Se špatnou artikulací se dá vždycky něco udělat

Dětí s řečovými obtížemi přibývá, špatně vyslovují některé hlásky, mluví rychle a zadrhávají. Na vině jsou komplikovaná těhotenství a porody, ale i rodiče s vlastní řečovou vadou nebo nedostatek komunikační zkušenosti. O prevenci řečových potíží u dětí proto v rozhovoru pro Týdeník Echo hovoří klinická logopedka z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Jaroslava Mrkvičková a vedoucí katedry speciální pedagogiky Karlovy univerzity Lea Květoňová. Možností, jak řečovým obtížím předejít, je spousta, říkají.

Co by mělo dítě umět, než začne chodit do školy?

Mrkvičková: Klinický logoped u předškolního dítěte hodnotí sociální a pracovní zralost, zda je schopné komunikovat s cizím dospělým člověkem a soustředit se na zadaný úkol. Zjišťuje úroveň jeho znalostí, tedy početní představy, barvy, orientaci v prostoru a čase. Hodnotí rozumění a zpracování slyšené řeči, sluchové a zrakové vnímání a i řečovou produkci dítěte, zda správně skloňuje, vyslovuje jednotlivé hlásky a tvoří zdrobněliny. Předškolák by měl poznat slova lišící se jednou hláskou, měl by určit první hlásku a počet slabik ve slově.

Existuje nějaká prevence obtíží s řečí?

Květoňová: Hodně dětem čtěme, stačí dvacet minut denně. Říkejme s nimi básničky, trénujme rytmus, povídejme si s nimi, sami správně vyslovujme. Z té orofaciální oblasti lze doporučit foukání do bublifuku nebo na píšťalku. Možností je spousta, rodiče to napadá instinktivně.

Mrkvičková: Ano, cokoli rodiče napadne, je správně. Rodiče by neměli zapomenout na rozvoj motoriky celého těla. Doporučujeme dostatek přirozeného pohybu v přírodě, tancování a zpívání. Není vhodné se pouze zaměřovat na specializovaný výkonnostní sport. Pohyb je základem rozvoje i motoriky mluvidel.

Pokud se prevence nedaří, jaké jsou nejčastější řečové vady?

Mrkvičková: Nejčastěji se setkáváme s poruchou artikulace jedné či více hlásek, vidíme velký nárůst počtu dětí s opožděným vývojem řeči a vývojovými dysfáziemi různého typu a stupně. Dále k nám přichází děti s poruchami plynulosti řeči, vývojovou dyspraxií a s poruchou koncentrace pozornosti a motorickým neklidem.

Květoňová: Patří mezi ně i výběrový mutismus. To znamená, že dítě nemluví s některými lidmi. Třeba ve škole s učitelem, zatímco s rodiči doma ano.

Narůstá tedy počet dětí, které mají nedokonalou komunikační schopnost? Proč?

Mrkvičková: Narůstá. Názory, proč se tak děje, se různí. Podstatný vliv má výrazně lepší diagnostika a časný záchyt dětí, které vyžadují specializovanou péči.

Květoňová: Vliv má i to, když se s dětmi málo mluví a málo se jim naslouchá. Uzavírají se pak do sebe. Další vliv, který pozoruji, je velký šum a hluk okolo dětí, hlavně ve velkých městech. Kdy je dítě v klidu? Doma pořád běží televize, rádio, stále se něco děje. Venku je tolik podnětů, děti jsou vyrušovány a těžko se koncentrují. Velké nešvary dneška jsou chytré telefony a tablety. Aby dítě nezlobilo, řada rodičů mu je půjčí. Místo komunikace s rodičem pak dítě komunikuje s tabletem.

Mrkvičková: Svůj vliv má genetika, vyšší věk rodičů, problematická těhotenství a porody, ale i nezdravý životní styl. Zvyšuje se počet předčasně narozených nezralých novorozenců, u takových dětí se vývoj řeči a sluchu sleduje od narození. Proto se zřizují specializovaná centra při porodnicích a klinický logoped od začátku řeší, jak dítě polyká a přijímá potravu, a sleduje jeho další řečový vývoj.

Když se dítě narodí bez problémů a není důvod očekávat potíže s řečí, kdy si může rodič poprvé všimnout nějaké vady?

Květoňová: Kolem tří let věku dítěte by už řeč měla být nějak nastavená, včetně pozorovatelných poruch výslovnosti. Ty jsou do jisté míry fyziologické a záleží na četnosti špatné výslovnosti hlásek. Ale prodloužená fyziologická patlavost (vadná výslovnost jedné nebo více hlásek – pozn. red.) může být i do pěti let věku. Pomoci poznat problém může i pediatr při pravidelných lékařských prohlídkách. Rodiče často dostanou impulz z mateřské školy. Logopedi si také všímají, že rodiče sami nejsou dobrým mluvním vzorem. Dítě tvoří hlásku špatně, protože mají poruchu řeči i rodiče.

Takže se stává, že logoped pomáhá jak dítěti, tak rodiči?

Květoňová: Může to tak být. Někdy ale rodičům vlastní řečová vada nevadí, ale u dětí chtějí podpořit tu správnou výslovnost.

Co nějaké kroužky pro podporu řečových schopností pro starší děti?

Mrkvičková: Úžasná věc je rétorika a dramatické kroužky, tam dítě aktivně procvičuje všechny složky řeči včetně motoriky a artikulace. Učitelé nám pak často pošlou šikovné děti, abychom upravili artikulaci. Většinou nepřesně artikulované sykavky, které na mikrofon zní výrazně hůře. Se špatnou artikulací se dá vždy něco udělat.

Jak se v Česku logopedové vzdělávají?

Květoňová: Logopedie se vyučuje na pedagogických fakultách, na katedrách speciální pedagogiky. Taková tradiční studia logopedie nabízí kromě Univerzity Karlovy hlavně olomoucká Univerzita Palackého a Masarykova univerzita v Brně, ale i menší univerzity. Máme strukturovaná studia. Studenti jdou do bakalářského studia, kde projdou základy speciální pedagogiky včetně problematiky žáků s mentálním, sluchovým, zrakovým postižením nebo autismem. Po bakaláři mohou pracovat v neziskovkách nebo jako asistenti pedagoga v případě inkluzivního vzdělávání. Navazující magisterské je u nás na Univerzitě Karlově přímo oborem logopedie a surdopedie. Po státnicích míří absolventi do třech oblastí. První je zdravotnictví, v rámci kterého podléhají dalšímu studiu a atestaci, jsou to tedy kliničtí logopedové. Druhou je školství. Třetí možností je oblast sociální práce.