Babylonská věž zvaná euro. Nebezpečný koncept proti sobě poštvává sousedy

Babylonská věž zvaná euro. Nebezpečný koncept proti sobě poštvává sousedyNOVÉ
Ekonomika

ECHOPRIME

Marian Kechlibar

Největší evropský integrační projekt vzbuzoval kontroverze už od okamžiku, kdy se o něm začalo jednat. Politika tehdy ale zvítězila nad principem předběžné opatrnosti. Jak trvalé toto vítězství bude?

Červen 1992 byl v Československu poznamenán hlavně probíhajícím rozkladem federace Čechů a Slováků na dva samostatné státy. Triumf Vladimíra Mečiara ve volbách na Slovensku byl znamením, že ČSFR to má „spočítáno“. Jedinou otázkou zůstávalo, jak rychle a s jakými komplikacemi tento proces proběhne.

Tou samou dobou se na západě Evropy uskutečňoval důležitý krok v opačném směru – podpis a schvalování maastrichtské smlouvy, jejímž cílem bylo přetvořit Evropské hospodářské společenství v Evropskou unii. V objemném svazku o tisících stran, který v únoru 1992 podepsali zástupci všech tehdejších dvanácti členských států, se kromě jiného hovořilo o podmínkách zavedení společné měny. Tehdy ještě neměla ani jméno, název „euro“ vznikl až o tři roky později.

Maastrichtská smlouva byla první evropskou integrační smlouvou, která v signatářských státech narazila na vážný odpor obyvatelstva. V 80. letech, stále ještě poznamenaných studenou válkou, měli Západoevropané jiné priority. Ale s koncem napětí mezi oběma velkými bloky a dezintegrací Sovětského svazu se vnitroevropská politika dostala do popředí pozornosti. A hned v prvních letech začalo být patrné, že dřívější tichý souhlas s procesem evropského sbližování pominul.

Celý text Mariana Kechlibara si můžete přečíst na ECHOPRIME.