Mladí v čele státu. Co je za kultem třicátníků ve vysoké politice

V politice je čím dál tím patrnější jeden jev – do vrcholných funkcí se dostávají mladší ročníky. Zatímco dříve byly pozice předsedů vlád, ministrů či prezidentů „rezervovány“ pro zasloužilé a zkušené, mnoho dnešních kandidátů už nemusí čekat na padesátku, aby se mohli podílet na vedení státu.

Jednou z nejviditelnějších evropských političek v současné době je finská premiérka Sanna Marinová. Ta se v roce 2019 ve svých 34 letech stala nejmladším finským předsedou vlády v historii a zároveň ke dni jmenování nejmladším stávajícím premiérem na světě. Ještě mladší byl bývalý rakouský kancléř Sebastian Kurz. Vycházející hvězda tamější politiky se úřadu ujal v 31 letech. Na půl roku pak vykonával mezi lety 2021 a 2022 úřad sanmarinského kapitána-regenta Giacomo Simoncini, jemuž bylo v té době 26 let. Šlo tehdy o nejmladšího vůdce ve světě a jediného pod 30 let. Od letoška je pak premiérem Černé hory 36letý Dritan Abazović.

Mladé politiky v nejvyšších patrech najdeme i mimo Evropu. V Chile se tento rok stal prezidentem 36letý Gabriel Boric. Korunní princ Saúdské Arábie Muhammad bin Salmán se zase letos v 37 letech ujal úřadu ministerského předsedy. Premiérce Nového Zélandu Jacindě Ardenové pak bylo 37 let, když do funkce nastoupila.

Podle profesora politologie Miroslava Mareše z brněnské Masarykovy univerzity přichází s jmenovanými politiky lehce odlišná kultura. „Nemyslím si, že je to úplně nová záležitost, ale v současném období lze vypozorovat jistou vlnu mladých politiků, se kterou je ze strany voličů spojována určitá změna politického stylu,“ řekl deníku Echo24. To lze vidět kupříkladu u Marinové, která otevřeně hovoří o tom, že pochází z rodiny stejnopohlavního páru. Na veřejnosti se také objevila na záběrech z několika bujarých večírků, což někteří kritizovali, zastánci ale poukazovali na to, že jde o známku „normálnosti“.

Minulost a české prostředí

Podle Mareše se takové případy děly i v minulosti, kupříkladu když se nejmladším americkým senátorem v 28 letech roku 1818 stal John Henry Eaton. V Českém prostředí tak okolnosti vynesly do křesla 34letého premiéra Stanislava Grosse. Politolog míní, že konflikt mezi světem starých a mladých nemusí znamenat pnutí, a to ani u voličů. „Mládí by nemělo být hendikepem, ale za staršími politiky může stát i vykonaná práce anebo jednoduše známost, lidé často volí to, s čímž jsou alespoň jakž takž spokojeni. Ale hendikepem může být i stáří, což bylo vidět na výpadech proti Joeu Bidenovi nebo Karlu Schwarzenbergovi,“ míní.

V českém nejvyšším prostředí zastávají pozici „těch mladších“ především Piráti. Ministr zahraničí Jan Lipavský vstupoval do Černínského paláce jako 36letý. Jeho stranickému šéfovi a ministrovi pro místní rozvoj Ivanu Bartošovi je nyní 42 let. Spolu s nimi patří mezi mladší také 41letý vicepremiér Marian Jurečka.

Nejmladším poslancem se v roce 2017 stal také Dominik Feri, ten však odešel po kauze obtěžování dívek a mladých žen. Policie ho pak navrhla obžalovat ze tří případů znásilnění.

Miroslav Mareš má za to, že mladí kandidáti nemusí být pro české voliče hůře přijatelní. „Hodně záleží na kulturních podmínkách a na image, kterou si dokáží vytvořit. Kurz také v Rakousku uspěl u konzervativního elektorátu. A ještě více „k okrajům“ politického spektra – řada významných politiků krajní pravice začínala ve vrcholné politice relativně mladá – v Rakousku třeba Jörg Haider,“ míní.