Vařený netopýr se chutí zajíci podobá

Kaloňům přezdívá se někdy také létající psi, neboť jejich hlava nápadně se jim podobá. Ve dnech bývají často celá hejna spících kaloňů zadníma nohama zavěšena na větvích stromů. Jakmile nastane večer, kaloni odlétnou jeden za druhým v dlouhé řadě následujíce svého náčelníka, zvířete to obzvláště silného, a běda zahradě, do níž vpadnou!

Je-li tam hojnost ovoce, spokojí se jen sladkou šťávou jeho a ostatek nechají padnouti na zem, takže více poplení, než požijí. Tu i onde bývají kaloni pronásledováni ani ne tak pro škodu, kterou působí, jako pro své maso, kterého zvláště obyvatelé Bačianu rádi požívají. Za svého denního odpočinku bývají snadno schytáváni neb holemi sráženi, takže lovci jich často plné koše odnášívají domů. Úprava jejich vyžaduje nemalé péče, ježto kůže jejich potuchle a silně zapáchá liščinou. Proto vaří se obyčejně s rozmanitým kořením a s rozličnými přísadami a takto byvše upraveni chutnají výborně, asi tak jako dobře připravený zajíc.

Jak se peče ježek

Není nutno snad vysvětlovat, proč zrovna kaloni, tito trochu větší býložraví netopýři, jsou tu připomenuti jako asijská pochoutka. Rozmanitost světa, včetně věcí, které se na jednom konci jeví jako odporné a nechutné, spočívá v tom, že na druhém si jiní v nich zase libují; a takový vařený či snad pečený netopýr (v tomto případě jde o kaloně malajského, dříve nazývaného kaloň jedlý) je považovaný za něco stejně normálního jako třeba u nás v octu naložený buřt.

Celý text Jiřího Peňáse o zvířatech, lidech a virech si můžete přečíst ve speciálním vydání Týdeníku Echo BEST OF 2020, který najdete už nyní na stáncích. Můžete si jej objednat také zde.