Jak Sověti dojeli do Berlína v amerických džípech

Letošní 75. výročí konce druhé světové války znovu otevřelo otázku, kdo se na vítězství nad hitlerovským Německem nejvíc podílel. Stěží se dá zpochybnit přispění Sovětského svazu. Podle historika Normana Daviese uštědřili západní spojenci Německu nějakých 25 % ztrát (myšleno padlých, zraněných a zajatých), z toho vyplývá, že 75 % připadalo na Sověty.

John Ellis zase vypočítal, že na východní frontě bojovalo 79 % nacistických sil. I prostý pohled na padlé ukazuje obří nepoměr. Počet vojenských smrtí, tedy pokud ignorujeme oběti z řad civilistů, se u Sovětů odhaduje někde mezi 8,6 a 11,4 milionu. Američané za celou válku ztratili přes 407 tisíc vojáků a Britové téměř 384 tisíc.

Je nepochybné, že v počtu nasazených lidí a ztrát měla Rudá armáda největší zásluhu na porážce nacistů. Nikdo nezpochybňuje individuální odvahu a utrpení prostých sovětských pěšáků. Kritici tohoto pojetí většinou argumentují tím, že se nešlo o „osvobození“, jelikož Sovětský svaz uvrhl dobyté země do jiného druhu totality.

Také upozorňují na to, že obří sovětské ztráty jsou zapříčiněné vojenskou taktikou, která se příliš neohlížela na lidské životy. Pak je tu však ještě jeden pohled. Nebýt obří americké materiální a hospodářské pomoci, Sovětský svaz by německý nápor nikdy nevydržel. Kolos, kterým byla americká ekonomika, udržoval při životě jak Sověty, tak Brity; a k tomu všemu umožnil vést Američanům dvě války najednou, v Pacifiku a Evropě. Druhá světová válka byla vyhrána v amerických továrnách.

Celý text si můžete přečíst na EchoPrime nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.