Táta Babiš

Andrej Babiš se sice prezentuje jako vzor manažerské racionality schopný řídit stát jako firmu, když mu teče do bot, jde na to vždycky přes city. Nebo to tak alespoň vypadá. Nejinak tomu bylo v jeho reakci na odhalení novinářů Seznamu a jejich rozhovor s Andrejem Babišem juniorem.

Premiér se v něm odvolával na rodičovskou solidaritu. Jeho děti z prvního manželství jsou nemocné, on se je – jako každý zodpovědný a milující otec – snaží chránit před novinářskými hyenami. Termín „psychická nemoc“ přitom hraje v Babišových slovech dvojí úlohu. Jednak právě jako ten „probouzeč citů“, každý trochu empatický člověk si umí představit, že vyrovnat se s takovým onemocněním potomka musí být velice těžké a bolestné, potřeba chránit ho veliká, stejně jako rozhořčení nad tím, když někdo naruší jeho soukromí. Zároveň těmi slovy permanentně zpochybňoval vyjádření Babiše juniora v reportáži Seznamu. Pamatujte, že jsou to slova psychicky nemocného. Psychické onemocnění ale z člověka automaticky nedělá nesvéprávnou osobu, jejíž slova nemají žádnou váhu. A už jenom skutečnost, že psychiatrička Dita Protopopová, která nezpůsobilost premiérova syna k výslechu potvrdila, se později znenadání stala jedničkou kandidátky ANO na Praze 8, její zprávu zásadním způsobem znevažuje a opravňuje výzvy k premiérově rezignaci.

S jistou mírou ostražitosti je asi potřeba přistupovat k divoké historce s únosem Babiše mladšího na Krym. Premiérův syn v rozhovoru naznačoval, že v době, kdy k němu mělo dojít, na tom byl psychicky dost špatně. Hypoteticky je možné, že člověk v nějakém krajním stavu duševní choroby může vnímat realitu všelijak. Opakuju – hypoteticky, konkrétních informací o téhle story má veřejnost k dispozici minimum. Za sebe mohu jenom prohlásit, že by mě vyhlídka na společné „prázdniny“ s panem Protopopovem zcela jistě vyhodila z konceptu. O svých dětech toho Andrej Babiš na veřejnosti moc nenamluví – jeho nezpochybnitelné právo, jeho věc. Mluvit o nich začne ve chvíli, kdy se to politicky hodí. Třeba když se mu zachce přísahat na jejich zdraví a potvrzovat tím, že nebude dělat to, co dělat zamýšlí. Nebo když z nich dělá postavy své kauzy Čapí hnízdo. Pohnutě národu sděloval, že jeho dcera Adriana trpí dvacet let bipolární poruchou. Ta skutečnost mu ale nezabránila, aby ji zatěžoval množstvím formálních funkcí, aby ji zaplétal do svých machinací. Teď se se vší subtilitou sobě vlastní vciťuje do role trpícího otce a dovolává se účasti. Těžko hledat slova.