Milujte královnu – ale těhotnou

KOMENTÁŘ

Milujte královnu – ale těhotnou
Nová socha Marie Terezie na Praze 6. Foto: Facebook Městské části Praha 6
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Nejen covidem živ je člověk, takže snad můžeme obrátit pozornost k něčemu jinému, třeba směrem k včerejšímu odhalení sochy bílé třímetrové figurky na pražském Pohořelci. Postava, která se otevřeně hlásí ke stolní hře Člověče, nezlob se!, má v druhém (nebo v prvním?) plánu představovat habsburskou panovnici Marii Terezii.

Jako socha je to docela uměřená kreace, sice nelze jednoznačně usoudit, že se jedná právě o nějakou konkrétní osobu, ale to už se od soch a sochařů nutně nechce. Má to výhodu, že lze pak vydávat sochu za někoho jiného, nebo aspoň za princip či symbol, v tomto případě tedy asi vrtkavosti osudu a nejednoznačnosti dějinných výkladů.

 

Korpus je tvořen malou hlavičkou (snad se nejedná o kritiku císařovniny inteligence), útlým korzetem a mohutným barokním pozadím, které však směřuje jen jedním směrem, dozadu. Je fakt, že ten zadek se stal pak i pověstným: Marie Terezie byla přitom v mládí krasavice, o čemž jsou četná svědectví. Nabyla na rozměrech až po porodech, kterých bylo dohromady šestnáct, tedy šestnáct těhotenství. Mezi lety 1737–1756 je jen výjimečné delší období, kdy by těhotná nebyla. Těhotenství bylo vlastně její zbraní a jistotou, bylo to symbolické vyjádření kypivosti a nezdolnosti rakouského soustátí, v jehož čele je královna matka, mocná mateřská včela, ze které stále vycházejí její urozené plody. Tomu by možná pomník měl když tak nějak odpovídat, těžko říct, jestli to sochařovi a zadavateli došlo. Nejspíš jim to nikdo neporadil. Škoda, mohli se zeptat.

Lze zajisté předpokládat, že dílo sochaře Jana Kováříka, které si objednala radnice Prahy 6 (známá kreativním zacházením se sochami) se nebude všem líbit – většině lidí to bude rozumně jedno. Čeští nacionalisté a pokrokáři z principu nemají rádi Habsburky a monarchii. Někteří navíc mají o Marii Terezii často zjednodušené představy, třeba jí vyčítají, že jsme kvůli ní ztratili Slezsko (ukradl jí je Prušák Fridrich II.), které přitom už dávno bylo poněmčené, takže jim nedochází, že Češi by byli v království v menšině…

Vzdělanějším vadí, že se v soukromí před pražskou korunovací (1743) vyjádřila o české svatováclavské koruně jako o „šaškovské čepici“, což ovšem mělo svůj důvod, neboť měla na Čechy (ne nutně na slovanské Čechy) pifku. Tím důvodem bylo ne právě loajální chování na začátku tzv. válek o rakouské dědictví. Tehdy se málem stal českým králem bavorský kurfiřt Karel Albrecht, jemuž holdovalo nemálo zástupců českých stavů, kteří se potom za pár let horlivě hlásili k císařovně. Představa o „falešných Češích“ pak zůstala trvale v rakouském povědomí a nutno říct, že ne úplně nezaslouženě.

Takže Marie Terezie to nemá v Čechách snadné, i když asi nelze předpokládat, že by si z toho něco v kapucínské kryptě dělala. Pomník neměla zatím v Čechách ani na Moravě, natož ve Slezsku jediný, na rozdíl od jejího syna Josefa II., jehož socha à la rokokový panáček se zachovala na řadě míst. Paradoxně ji tam umisťovali čeští Němci s díky za „germanizaci“, ale Češi si to vyložili, že je to pokrokový reformátor, tak mohl většinou zůstat.

Po Vídni nejmohutnější a nejhezčí (říkalo se, že je to vůbec nejhezčí pomník v monarchii) socha Marie Terezie stála v Bratislavě (Prešpurku) na dnešním Štúrově náměstí, ale ta také nepřežila rok 1918. Nejspíš i v tom mají prsty Češi, Slovákům, kterých v té době v Pressburgu moc nebylo, by nejspíš nevadila. S Čechy je holt vždycky problém.

×

Podobné články