Proč (ne)věřit Městskému státnímu zastupitelství v Praze

Došlo kolem Čapího hnízda k trestnému činu, či nikoli? Zpráva Městského státního zastupitelství v Praze o zastavení trestního stíhání vzbuzuje rozpaky a přináší víc otázek než odpovědí – hlavně tím, jak nápadně mlčí o tom nejdůležitějším.

Kauza vznikla kvůli podezření, že Čapí hnízdo bylo vyčleněné z koncernu Agrofert fiktivně a že jeho samostatná existence byla jen uměle udržované zdání za pomoci anonymních akcií. Je zvláštní, že tisková zpráva Městského státního zastupitelství o tomto klíčovém faktu nehovoří a soustředí se čistě na formality, navíc pramálo významné.

Zdali pozdější rozhodnutí Soudního dvora EU ujasnilo definici malého podniku (v neprospěch Čapího hnízda), nehraje takřka žádnou roli. Již v době podání žádosti o dotaci v roce 2008 přece někteří z obviněných věděli, zdali bylo vyčlenění farmy naprostou pohádkou, či naopak reálné; nemuseli čekat na pozdější upřesnění definice.

Zdali si Čapí hnízdo a Agrofert konkurovaly na jednom trhu (další bod tiskové zprávy MSZ), je taktéž pramálo důležité. Jednak pojem malého podniku není vázán jen na toto jedno kritérium, jednak se tu pořád řeší realita a fikce, nikoli fungování na tom či onom trhu.

Představme si, že obuvnická firma X fiktivně vyčlení své marketingové oddělení do zdánlivě samostatné firmy Y. Pak X a Y nejsou konkurenti – X vyrábí boty a Y poskytuje marketing. Pokud však bylo osamostatnění fiktivní, obě firmy jsou stále pod jedním vedením a Y poskytuje marketingové služby výhradně pro X (analogie je zjevná), pak jde pořád o jeden ekonomický subjekt – se zjevnými důsledky.

Proč tedy MSZ hovoří ve zveřejněné zprávě o něčem nepodstatném a neříká nic o podstatě problému? Kdo doopravdy řídil Čapí hnízdo? Bylo Čapí hnízdo skutečně samostatné, nebo bylo řízené jako součást koncernu pro benefit koncernu? To se mělo vyšetřováním zjistit.

Nebudu spekulovat bez důkazů a nebudu nikoho obviňovat. Třeba to celé podezření byl omyl a Čapí hnízdo bylo samostatný subjekt. Ale nechápu, proč to MSZ jasně neřeklo.

Pečlivé vyhýbání se tomu nejpodstatnějším prvku celého případu a snaha svést pozornost jinam jsou natolik nápadné, že tisková zpráva tak nejspíše byla koncipovaná záměrně. To nevyvolává zrovna důvěru v činnost MSZ (může to však být pokračování jeho nekvalitní komunikace s médii).

Doufejme, že samotné rozhodnutí státního zástupce Jaroslava Šarocha bude kvalitnější a přesvědčivé. Zatím jeho přesný obsah neznáme, tak je nebudeme kritizovat naslepo. O to víc je třeba detailně se zajímat o jeho argumentaci.

Vzpomeňme si, jak dlouho přetrvávala hořká pachuť čunkiády (kontroverzní zastavení stíhání místopředsedy vlády Jiřího Čunka v roce 2007). Proto by mělo být usnesení o zastavení zcela neprůstřelné a mělo by se jasně vyjádřit k podstatě problému. Jinak důvěra ve státní zastupitelství značně poklesne.