Češi jsou spokojenější než ostatní

S blížícím se výročím sametové revoluce rozvířil vody průzkum společnosti NMS Market Research pro Paměť národa, z něhož vyplynulo, že jednoznačně kladně hodnotí změnu režimu jen 36 procent lidí nad 40 let, zatímco třetina ve stejné kategorii tvrdí, že za socialismu jim bylo líp.

Nikoliv překvapivě mezi nimi převažují starší a méně vzdělaní respondenti. Překvapivé jsou tak jedině konsternované reakce části veřejného spektra; dobře adjustovaných lidí, kteří se prostřednictvím průzkumů (včetně toho největšího, jímž jsou volby) opakovaně dozvídají, v jakém skleníku to žijí.

Čísla sama o sobě jsou možná zajímavá, ale poněkud bezpředmětná, pokud neexistuje srovnání. A právě takové srovnání nabízí jiný, rozsáhlejší průzkum americké společnosti Pew Research Center. Studie s názvem Evropské veřejné mínění třicet let po pádu komunismu srovnává jak jednotlivé země bývalého Ostbloku mezi sebou (operuje třemi průzkumy z let 1991, 2009 a 2019), tak se Západem.

Z grafů, které se vztahují k pádu socialismu, patří mezi nejzajímavější ten, jenž se dotazuje na dvě největší změny: přechod k multipartitnímu systému a volnotržní ekonomice. Nejspokojenější jsou Poláci – 85 procent u obou otázek; následováni východními Němci – 85 a 83 procent; a Čechy – 82 a 76 procent. Nejméně pak Bulhaři, Ukrajinci a Rusové.

Poláci obecně hodnotí pád režimu nejlépe ze všech zemí východního bloku, Češi je následují jako druzí nebo třetí v pořadí – zaostávají za námi jak Slováci, tak Maďaři, nemluvě už o Litevcích či Bulharech. Více než polovině Ukrajinců a Rusů se pak, soudě dle grafů, tehdy zhroutil svět.

Procento lidí, kteří myslí, že ekonomická situace většiny lidí je dnes lepší / zhruba stejná / horší než za socialismu: Polsko 74/14/9, Česko 61/16/17, Maďarsko 47/14/31, Slovensko 45/13/38. V Rusku, na Ukrajině a v Bulharsku převažuje odpověď horší, za lepší ji považuje shodně méně než třetina lidí. Ve srovnání s lety 1991 a 2009 se však s výjimkou Ruska počet pozitivně naladěných lidí všude zvýšil.

Češi si vedli dobře i v tak záludných otázkách, jako kdo ze změny režimu skutečně profitoval. Napříč zeměmi převažují odpovědi „politici“ a „lidé byznysu“, ale pouze u nás (54 %) a v Polsku (68 %) odpověděla nadpoloviční většina respondentů, že na své si přišli i obyčejní lidé.

Ve vlasti Ivana Krasteva to bylo fatálních 19 procent. A proč právě tento bulharský politolog? Protože jeho články, jakkoliv pronikavé a krásně logicky vystavěné, až příliš často vycházejí hlavně z bulharské zkušenosti. Krastev vysvětluje příklon k populismu, chcete-li národnímu konzervativismu, v Polsku a Maďarsku deziluzí z politické a ekonomické transformace; minimálně Poláci ale období po roce 1989 jako selhání evidentně nevnímají, na rozdíl od Bulharů.

Češi se zase (opět na rozdíl od Bulharů či Rumunů) nepotýkají s masivním odlivem svých občanů do zahraničí, z čehož má podle Krasteva vyplývat strach z migrace; té nábožensky, kulturně odlišné. Česko je naopak cílovou zemí téměř půl milionu migrantů, Polsko vydává i v absolutních číslech největší počet pracovních povolení pro lidi mimo EU.

Dotazovaná veřejnost ze střední a východní Evropy vnímá nejpozitivněji změny týkající se vzdělávání a životní úrovně, nejhorší vliv měly na „spirituální hodnoty“, „právo a pořádek“ a především „rodinné hodnoty“. A právě tady může být Krastevova teorie v něčem pravdivá. Nejen chlebem je člověk živ – „bylo lépe“ je natolik subjektivní výrok, že s ekonomickými ukazateli nemusí mít nic společného.

Celý průzkum Pew Research Center je dostupný zde.