Tráva, pot a slzy: ze zákulisí bílého sportu

Právě vrcholí aktuální ročník jednoho z nejslavnějších sportovních klání na světě. O víkendu se dovíme, kdo se stal letošním vítězem Wimbledonu. U této příležitosti jsme zvolili téma: O krásách bílého sportu… I když z vyprávění přímých aktérů „tenisového cirkusu“ to leckdy nepůsobí zrovna jako ta nejlépe zvolená životní dráha. Není nakonec lepší zapinkat si v klidu o víkendu na vesnickém kurtu než se pokoušet vyhrát nějaký Wimbledon?

Pozvání do debaty přijali: tenisový trenér Petr Vaníček, bývalý profesionální tenista Lukáš Dlouhý (v roce 2008 zvítězil ve čtyřhře na French Open a US Open) a stále ještě aktivní hráče zastupuje Tereza Martincová. Debata probíhala minulý týden, kdy jsme ještě mohli snít o dalším českém vítězi.

O trávě se říká, že je specifická. Zrádný, ale krásný Wimbledon, čteme často. To mi někdy připadá jako nemístný eufemismus, když si vzpomenu, kolik tiketů jsem během prvních kol prohrál (letos v 1. kole padl historický rekord, když vypadlo rovnou třiadvacet nasazených hráčů). V čem je Wimbledon tak specifický, že i ti nejlepší hráči leckdy končí už po prvním zápase?

Dlouhý: Na trávě se hrají jenom tři turnaje do roka. A také hodně záleží na počasí, jak to vidíme u letošního Wimbledonu, ta vedra, která tam jsou, trávu zpomalují a favoriti padají.

Vaníček: Tráva je specifická ve všem, tam se jinak běhá, míče jinak skáčou, prostě všechno je jinak. Máte strašně málo času se tomu přizpůsobit a nějakým způsobem se s tím poprat. Takže se může stát, že i ti dobří hráči vypadnou mnohem dřív než normálně.

Daniil Medveděv po vypadnutí v prvním kole letošního Wimbledonu prohlásil: „Fuck grass.“ Je to tedy tak, že spousta tenistů trávu nesnáší?

Vaníček: Myslím si, že ano. Ale ono to hodně záleží na výsledcích, protože pokud si dobře pamatuju, tak Maky (Markéta Vondroušová, vítězka dvouhry Wimbledonu 2023 – pozn. red.) ji nesnášela až do té doby, než tam vyhrála. A teď ji miluje, takže těžko říct. Ale určitě jsou typy hráčů, kteří na trávě hrají radši, a ti, kteří ji rádi nemají.

Tak to nejdřív pojďme vysvětlit laikům, ne každý z našich čtenářů je takový milovník tenisu jako Václav Klaus. Jaký je hlavní rozdíl proti betonu nebo antuce? Je tenis na trávě prostě rychlejší?

Martincová: Rychlejší je určitě, což je dané i míčky, které jsou úplně jiné než kdekoli jinde. No a pak je to samozřejmě tím specifickým povrchem, na kterém se nikde nedá trénovat. Není čas se připravit. Člověk si musí na trávě trochu zahrát, aby našel svůj rytmus.

Vaníček: Poslední roky tu trávu na Wimbledonu pořadatelé schválně zpomalují. Je docela zajímavé si pustit stará videa. Tam vždycky byla ta tráva tak vyšlapaná, že na ní byla viditelná místa, kde se servírovalo, pak byla taková úzká ulička dopředu a místa na volej, protože se hrálo skoro jen na síti. Dnes jsou vyšlapané jen dva servírovací body a téměř žádná další místa. Je to proto, že se hraje víc zezadu. K vítězství ve Wimbledonu už dnes není nutné umět hrát na síti.

Celá audio a video verze zde.

Zkrácená verze na YouTube zde.

Celý text si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18:00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.