Generál Pavel mlží o své komunistické minulosti a službě u špionů

Ze zálohy vystřeluje na nejbližší prezidentskou kandidaturu generál Petr Pavel, který se proslavil jako šéf Vojenského výboru NATO. Své ohlášky doprovází zastíráním své minulosti, a to nejen v KSČ. Členství ve straně vysvětloval okřídleným výrokem, že chtěl režim reformovat zevnitř a že byl inspirován tehdejším sovětským vůdcem Michailem Gorbačovem a jeho perestrojkou. Ve skutečnosti o vstup do KSČ požádal v době tuhé totality a před Gorbačovovým nástupem k moci. Mlží také kolem začátku své vojenské kariéry, kdy se do služeb armády komunistického režimu vydal jako syn vysokého důstojníka ČSLA. Koncem 80. let se vzdělával u vojenských špionů, kteří měli působit v týlu nepřítele. Nedůvěryhodnost vystupování generála Pavla prokazují dokumenty z Archivu bezpečnostních složek v Brně a Praze, které jsou veřejnosti přístupné k nahlédnutí.

Minulostí i současností generála se věnuje nejnovější vydání Týdeníku Echo, ve kterém Daniel Kaiser přináší portrét generála oblíbeného jak mezi západními spojenci, tak u významné části občanů ČR, kteří doufají, že by Pavel pomáhal ochránit zemi před vlivem Ruska a Číny.

Týdeník Echo ve svém textu poukazuje na základní rozpor ve slovech generála Pavla, který argumentuje tím, že do strany vstoupil až v éře Michaila Gorbačova, tedy v době perestrojky, kdy cítil možnou změnu. Pavel však přihlášku podal již v roce 1983, tedy dva roky před tím, než se Gorbačov dostal k moci. A od zmiňovaného roku byl takzvaným kandidátem KSČ, což byl nutný předstupeň plného členství. Pavel tomuto faktu nyní velkou váhu nepřikládá. „Kandidatura? Jasně, ale to přece byla jen formalita,“ mává rukou. V armádě se pak díky stranické příslušnosti mohl dle svých slov lépe snažit o zlepšování podmínek vojáků.

Podobný argument Pavel použil také na koncertu Paměti národa 28. října v pražském Karlíně. „Mně se zdálo, že by mohla nastat podobná situace jako v letech 67 a 68. Že je vůle dělat aspoň drobné korekce, které potom mohou vyústit ve větší změny,“ řekl tehdy.

Problematický byl však u Pavla především poslední rok před revolucí. Od zimního semestru 1988 studoval speciální školu Generálního štábu ČSLA – studijní obor vojenské zpravodajství. Pavel se v rámci studia u „špionů“ připravoval na seskoky v týlu nepřítele, což v té době znamenalo na území členů Severoatlantické aliance, pro československé vojáky do západního Německa. Pavel a jeho kolegové by do Spolkové republiky byli vysazeni po vypuknutí války, v uniformách a s plnou výzbrojí. Jejich úkolem byly průzkum a diverze.

„Vyřadit stanoviště jaderných zbraní, taky velitelská stanoviště, spojovací komunikační uzly… Buď bychom ty cíle zničili sami, nebo kdybychom toho nebyli schopni, měli jsme na ně navádět jinou, větší sílu od nás,“ říká generál pro Týdeník Echo.

O tom, jakým způsobem se vyvíjela Pavlova kariéra, se mohou čtenáři dočíst v nejnovějším vydání Týdeníku Echo. V galerii si lze prohlédnout archivní dokumenty, ze kterých Daniel Kaiser při sestavování článku vycházel.

Text Daniela Kaisera si můžete přečíst zde v Týdeníku Echo.