotta. Fanoušci ho znali také jako autora melodických písní jako Biely kvet, Atlantída, Nemoderný chalan, Katrin či Co bolí a celoživotního obdivovatele slavných Beatles. Zpěvák, skladatel a kytarista se za více než čtyři dekády na scéně proslavil především jako sólový interpret písní, které si sám skládal. Vydal přes tři desítky desek v ČR, na Slovensku nebo v Německu, koncertoval téměř po celém světě. Žbirka proslul jako skromná hvězda, možná i proto byl obecně uznávaný a populární na obou stranách řeky Moravy. Poslední desku Double Album vydal v říjnu 2018, nahrávka vznikla v Abbey Road a obsahuje 14 skladeb zpívaných ve slovenštině a 12 písní v angličtině s texty Peta Browna, dvorního textaře kapely Cream. Ještě koncem roku 2019 oslavil Žbirka s mnoha hosty 40 let na hudební scéně velkolepým koncertem v zaplněné pražské O2 areně. Doprovodila ho tehdy skupina složená z uznávaných britských hudebníků a jako host vystoupil v písni 22 dní v roli bubeníka bývalý fotbalový brankář Petr Čech. Jeho loňská smrt (zemřel v 69 letech) byla pro mnohé šokem, na pohřeb do Prahy dorazili nejen fanoušci a kolegové, ale třeba i slovenská prezidentka Zuzana Čaputová.