Míříme k trvalému lockdownu

KOMENTÁŘ

Míříme k trvalému lockdownu
Ilustrační snímek Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Ondřej Šmigol
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Kdy to všechno skončí? Tato otázka jistě proběhla hlavou nejednomu člověku po celém světě, který musí trpět v neustálých lockdownech. Naděje se upírala k vakcíně, kterou se opravdu v bleskovém čase podařilo vyvinout. Přesto je konec drahých uzavírek ekonomiky v nedohlednu. Není to přitom jen kvůli pomalé distribuci vakcíny, ale i kvůli neustálé fixaci na lockdowny a myšlence, že je potřeba koronavirus naprosto porazit.

Při začátku vakcinace tu byla jistá naděje, že omezení skončí relativně brzo, jelikož po proočkování rizikových skupin není důvod je dále udržovat. Tento argument jako by vymizel. Neustále se operuje s potřebou naočkovat 60 až 70 % obyvatel, aby bylo dosaženo stádní imunity. Hlavní epidemiologický expert americké vlády Anthony Fauci tuto laťku navíc neustále zdvihá. V prosinci prohlásil, že k dosažení stádní imunity možná bude potřeba naočkovat až 90 % lidí.

Někdy se zdá, jako by vlády očkování úmyslně zpomalovaly. V Británii čelí momentálně silné kritice Mark Drakeford, první ministr Walesu, který opravdu pomalou distribuci nařídil. Drakeford se brání, že k žádnému úmyslnému zpomalení nedochází, ale jak jinak si vysvětlit jeho slova, že zásoby musí vydržet do konce února, „jinak vakcinátoři budou postávat a nebudou mít co dělat“?

Britští vědci zase varují, že ani očkovaní lidé by neměli „objímat své děti“, a by vůbec měli dále dodržovat opatření proti šíření covidu. Austrálie neočekává, že tento rok plně otevře své hranice, i pokud naočkuje většinu svého obyvatelstva, v Irsku 90 % lidí podporuje karanténu pro přijíždějící. V Česku Jan Kulveit, jeden z tvůrců „psa“, navrhl zavedení šestého, ještě přísnějšího stupně protikoronavirových opatření. Zdá se, že opravdu vzniká jistá závislost na lockdownech, kdy vlády si užívají nově nabytou moc.

Důvody pro další udržování lockdownů si vlády vždy najdou. Uvádí se, že může chvíli trvat, než se vytvoří imunita po očkování, že 5 % lidí si nemusí imunitu vytvořit a podobně. Britská vláda si například vymyslela, že očkovaní nedodržující opatření (logicky, jelikož jim nic nehrozí) by mohli rozvolnit atmosféru natolik, že je přestanou dodržovat i nenaočkovaní, proto uvolnění lockdownů musí být pozvolné.

Pak je tu neustále omílaný problém, jestli vakcína „pouze“ zabraňuje vypuknutí vážné nemoci u očkovaných, nebo i zastavuje přenos. Z očkovaných by se tak mohli stát tiší přenašeči, kteří by dále šířili zkázu. Jenže mezi vědci stále sílí hlasy, že je to asi jedno. Za prvé je tu studie z Izraele, která ukazuje, že očkování má vliv i na přenos. Studie na 102 lidech z nemocničního personálu ukázala, že týden po druhé dávce měli natolik silnou imunitní reakci, že další roznášení viru je nepravděpodobné. Jak upozorňují další lékaři, i pokud by očkovaní teoreticky mohli nemoc dále roznášet, tak šance, že vakcína na to nebude mít vliv, je velmi malá. Za prvé asymptomatičtí lidé nekašlou, což je jeden z hlavních způsobů přenosu viru, za druhé malá virová nálož se často rovná mírnějšímu průběhu nemoci. Někteří experti dokonce tvrdí, že pokud virus bude v mírnější podobě stále kolovat, je to jen dobře, v populaci se tak bude zdržovat dlouhodobá imunita, která zabrání vážnějšímu propuknutí nemoci.

Chování vlád a neustálé oddalování momentu, kdy bude možné otevřít, je tak velmi znepokojivé. Zdá se, že se neřídí pouze epidemiologickými nutnostmi, a naplňuje se tak proroctví Adama Wagnera, britského právníka a experta na lidská práva. Wagner rozhodně nepatří k „otvíračům“ a kritikům lockdownů. Uznává, že koronavirus je nebezpečím, které opravňuje vlády využít nouzové prostředky. Zároveň si však klade otázky, jaký to bude mít vliv na následující vývoj v západních státech. V rozhovoru pro web Unherd sice mluví o Británii, ale jeho závěry lze vztáhnout i na ostatní země. Upozorňuje tak třeba, že nouzové zákony byly navrženy, aby se podle nich vládlo relativně krátké období, že dochází k převrácení principu „co není zakázáno, je dovoleno“, že je potřeba důsledně dbát na vyvažování práva na život a na shromažďování, a upozorňuje, že dočasné nouzové zákony mají tendenci stát se trvalými. „Myslím, že s covidem je tu nebezpečí, že pokud nikdy nezmizí nebo zmutuje nebo dorazí jiný virus s podobnou dynamikou, tak se ocitneme v polotrvalém stavu, kdy bude normou to, co teď děláme – když to nastane, máme lockdowny, nouzové zákony, odebereme parlamentní jemnosti, jako jsou kontroly, debaty, hlasování,“ tvrdí Wagner. Vývoj mu dává za pravdu.

 

 

 

×

Podobné články