Z pořadu Zvědavá kamera se vyklubala nejslavnější mystifikace komunistické StB

Před 55 lety, 20. června 1964, začala tajná dezinformační akce Neptun komunistické Státní bezpečnosti (StB), při které byly do šumavského Černého jezera potopeny čtyři bedny s údajnými tajnými nacistickými písemnostmi. Bedny poté „objevil“ televizní tým pořadu Zvědavá kamera. Až po letech vyšlo najevo, že pozdvižení kolem beden od počátku režírovalo dezinformační oddělení StB. Celá akce měla zkompromitovat mnohé význačné osobnosti NSR a Rakouska. U zrodu akce stál vysoký důstojník StB Ladislav Bittman, který zemřel loni v USA.

Dřevěné schránky s údajnými dokumenty nacistické provenience opustily Prahu nikoli koncem války, ale až v poledne 20. června 1964. Kolem třetí hodiny ráno následujícího dne je pracovníci Státní bezpečnosti pod rouškou tmy potopili na dno největšího přírodního českého jezera, kde bedny čekaly na své objevení. Za necelý měsíc už byly opět na suchu a přímo před kamerami nic netušícího štábu Československé televize se odehrálo předem připravené představení.

Celá akce se vlastně zrodila díky náhodě: populární publicistický pořad Zvědavá kamera měl kvůli reportáži kritizující třídní hledisko při přijímání studentů potíže, a tak jeho tvůrci hledali nějaké nekonfliktní téma. Narazili při tom na pověst o šumavském jezeře, jehož voda prý má zázračné konzervační vlastnosti.

Poprvé se reportéři spolu s potápěči vypravili na Šumavu už v dubnu 1964. V pověstmi opředeném Čertově jezeře objevili několik bedýnek s válečnou municí, kterou poté pyrotechnici zneškodnili. Nález ale inspiroval Bittmana ke zpravodajské hře, kterou schválili Sověti i nejvyšší československá místa. Listiny pocházející například z nacistického Říšského hlavního bezpečnostního úřadu dodala sovětská tajná služba. Nestihla to ovšem včas, takže na dno Černého jezera putovaly oné červnové noci roku 1964 bedny plné prázdných papírů.

Začátkem léta se štáb Zvědavé kamery na Šumavu vrátil a už 3. července objevili potápěči, mezi kterými opět nechyběl Bittman, pod hladinou pět beden. Na hladinu je s až teatrální opatrností vyzvedli potápěči pražského hasičského sboru a 14. července 1964 tajemné schránky zamířily, samozřejmě za bedlivého dozoru kamer, zpátky do Prahy. Tam je v dalších týdnech „zkoumali“ odborníci ministerstva vnitra, kteří konečně dostali z Moskvy i netrpělivě očekávané archivní dokumenty.

„Šokující obsah beden“ představil 15. září 1964 ministr vnitra Lubomír Štrougal na tiskové konferenci, na níž nechyběli zahraniční novináři. Ani u nich objev nevzbudil žádné podezření, o necelý rok dříve totiž v Toplitzkém jezeře na jihu Rakouska objevili bedny plné falešných bankovek, ukrytých tam koncem války nacisty. Skutečný příběh, který nebyl tajemstvím ani v Československu, tak posloužil k vytvoření falešné legendy, nad kterou téměř nikdo nepochyboval.

Několika členům štábu Zvědavé kamery sice přišla vstřícnost komunistické bezpečnosti podezřelá, nakonec ale i je přemohla touha po „sólokapru“. Do světa tak v září 1964 vypustili informace z archivních dokumentů, 20 let ukrytých v sovětských archivech, které například vlivným lidem v západním Německu – mimo jiné spoluzakladateli Sudetoněmeckého krajanského sdružení Emilu Franzelovi nebo poslanci za FDP Siegfriedu Zogelmannovi – připomněly jejich válečné „hříchy“.

Výsledky akce Neptun také pomohly rozpoutat kampaň proti promlčení válečných zločinů (mělo se tak stát 20 let po skončení války) a západoněmecká vláda musela po diplomatickém nátlaku prodloužit promlčecí lhůty o pět let. Dezinformační akce StB tak byla ve své době úspěšná, po srpnu 1968 ale její hlavní aktér Ladislav Bittman emigroval do Spojených států, kde prozradil nejen řadu agentů komunistické tajné služby, ale také pravdu o bednách ze šumavského jezera.

Čtěte také: Temná skvrna poválečného Československa. Masakr na Švédských šancích