Číhošťský zázrak stál Josefa Toufara život. Zemřel po brutálním násilí StB
Umučení Josefa Toufara
HISTORIE
1
Kněz Josef Toufar patří mezi nejznámější oběti tažení československých komunistů proti katolické církvi. Předmětem zájmu bezpečnostních a propagandistických orgánů se stal poté, co se v prosinci 1949 v obci Číhošť na Havlíčkobrodsku během jeho kázání údajně pohnul kříž v tamějším kostele. Toufara následně zatkla tajná policie, jejíž výslechové metody způsobily faráři smrt: ztýraný sedmačtyřicetiletý kněz zemřel před 70 lety, 25. února 1950, na následky prasklého žaludečního vředu v nemocnici v Praze, kam jej převezli z valdického vězení.
Komunistická propaganda označila „číhošťský zázrak“ za podvod a součást údajného protistátního spiknutí katolické církve řízeného z Vatikánu. Vyšetřování případu dostala na starost Instruktážní skupina Státní bezpečnosti (StB). Její členové Toufara v lednu 1950 zatkli a ve valdické věznici na Jičínsku se ho snažili přinutit k přiznání, že pohyb kříže zinscenoval. Farář vystavený krutému mučení 22. února podepsal protokol, v němž se k činu přiznal.
Pochován byl do společného hrobu v pražských Ďáblicích pod jménem Josef Zoukal, příbuzným byla jeho smrt oznámena až v roce 1954. V dubnu 2013 dala Česká biskupská konference souhlas k Toufarově blahořečení. V říjnu 2014 dostal Toufar in memoriam od prezidenta medaili Za zásluhy I. stupně a v listopadu 2014 byly z hromadného hrobu v Ďáblicích vyzvednuty jeho pravděpodobné ostatky. Forenzní genetici na základě analýzy DNA a genetických profilů koncem června 2015 prohlásili, že prokazatelně patří Toufarovi. V červenci 2015 pak byl umučený kněz pohřben v číhošťské farnosti, kterou před svou smrtí v 1950 naposledy spravoval.
O metodách, jimiž se pracovníci StB snažili kněze přinutit ke spolupráci, asi nejlépe svědčí výpověď lékaře Františka Mauera, učiněná v roce 1968: „Při operaci Josefa Toufara jsem tehdy asistoval. Dělali jsme všechno, co bylo v lidských silách, ale toho člověka nebylo možno zachránit. Byl neobyčejně surovým způsobem utlučen k smrti. Řekl bych – jasná vražda!“
Toufar se narodil 14. července 1902 v Arnolci na Jihlavsku. Na kněze byl vysvěcen až ve svých 38 letech. Jako farář působil nejprve v dnes už zaniklé obci Zahrádka v Posázaví, v roce 1948 byl přeložen do Číhošti.
Půl metru vysoký kříž na hlavním kostelním oltáři se údajně několikrát pohnul během mše o třetí adventní neděli roku 1949. Farář Toufar si tehdy ničeho nevšiml, neboť stál zády k oltáři. O události se dozvěděl s několikadenním zpožděním od farníků. Dodnes neobjasněný úkaz, který se měl později několikrát opakovat, vzbudil pozornost mezi věřícími a církevními hodnostáři, ale také u Státní bezpečnosti.
Komunisté se rozhodli využít událostí k diskreditaci církve, v níž spatřovali překážku na cestě ke kolektivizaci venkova. Vyšetření zázraku svěřily špičky totalitní moci takzvané Instruktážní skupině StB, která 28. ledna 1950 zatkla faráře Toufara a poté se ho snažila ve valdické věznici na Jičínsku přinutit k přiznání, že pohyb kříže sám zinscenoval. O údajném spiknutí nechal režim také natočit propagandistický film. Hrát v něm měl i Toufar samotný, ale jeho špatný zdravotní stav to nedovolil. StB v dokumentu představila údajný kladkostroj, s jehož pomocí měl kněz pohyb kříže ovládat. Jak se ale později ukázalo, žádný z mechanismů buď nemohl fungovat, nebo by byl na oltáři jasně viditelný. Dalším propagandistickým dílem podobného typu byla kniha Vladimíra Hodače Číhošťský zázrak.
Událost s údajně pohyblivým křížem v Číhošti se dodnes nepodařilo přesvědčivě vysvětlit. Případem se po roce 1989 obsáhle zabýval mimo jiné Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Ani ten ale nepřišel s jednoznačným vysvětlením. „Můžeme se jenom dohadovat, zda akci dopředu nepřipravila státní moc, tedy zda nešlo o provokaci StB na objednávku KSČ. Víme však, komu celý případ Číhošť prospěl. Číhošť byla využita KSČ k zintenzívnění útoků proti katolické církvi, proti věřícím i proti Vatikánu,“ konstatovali autoři publikace ÚDV vydané v roce 2001. Jak tedy došlo k pohybu křížku? „Nedovedl jsem si vysvětlit, co bylo příčinou toho jevu,“ řekl například v červenci 1968 ve své výpovědi před vojenskou prokuraturou želivský opat Vít Tajovský.
StB využil kauzu k procesu s církevními představiteli. Krátce po zatčení Toufara byl zatčen Tajovský a zatčení nebo internace čekala také většinu opatů a vyšších církevních hodnostářů v republice. Tajovský byl již v prosinci 1950 ve vykonstruovaném procesu odsouzen ke 20 letům vězení. Režim v témže roce vyhostil papežského nuncia a přerušil diplomatické styky s Vatikánem, začala likvidace řeholních řádů.
Po roce 1989 byl za podíl na fyzickém týrání kněze Toufara odsouzen vedoucí tehdejší vyšetřovací skupiny StB zaměřené na tzv. číhošťský zázrak Ladislav Mácha. V listopadu 1999 sedmasedmdesátiletého expříslušníka StB pražský městský soud poslal s konečnou platností na dva roky do vězení. Trest ale ze zdravotních důvodů nenastoupil. Zemřel v září 2018.
Osud pátera Toufara a dalších kněží stíhaných komunistickým režimem připomíná v Číhošti od roku 1990 památník u tamního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Literárně případ zpracoval mimo jiné Jan Zahradníček ve skladbě Znamení moci či Josef Škvorecký v románu Mirákl z roku 1972. V roce 2004 připomněl takzvaný číhošťský zázrak a tragický osud tamního kněze také televizní film režiséra Jaromíra Polišenského s názvem In nomine patris. Toufarův život včetně okolností zázraku zdokumentoval v roce 2012 Miloš Doležal v monografii Jako bychom dnes zemřít měli: Drama života, kněžství a mučednické smrti číhošťského faráře P. Josefa Toufara.
