Babylonská věž zvaná euro. Nebezpečný koncept proti sobě poštvává sousedy

Největší evropský integrační projekt vzbuzoval kontroverze už od okamžiku, kdy se o něm začalo jednat. Politika tehdy ale zvítězila nad principem předběžné opatrnosti. Jak trvalé toto vítězství bude?

Červen 1992 byl v Československu poznamenán hlavně probíhajícím rozkladem federace Čechů a Slováků na dva samostatné státy. Triumf Vladimíra Mečiara ve volbách na Slovensku byl znamením, že ČSFR to má „spočítáno“. Jedinou otázkou zůstávalo, jak rychle a s jakými komplikacemi tento proces proběhne.

Tou samou dobou se na západě Evropy uskutečňoval důležitý krok v opačném směru – podpis a schvalování maastrichtské smlouvy, jejímž cílem bylo přetvořit Evropské hospodářské společenství v Evropskou unii. V objemném svazku o tisících stran, který v únoru 1992 podepsali zástupci všech tehdejších dvanácti členských států, se kromě jiného hovořilo o podmínkách zavedení společné měny. Tehdy ještě neměla ani jméno, název „euro“ vznikl až o tři roky později.

Maastrichtská smlouva byla první evropskou integrační smlouvou, která v signatářských státech narazila na vážný odpor obyvatelstva. V 80. letech, stále ještě poznamenaných studenou válkou, měli Západoevropané jiné priority. Ale s koncem napětí mezi oběma velkými bloky a dezintegrací Sovětského svazu se vnitroevropská politika dostala do popředí pozornosti. A hned v prvních letech začalo být patrné, že dřívější tichý souhlas s procesem evropského sbližování pominul.

Celý text Mariana Kechlibara si můžete přečíst na ECHOPRIME.