Fízl, nebo hrdina?

KOMENTÁŘ

Fízl, nebo hrdina?
Mimi Grovesová na svém inkriminovaném videu Foto: Screenshot Youtube/Joseph Morris (https://www.youtube.com/watch?v=FZ5-Er0pjxQ&ab_channel=DearLady.Ann)
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Padouchem pro jedny a pro další zas hrdinou se na konci roku stal americký středoškolák Jimmy Galligan. Deník The New York Times totiž věnoval docela velký prostor příběhu jeho pomsty spolužačce Mimi Grovesové, filmová poučka nabádá si odplatu "vychutnat za studena", Galliganovi se podařilo ten imperativ naplnit způsobem vskutku zarážejícím. Ta jeho story je výmluvná a taky příznačná pro dobu "kulturních válek", nikdo z ní nevychází zrovna dobře – mírně řečeno.

Mimi Grovesová může podle fotek a charakteristiky v NYT působit jako postava z nějakého seriálu pro dospívající mládež. Blonďatá roztleskávačka z bohaté rodiny. Před čtyřmi roky dostala dočasný řidičák (tzv. learner's permit) a náležitě to oslavila. Poslala kamarádce třívteřinové video, vymóděná na něm v autě vítězoslavně oznamuje: „Umím řídit, n****!“ Z kraťounkého videa není jisté, jestli „slovo na „n“ používá jako rasistickou urážku, nebo v imitaci černošské hiphopové kultury, v níž je hojně užíváno, nebo z pitomosti. A ano, na tohle slovo vyřčené bílým člověkem jsou černí Američané z pochopitelných důvodů a právem alergičtí. Galligan (má černošskou matku a bělošského otce) se k videu, které původně nebylo zamýšleno jako veřejné, dostal a nahrál si ho. Rozhodl se, že si ho zatím nechá pro sebe, počká si, až bude mít jeho zveřejnění ten největší efekt.

Čekal čtyři roky, vypustil ho na veřejnost v době vypjatých emocí po zabití George Floyda a rozmáhající se „kultuře rušení“. A zafungovalo to, video mělo ohlas, univerzita, která Grovesovou přijala, přijetí stáhla. Přestupnice byla poučena, Galligan ve vyjádření pro NYT vyjádřil spokojenost s tím, že něčeho skutečně dosáhl.

Na sociálních sítích měl článek velký ohlas, z větší části pobouřený. Čekat čtyři roky na příležitost omlátit nějakému děvčeti o hlavu slova vyřčená v patnácti letech působí nízce a podle. Chladnokrevná krutost racionalizovaná nějakou ideologií, projev fízlovské nátury, v jejímž oceňování (třeba ze strany věhlasného deníku, jehož text vyznívá vůči Galliganovi velmi vstřícně) se dá vidět dobově charakteristická perverze. Povzbuzováním k fízlování a jeho širokou technologickou dostupností se jaksi odspoda vytváří společnost dohledu a nedůvěry, kde si člověk musí dávat pozor, protože neví, kdo zrovna poslouchá a ukládá si pro užití ve vhodnou chvíli. A ta chvíle může přijít třeba za velmi dlouhou dobu, protože společnost přející fízlování považuje krutost za ctnost a neodpouští nic, nepřipraví se přece o radost z trestání a ponižování, opojení mocí. Vnímá jako žádoucí, aby byli lidé postihováni za to, že v patnácti letech řekli něco, co říkat neměli.

Jimmy Galligan si užil svých pár minut slávy, možná si skutečně myslel, že pomáhá dobré věci, možná měl další důvody – článek v NYT cituje i další černošské studenty, podle nichž bylo urážlivé jednání na té škole normou. Teď ale na Galligana čekají těžké časy –masy uživatelů sociálních sítí ho odsuzují, navrhují obrátit se na univerzitu, kam přijali jeho, a pořádně mu to zavařit. Ta rasistická urážka se s Mimi Grovesovou potáhne dlouho, stejně tak je to ale i s Galliganovým udáním. Až si ho jednou bude potenciální zaměstnavatel googlovat, bude tahle historie to první, nač narazí, a ne každý chce mít v práci podřízeného, který se chová právě takhle.

A je docela možné, že tou dobou už Galligan nebude zrovna hrdý na to, co Grovesové udělal, toho stigmatu se stejně zbavit nemusí, jakkoliv i v jeho případě může být částečnou omluvou věk a společenská atmosféra. Možná největší omyl stoupenců novodobého fízlování je, že oni jsou vůči němu imunní, budou ušetření. Velmi často nebudou, těžko v tom ale nacházet uspokojení z toho, že někdo sklidil, co zasel. Mechanismus krutosti prostě jede dál a požírá i ty, kdo ho roztáčeli, není co slavit. Protože jediný způsob, jak ten mechanismus zastavit, je nedodávat mu palivo, nezúčastnit se.

×

Podobné články