Ženský, ty jsou fajnový

Vybírám do svého podcastu písničky od současných písničkářek a dochází mi, jak se jejich tvorba za posledních pár desetiletí proměnila. Zírám, jak přirozeně se v ní odrážejí odtabuizovaná témata a ty osvobozené dívky a ženy vyzpívávají své pocity. Smutky, vztek, beznaděj, ale taky sílu...

„Chlapi sú kokoti, chlupatí roboti,“ zpívá nekompromisně Nikola Muchová. Duo Čokovoko před časem prolomilo bariéry a bez zábran se pustilo do témat, jako je menstruace nebo masturbace. Jiné duo –⁠ Bára a Léňa –⁠ totéž dokázalo svým nezapomenutelným klipem Laktační psychóza. Která zpěvačka se kdy odvážila zazpívat: „Nezvládám si sice ani oholit nohy, ale chci všem dokázat, jaký mám vlohy...“?

Poslouchám ty jejich hořké či vtipné zpovědi a do hlavy se mi zničehonic vkrade text dávné písničky faráře, disidenta a pak i poslance Svatopluka Karáska:

 

Ženský, ty jsou fajn, se ví, se ví,

co sem byl v base, od tý doby vím,

že ženský, ty jsou fajnový...

 

A znovu musím žasnout nad tím, jak je takhle píseň zvláštní. Začíná jako vězeňská balada:

 

Když tabák dojde, hrozně zle je mi.


Všude hledám vajgla, lezu po zemi.


V tom daj mi balík se startkami,


ženský, ty jsou fajnový.



 

Zpěvák se při zpěvu ničím příliš nezdržuje. Drhne struny kytary tím nejobyčejnějším způsobem, nezajímají ho ani rozložené akordy, ani jeho nástroj nepředstavuje žádnou zvláštní značku či kvalitu. Melodie vychází z jednoduché lidové hudby, také zpěv je zcela bez efektů a všechno, co Karásek touží sdělit, je obsaženo v textu.

V polovině písně se pak stane něco zvláštního –⁠ jako by duch zpěváka opustil stěny vězení, protáhl se mřížemi a vznesl se do výšin. Z muklovského snění chlapa v teplácích se pozvolna stává zpívané kázání. Tak přirozeně a nenásilně, že si tu proměnu člověk ani nemusí uvědomit. Najednou Karásek vykládá biblický příběh a nakonec až dojemně přehodnocuje dosavadní pohled na vinu za prvotní hřích a zastává se žen:

 

Prej k hříchu od pradávna maj vlohy,


prej slabý jsou jak mátohy.

 Dávno už, co světem stojí svět,


tak si muži myslej, že jsou všeho lidství květ,

ale to se musí znovu promyslet, 
dyť ženský ty jsou fajnový.

 

A uvězněný farář promýšlí uvažuje a zpívá dál. V závěru své písně se propracovává k varování před nerozvážnou touhou žen po emancipaci. Neprotestujte, prosím, milé feministky, a neradujte se, genderoví fašisté. Karásek zpívá s něhou a láskou a rozhodně nechce nijak potlačovat touhu žen po rovnoprávnosti ani vyjadřovat nějaký nadřazený mužský postoj. On jen varuje před tím, aby se to, proč si žen váží, nevytratilo v nějakém primitivním konkurenčním boji s muži...

 

Hřích není nikdy v lásky žádosti,


ale v mužský bohorovnosti.


Chcem být Bohy my, hlavy skopový


a ženský ty jsou fajnový.



 

Budete, vy ženy, litovat,


že jste se nám chtěly furt emancipovat.


Až budete chtít vládnout nad tvory,
 už nebudete fajnový.


Až budete chtít vládnout nad tvory,
budete jak my potvory...

 

Vládnout nad tvory je docela něco jiného než toužit po rovnoprávnosti. Jen ten, kdo je „jak my potvora“, to může chápat jinak. Karáskova písnička je zkrátka skutečná oslava harmonie a lásky. A tak když si pak poslechnete všechny ty drsné i oprávněně rozhněvané songy, které teď skládají ženy a dívky, pusťte si Ženský, co jsou fajnový, a bude vám líp. Jako je teď mně.