Ani sedlák, ani rolník, ale rozvoj venkova

Jakým směrem se bude ubírat v příštích letech naše zemědělství a zejména venkov, má v rukou tak trochu každý z nás. Naříkat, že to oni a Agrofert a Faltýnek a Babiš, nebo ASP nebo BSP, nebo Jurečka, Toman tak tím nic nezměníme. Takových je minimálně tisíc. Oni pouze navazují na kroky, které za ně vykonali jejich předchůdci po roce 1950-56, po roce 1989-96 a pokračují v nich. Dnes máme více jak 20 zákonů, které negativně ovlivňují rozvoj venkova, vlastnictví a přírodu. Každý se musí snažit přispět k rozvoji venkova, krajiny, k ochraně půdy, myslivosti, vody, lesů, ovzduší, výsadbě alejí a celého klimatu, či zřizování nových rybníků. Je třeba změnit zvýšení spotřeby na místě výroby a ne rohlíky, chleba, jogurty, maso převážet stovky a tisíce kilometrům jen kvůli nízké ceně díky dotacím EU či států. Je třeba zabránit zhutňování, kontaminaci a erozi půdy, což dělají velcí. Velkochovy, velkovýrobny či montovny jsou jen honbou za užitkovostí a výdělkem. Na venkově mohou být, ale venkovu nic nepřináší. Na venkově musí být výroba a příjmy musí zůstat v obci. Oni opravdu všichni nekradou, jen hledají živobytí.

Nevyjasnění vlastnických vztahů pomáhá velkým bývalým družstvům a stáním statkům, které se přetransformovaly na akciové společnosti. Ty nemají zájem zjišťovat skutečné vlastníky a využívají zákonný nájem a ještě na ně berou dotace a k řešení je nikdo nenutí. Museli by platit pachtovné a mnohdy vracet dotace. Stále není politická vůle dát zákony do pořádku a to u nás ani v EU, kde jsou poskytovány dotace na pozemky, u kterých není jasně určen vlastník.

Je třeba změna kompetenčního zákona, tuším z roku 1969, a zrušení různých limitů. Stanovit nově veřejný zájem či veřejný prostor, ale ne bez ohledu na vlastnické vztahy. Zastupitelstvo obce může dnes za veřejný prostor stanovit do územního plánu i vaši zahradu. Nelze omezovat nakládání se svým majetkem. Velkým přínosem by bylo provádění komplexních pozemkových úprav ve větším počtu či změna lesního zákona a zákona o myslivosti za účastí vlastníků a skutečných rolníků a pomoci řešit jejich emancipaci. Určitě nechci uzákonit předkupní právo nájemcům. To ať si každý nájemce řeší nebo neřeší v pachtovní smlouvě. Přece nepronajmu svůj dům a nezavážu se, že jediný komu dům prodám je nájemce.

Dotace mohou být na hektar, ale k danému katastru obce. Ne že dotaci mám na tisíce hektarů, ale kravín, vepřín na 2 000 kusů postavím v jedné obci, v jednom katastru za peníze poskytnuté na 10 000 hektarů z celé republiky. Tím rozvoji venkova nepomohu, ale uškodím. Hektar má parcelní číslo a je vždy někde v obci v katastru a má nějaké IČO nebo r.č., když vlastník není zemědělským podnikatelem. Ti malí však nemají kapacitu, a tak ani o dotaci nežádají, ale ti by rozvoji venkova pomohli. K nim patří rodinné farmy, ale maximálně do 500 hektarů a ne zemědělci Pražáci. Skutečný venkov nezachrání velkovýroba ani MAS, či příspěvky na spolkový život, ale vesnická pospolitost a lokální spolupráce a moudrý starosta, ne nějaká naplavenina. Ta může pomoc, ale chybí opravdový základ daný vztahem k půdě, krajině, vodě, ke všem stromům. Něco jako Švehlovo „Venkov jedna rodina“, což dnes neplatí. Nesmíme zapomenout, že v roce 1930 pracovalo v zemědělství 30% obyvatelstva a v roce 2018 jen 1%.

Nedávno jsem absolvoval několik krátkých diskuzí ze kterých vyplynulo, že zemědělství a zejména venkovu pomůže hlavně vše řešit s možnostmi danými EU, kde musíme mít silné zastoupení a nejen přenašeče úkolů. Pokud budou stále dotace, je třeba prosadit v EU a v ČR nějaký takový níže uvedený klíč, který přispěje k rozvoji venkova, tvorbě pracovních míst a zkrátí vzdálenost mezi výrobcem a spotřebitelem. Také můžeme hovořit o zastropování.

Je třeba prosadit, aby jednotlivé lány měly výměru kolem 20-30 ha a méně a zrušit obrovské lány, což se mnoha lidem nechce. Velké lány škodí přírodě, zvířatům a životnímu prostředí. Výsledkem naší činnosti je snaha o rozvoj VENKOVA , jelikož ASP ani MAS či SVP nenaplňují plně rozvoj venkova. Nějaký spolek či nevládní organizace by mohl přispět k rozvoji venkova a chránit tak část skutečného venkova, satelity nejsou vesnice.

Existuje mnoho pozemkových spolků nebo vědeckých institucí, státních konferencí, ale skutečný venkov nikdo neřeší a nezastupuje. Vztah k půdě je totožný i se vztahem k lesům. Jejich využívání – tedy lépe zneužívání – je třeba též řešit stejně a samozřejmě se tak dá řešit i voda. Zrušení remízků, malých pískoven, mrtvá ramena je třeba řešit s pamětníky a skutečnými sedláky. Pole nad 20-30 ha jsou proti přírodě. Krychlový metr půdy je schopen pojmout 300 litrů vody a hanácká i více. V horní vrstvě půdy schází organická složka, proto, že nepoužíváme obyčejný hnůj. Je třeba vrátit půdě, co jsme ji vzali. Vody nám naprší stále stejně a dost, ale jen s tím špatně hospodaříme. Je to jak když vyhrajete v loterii 100 miliónů, ale za pár let nemáte skoro nic.