Neuvěřitelný příběh po 75 letech: přežil Osvětim i Mengeleho

Jak tenká může být hranice mezi životem a smrtí ukazuje kniha publicisty Pavla Barocha Mengeleho dvojče A-782. Vypráví příběh dnes čtyřiaosmdesátiletého Jiřího Fišera, který jako osmiletý přežil se svým jednovaječným bratrem Josefem vyhlazovací tábor Osvětim i zvrhlé pokusy nacistického doktora Mengeleho. Kniha vyšla na konci ledna k 75. výročí osvobození „továrny na smrt“.

Jiří Fišer, který pochází z židovské rodiny, dorazil do Osvětimi v květnu 1944 transportem z Terezína – spolu se svým dvojčetem Josefem, maminkou a starší sestrou Věrou. Osmiletí chlapci měli štěstí v neštěstí: zatímco matka a sestra po dvou měsících skončily v plynové komoře, je si vybral nacistický doktor Josef Mengele pro své pseudovědecké pokusy. Další štěstí bylo, že Mengeleho „léčbu“ přežili a v lednu 1945 se dočkali osvobození Rudou armádou. Vedle maminky a sestry zahynul v jiném koncentračním táboře rovněž otec.

„Onoho letního dne 1944 ležel Jiří na ´ošetřovně´ a nad ním se skláněl doktor Mengele. V ruce držel injekční stříkačku. Něco Jirkovi říkal, tvářil se přátelsky, usmíval se. ´Já německy neuměl, když na mě mluvil, jenom jsem kýval hlavou. Snažil jsem se pokaždé tvářit, že jsem v pořádku, v pohodě, aby mě neposlal někam jinam. Za žádných okolností jsem nechtěl zůstat bez bráchy,´ říká Jiří. Pak ucítil lehké bodnutí, jak mu Mengele píchl jehlu do ruky,“ píše se například v knize.

„Napřed se nic nedělo, ale pak se začal propadat do temnoty, zrak se mu rozostřoval, začala s ním lomcovat zimnice a potom se dostavily vysoké horečky. Několik dní byl úplně mimo sebe, bolela ho hlava, hučelo mu v ní, těžce dýchal, měl závratě, pokryl ho studený pot, nevnímal okolí ani si neuvědomoval, že už je další den ráno. ´Nevím, jestli to byla malárie, nebo něco jiného, ale bylo to opravdu hrozné,´ vzpomíná Jiří.“

Vrátil se do života. Se svým bratrem přežil i další pokusy. A ani neoslepl, když jim do očí stříkali jakousi tinkturu, aby se jejich zelenošedé oči proměnily na modré – v duchu čisté árijské rasy. „Pálilo to jako čert, ale na rozdíl od jiných jsme neoslepli,“ říká Jiří, jehož oči i po pětasedmdesáti letech zůstaly zelenošedé.

Autor Pavel Baroch, který před lety pracoval jako redaktor v Echo24.cz, se s Jiřím Fišerem při své novinářské práci poprvé potkal v lednu 2019. Uvedl, že iniciativa k napsání knihy vyšla od Fišera. „Jeho životní příběh je natolik silný a místy až neuvěřitelný, že se to ani nedalo odmítnout,“ řekl Baroch. Dodal, že se snažil Fišerův příběh zasadit do širších souvislostí. Píše například o tom, jak se zrodilo „konečné řešení židovské“ otázky, o vynálezci smrtícího Cyklonu B nebo o protižidovských pogromech v Polsku krátce po válce.

Loni v létě společně navštívili nacistickou továrnu na smrt v Osvětimi. „Pan Fišer zapálil dvě svíčky. Jednu za maminku, jednu za sestru. A položil je na koleje, po nichž na jaře 1944 do koncentračního tábora přijeli,“ řekl Baroch. Všimla si jich skupinka izraelských studentů, která si nechala odvyprávět Fišerův příběh, ukázat fotografie jeho příbuzných nebo vytetované číslo A782, které dostal na levé předloktí po příjezdu do Osvětimi. Popřáli mu hodně zdraví. „Na závěr ho jejich učitelka objala. Netrvalo to dlouho, ale byla v tom neuvěřitelná lidskost a nesmírně dojemné,“ dodal Baroch.

Čtěte také: Mengele na ní dělal pokusy. Zemřela žena z Osvětimi, která odpustila